8 komunistických vůdců, kteří se po smrti nechali vycpat, aby tu s námi mohli být na věčné časy

Komunismus si zakládal na tom, že se jedná o ideologii, která tu s námi bude na věčné časy a nikdy jinak. Po tom samém prahli i komunističtí mocipáni, kteří se nehodlali smířit s tím, že jednoho dne stejně jako každý jiný prostě natáhnou bačkory.

Genialita socialismu se pak v jejich případech projevila tak, že si nejspíš vzali až příliš k srdci kritiku svých odpůrců, aby se šli vycpat, a nechali se mumifikovat a vystavit. Na některé z těchto komunistických mrtvol se můžeme podívat i dnes. Útěchou při pohledu na vysušeného bolševického umrlce nám může být fakt, že došlo k naplnění poučky, že mrtvý komunista je dobrý komunista.

1. Vladimír Iljič Lenin

Otec zakladatel celou komunistickou parádu na počátku 20. století odstartoval a šel příkladem i v tom, jak naložit s vlastními ostatky. Jeho balzamovanou mumii si můžeme prohlédnout v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Pospěšte si ale s návštěvou, neboť sílí hlasy volající po Leninově pohřbení, protože už tu očividně straší příliš dlouho.

2. Josef Stalin

Pochopitelně i Leninův následovník Stalin nechtěl být v ničem věčně druhý. Co do počtu mrtvých obětí totalitního režimu Lenina hravě předehnal, ale jeho mumie neprojevila zdaleka takovou trvanlivost. Do roku 1961 si mohli návštěvníci moskevského mauzolea užít výhodnou akci 2 za cenu 1 a vidět bok po boku mrtvoly Lenina a Stalina, pak v rámci dekonstrukce kultu osobnosti bylo Stalinovo tělo pohřbeno u zdi Kremlu, kde tlí doposud.

3. Mao Ce-tung

I čínský kamarád sovětských velikánů předseda Mao pociťoval nutkání prostý lid oblažovat svou přítomností i po smrti. Minimálně tedy tu část Číňanů, kteří nezemřeli v milionových počtech při hladomoru, který způsobil Maův geniální plán nazývaný vzletně "Velký krok vpřed". Velký kormidelník to nakonec dokormidloval do mauzolea na pekingském Náměstí nebeského klidu, kde visí i jeho obrovská fotografie. 85 % Číňanů mu dnes nemá někdejší genocidu za zlé, hlavně že v tom mají jasno.

4. Ho Či Min
Tohle ve vietnamské tržnici Sapa nenajdete.

Mezi asijskými šiřiteli blahodárného rudého dobra nesmí chybět muž, který přivedl komunismus do Vietnamu a který si nechal přezdívat "Ten, který je osvícený". Jako by mu nestačilo, že se podle něj přejmenovalo někdejší hlavní město Vietnamu ze Saigonu na Ho Či Minovo město, ale jak bylo v komunistických kruzích obvyklé, lidem musel být připomínán i tím, že jeho ostatky stále leží na výstavce v mauzoleu v Hanoji. Ke cti mu budiž přičteno to, že on sám chtěl být zpopelněn, nicméně jeho soudruzi toto přání vesele ignorovali.

5. Kim Ir Sen

Co by to bylo za orientální komunistickou partu, kdyby v ní nebyl samozvaný otec severokorejského lidu Kim Ir Sen? Obyčejný komunismus mu byl brzy málo, tak přišel s vlastní verzí ultrakomunismu nazvanou Čučche, v jejímž čele stojí on jakožto prakticky reinkarnace pána boha. Poslední léta dožil věčný vládce, který se narodil v den potopení Titanicu, zavřený v atomovém krytu v obavách o vlastní život a dnes si ho Severokorejci chodí prohlédnout do mauzolea v Pchjongjangu. Kdo povinně nepláče, ten putuje do gulagu.

6. Kim Čong Il

Následník severokorejského trůnu byl ještě vydařenější kvítko než jeho otec Kim Ir Sen. K absolutistickým rysům jeho vládnutí nutno přičíst i to, že se projevoval jako regulérní blázen, který například rád trávil čas tím, že se ve svém soukromém kině koukal na jeden z rozsáhlé kolekce pornofilmů a divoce masturboval. Kromě sexu a večírků bylo kořením jeho života popravování politicky nepohodlných osob včetně členů vlastní rodiny. Po smrti skončil vycpaný vedle pana tatínka, kde je připraveno místo i pro současného vůdce Kim Čong Una, který jde se vší vervou ve stopách svých předků.

7. Georgi Dimitrov

Bulharskému rudému carovi se nejspíše stalo osudným, že v rámci sovětského impéria chtěl vybudovat vlastní svaz balkánských socialistických států, za což ho Stalin nejspíše nechal otrávit. Oficiálně se ale na příčinu jeho náhlé smrti nikdy nepřišlo. I Dimitrovovo tělo si zasloužilo vlastní mauzoleum, ale po pádu režimu bylo pohřbeno a následně šlo k zemi i samo mauzoleum.

8. Klement Gottwald

I Česko mělo svého času své želízko v ohni vycpaných mrtvých komunistů. První dělnický prezident Klement Gottwald, který pošel na srdeční výduť a pokročilou syfilidu krátce po návratu ze Stalinova pohřbu. Po vzoru Stalina se nechal nabalzamovat a vystavit v památníku na Vítkově. Těžko říct, kde udělali soudruzi chybu, nicméně Gottwald začal brzy zahnívat a tak byl raději zpopelněn a uložen do hrobu na Olšanech, kam mu dnešní komunisté občas chodí zazpívat Internacionálu. Milé.

O umělcích, kteří přežili komunismus, straší tu dodnes a taky by se už mohli jít vycpat, si přečtěte TADY.


Komentáře