Vracím se z reportáže na Slovensku a docházi mi nafta. Těsně za řekou Moravou na české straně je pumpa Shellu. Je tu draho, litr za 39,90 Kč, ale vzal to čert. Vezmu plnou, zaplatím a chci si odskočit. Jenže u vchodu na WC je turniket, který ode mě chce 15 Kč. Což do něj odmítám vhodit. Taková nehoráznost! Vracím se ke kase a rázně žádám vysvětlení: "Já vám tu nechám patnáct stovek a vy se nestydíte chtít po mně prachy za vychcání?! Co to jako je? Je to od vás asi stejně trapné, jako kdyby po mně peníze za vychcání chtěl hospodský, u kterého jsem za večer prochlastal pětikilo! Hanba, hanba, hanba!” Dobře ale vím, že chudák slečna za kasou za nic nemůže. Podle obchodního rejstříku je viníkem Milan Pudich (dat. nar. 20. října 1976), předseda dozorčí rady firmy Shell Czech Republic, a.s., který bydlí v Lomené 635 v Krmelíně. A tam za ním nepojedu, abych mu osobně vynadal.   Rozumějte: nejde o patnáct korun, to je pakatel. Jde o princip. Pokud si takovou věc necháme líbit, chováme se jako ovce a necháme si už líbit cokoli. Rozčilujete se, že nám vládnou zlodějští politici, že máme nejdražší potraviny v Evropě, že se na ulicích povaluje bordel, že vlaky nejezdí včas, že…? Všechno to začíná u podobných maličkostí. Zaplatíme patnáct korun za hajzlík, který by měl být zadarmo v rámci nákupu nafty. Necháme si to líbit, a šmejdi si pak už dovolí cokoli. A tak sednu k webu a zjišťuju, že tu nehoráznost Shell zavedl letos v červnu u všech svých dálničních pump. Prý je to daň za to, že WC budou moderní, čisté a "nadstandardní". Panebože, ale to by snad přece měla být samozřejmost! Copak je snad Shell mongolská firma, abychom se o čistotě jejích hajzlíků vůbec museli bavit? A zjišťuju dál, že poplatek za použití WC na pumpách v Česku zavádějí i další dálniční prodejci paliva. Třeba Benzina nebo Agip. I jinde v Evropě jsou samozřejmě na dálnicích placené toalety, třeba v Německu. Jenže je tam vždycky i bezplatná alternativa. (Nebo máte minimálně možnost zajet od pumpy o pár kilometrů dál na odpočívadlo a jít "za keř" – u nás byla ale odpočívadla zrušena. A nehledě na to, že pár centů za "německé" záchody je s ohledem na výši platů částka opravdu zanedbatelná). Ale jde mi o princip – a takže když v Česku platím dálniční známku, očekával bych to samé. Pumpa Shellu přece profituje z toho, že stojí právě u veřejné dálnice. Stát jí dohazuje zákazníky, pokud náhodou dokonce ta pumpa nestojí na pronajatém státním pozemku. Stát by tedy měl Shellu přikázat, aby platícím uživatelům dálnice zajistil WC zadarmo. Neudělá to, protože jsme v Česku.     A to už vůbec nemluvím o tom, že v Německu už někde řidičům za vyčurání naopak platí (viz ZDE) . Důvod je prostý: konkurenční boj. Inteligentní podnikatelé se tak snaží přitáhnout klientelu. Kdo se vyčurá, dostane kupón, jehož hodnota se mu pak při nákupu v přilehlém obchodě odečte od ceny zboží. Nelíbí se vám praktiky českého Shellu? Využijte svého práva spotřebitele nedat vydělat tomu, kdo si vás neváží. Tam, kde jsou placené záchody, nekupujte palivo, stejně jako si ho tam už nekoupím já. A když už mě plný močový měchýř donutí u Shellu zastavit, vyčurám se panu Pudichovi u pumpy hezky na trávník. Žádný český zákon to nezakazuje a trávníkům to jen a jen prospívá.