Určitě jste také někdy přejeli stanici, ve které jste plánovali vystoupit. Zaručeně to ale nebylo tak dramatické jako to, co se přihodilo 110 lidem, kteří cestovali 11. září 1951 vlakem Československých státních drah do Aše, kterou však souprava rychle projela a zastavila až za hranicemi. Na západě. Jedná se o jeden z nejslavnější útěků za železnou oponu.
"Nezastavujeme!"
Většina cestujících neměla o plánovaném útěku nejmenší ponětí a prostě jela do Aše. Ve vlaku se mimo jiné nacházeli žáci chebského gymnázia a lázeňáci z Františkových Lázní. Pro ně muselo být zastavení vlaku v západoněmeckém městečku Selb velkým šokem. Nabyté svobody se rozhodlo 77 lidí nevyužít a vrátit se do Československa. Přesto vzbudil masový útěk ze spárů komunistů celosvětový ohlas. Komunisté také nelenili, aby se k podobnému zběhnutí vlaků už příště nedošlo, bylo rozhodnuto o vytrhání mnoha kolejí na hraničních přechodech.
Jízdní řád Vlaku svobodu byl před 67 lety následující: v 9:55 vyrazil z Prahy rychlík do Chebu, kde byla část vlaku odpojena. Za zbývajících vozů byla sestavena souprava osobního vlaku 3717, která měla zamířit přes Františkovy Lázně a Hanzlov do Aše. Což se také stalo.
Mezi iniciátory akce patřili strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a lékař Jaroslav Švec. Poslední zmíněný měl za úkol hlídat, aby výhybka v Aši byla přehozena směrem na Německo, ke svobodě. Do Západního Německa mířily z Československa vlaky s uhlím a dřevem. Nikdo však nepředpokládal, že by se na trať vypravil i osobní vlak.
V Hanzlově, poslední zastávce před Aší, uzavřel strojvůdce potrubí k ovládání brzd a do lokomotivy za ním naskočil výpravčí Truksa, který měl Konvalinkovi pomoci "zneškodnit" topiče Kolabzu. Truksa na něj namířil svou zbraní. Uzavřeli také kohouty brzdového potrubí, aby nefungovaly záchranné brzdy, které by mohly celý plán zhatit.
A pak to přišlo. Místo aby vlak v Aši zastavil, projel nádražím rychlostí přesahující 70 kilometrů v hodině. V 15:04 pak prorazil hraniční závoru a zhruba po tři sta metrech zastavil v Bavorsku. Posléze dostala souprava povolení pokračovat do stanice Selb-Plössberg.
Cestující se mohli svobodně rozhodnout, zda se vrátí za ostnatý drát nebo ne. Ti, co se vrátili byli podrobeni výslechu a i když nic neprovedli, vznášel se nad nimi stín podezření, se všemi důsledky z toho plynoucími.
A zde si přečtete o tom, jak bylo před 50 lety zakázáno hnutí KAN, trn v oku komunistických funkcionářů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
