Malé ženy

Malé ženy jsou americkou literární klasikou, která vypráví příběh Jo March a jejích tří sester. Knižní série začíná dětstvím a dospíváním dívek a pokračuje líčením jejich zážitků z manželství a pozdějšího života. V roce 1868 ji napsala Louisa May Alcott, dcera učitele Amose Alcotta, který ji vedl k ideálům transcendentalismu, feminismu a antirasismu. Spisovatelka, jež se živila psaním brakové literatury pro ženy, došla úspěchu až s touto publikací, na čemž má velký podíl to, že příběhy Malých žen jsou autentické. Alcott totiž čerpala inspiraci ze života vlastního i života svých sester Anny, May a Elisabeth a jejich vyrůstání na rodinném sídle Orchad House v Concordu Massachusetts. Kniha, která se dočkala již několika filmových zpracování, naposled v roce 2019, se samozřejmě od reality mírně odchyluje, takže – jaké byly ty opravdové Malé ženy?

Elisabeth

Elisabet zvaná Beth a vykreslení její povahy v knize Malé ženy údajně nejvíc odpovídá skutečnosti. Byla to jemná a plachá dívka klidné nátury, se zálibou v hudbě, avšak s chatrným zdravím. Po dvou letech boje s nemocí zemřela ve tři hodiny ráno 14. března 1858, kdy jí bylo pouhých 23 let.

mohlo by vás zajímat

Prokletí sester Brontëových: Žádná z klanu viktoriánských spisovatelek se nedožila čtyřicítky

Anna

Anna Alcott byla nejstarší dcerou v rodině a v knize ji tedy zastupuje Meg March. Byla to spořádaná, laskavá a milující dívka, která ze všech sester nejlépe „zapadla“ do viktoriánské doby a také se jí nejlépe přizpůsobila. Ačkoliv toužila být herečkou a proslavit se, víc si přála mít hodného muže a děti. To se jí také splnilo. Ona a Louisa společně pomáhaly vytvářet Concordskou divadelní společnost a během nacvičování hry The Loan of a Lover se Anna seznámila s jiným členem dramatické skupiny, Johnem Prattem. Zamilovali se do sebe a roku 1860, dva roky po smrti Elisabeth, se vzali, načež popis svatby Meg v knize Malé ženy přesně odpovídá tomu, jak vypadala svatba Anny. Skutečný příběh se liší v tom, že zatímco v kině má Meg dceru a syna, Anna měla dva syny. Roku 1877 rodinu Prattových postihla tragédie – John zemřel a Anna zůstala sama s dětmi. Díky finanční pomoci od slavné sestry, která už tou dobou byla uznávanou autorkou, koupila dům v Concordu, kde se do konce života věnovala charitě a pomáhala potřebným z blízkého okolí.

May

Celým jménem Abigail May (dostala ho po matce) Alcott si nejdřív nechávala říkat Abby a potom May. Přesmyčkou toho vznikla pro potřeby knihy Amy. Nejmladší ze sester se odmala věnovala kresbě a malbě. Malovala ozdobné figurky a rychloportréty návštěv v Orchad House, většinou filozofů, umělců a jiných významných přátel jejího otce. Prodejem obrazů finančně podporovala rodinu, po čase ale musela jít učit, aby vydělala víc. Byla to May, kdo ilustroval úplně první vydání Malých žen, kritika ale její kresby ztrhala. May byla dobrá ve vytváření kopií, malovala skvěle krajinky, uměla pracovat s barvami, ale věhlas na ni bohužel nečekal. Po smrti Annina manžela odjela do Evropy a dlouhý čas žila v Paříži, kde kreslila cizinky vysedávající v salonech. Nakonec napsala i knihu pro začínající umělce s názvem Jak studovat umění v zahraničí (a jak to udělat levně). V Paříži objevila životní lásku a našla si tam i manžela. V roce 1878 se ve třiceti osmi letech vdala za o patnáct let mladšího obchodníka a houslistu Ernesta Nierikera. Necelý rok nato ale sama zemřela v důsledku poporodních komplikací, šest týdnů poté, co na svět přivedla holčičku Lulu. Podle jejího přání se její výchovy ujala Louisa.

GALERIE Louisa May Alcott a její Malé ženy

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Louisa

Samotná Louisa má v knize samozřejmě také své zastoupení – alter egem autorky Malých žen je pochopitelně ústřední postava Jo, která se touží stát slavnou spisovatelkou a divoce odmítá standardní dobový život. Nechce se vdát, chce žít svobodně a podle svého, je trochu klučičí, taková zřejmě byla i přímo Louisa. Stejně tak, jako to bylo u Louisy, se i Jo po odchodu z domova živí psaním „zbytečných“ a laciných příběhů do novin. Rozdíl mezi Louisou a Jo je především v tom, že Jo navzdory své povaze najde rovnocenného partnera, do kterého se zamiluje, a který jí zároveň pomůže žít tak, jak si přeje, a to sice moudrého profesora Bhaera, s nímž pak založí venkovskou školu. Louisa Alcott se nikdy neprovdala a své hrdince dost možná svatbu do knihy vepsala jen proto, aby se story lépe prodávala.

A možná ne. Možná si i tato zapřisáhlá feministka přála klid rodinného krbu. Na druhou stranu se jí podařilo prorazit pod vlastním jménem v době, kdy vydavatelé ženským autorkám příliš nepřáli a dodnes její jméno zná každý školák v Americe. To je docela slušná kompenzace za manžela a pár dětiček.