Už od devadesátých let, kdy objevil potenciál například v kapelách Chaozz nebo Lunetic, je Martin Červinka nejznámějším hledačem hudebních talentů v Česku. V dalším díle (NE)BLÁZNI nicméně připomíná, že i on udělal několik chyb – nechal si například proklouznout mezi prsty začínající kapelu Kryštof.

Martin Miko 28.2.2024, 18:57

Rozhovor s Martinem Červinkou

„Pokud si dobře vzpomínám,“ směje se v rozhovoru, „zeptal jsem se tehdy Richarda Krajča, kde budou hrát, že se zajdu podívat, a on řekl, že nehrajou, protože by na ně stejně nikdo nepřišel.“

V rozhovoru popisuje, jak extrémně se hudební průmysl za poslední čtvrtstoletí změnil: „Ekonomický model z devadesátek se už nikdy nemůže zopakovat,“ vysvětluje: „První deska Lunetic se prodala na skoro tři sta tisících cédéček, jedno stálo 490 korun, zisky byly obrovské.“

Sám na úspěchu Lunetic kdovíjak nezbohatl, protože byl zaměstnancem nadnárodního vydavatelství PolyGram. „Dostal jsem jen bonus k výplatě, ale největší odměna byla v něčem jiném. Když vyšel Lunetic, šéfové firmy mi už dali volnou ruku a svobodný prostor pro další práci.“

Roku 2012 (to bylo Martinu Červinkovi padesát) se osamostatnil, založil vlastní nahrávací společnost SingleTon. V rozhovoru podrobně rozebírá, jak a čím od té doby pomohl k úspěchu například kapele Jelen, Davidu Stypkovi nebo aktuálně Kateřině Marii Tiché.

„Že má Káťa talent,“ vzpomíná, „to jsem vycítil, už když jí bylo sedmnáct, první smlouvu jsme ještě museli podepisovat s rodiči. Upřímně řečeno jsem tehdy myslel, že se do mainstreamu dokáže prosadit za pět let, ale jak říkám, doba se změnila, takže se to povedlo až po dvanácti letech. Začíná být jisté, že se ta sázka vyplatila lidsky i finančně. S Káťou se máme rádi a brzy se vrátí investice, kterou jsem do ní za ta léta vložil. Často říkám: Káťo, užívěj si tyhle chvíle, kdy se dostáváš mezi českou elitu, ty zažiješ jen jednou! Sám jsem sice podobných příběhů zažil dost, ale stejně jsem teď za ten její nesmírně šťastný...“