fb pixel Jak postavit vesnici na nohy a proslavit ji? Mákem! – G.cz
Vyhledávání

Jak postavit vesnici na nohy a proslavit ji? Mákem!

No, není to krása?
Zdroj: poppiesandcornflowers.com

Když člověk cestuje, zjišťuje, jakým způsobem lze využít potenciál kraje. Své kouzlo mohou mít i místa, kde prvoplánově nepadnete naznak z krajinné scenérie. I ze zdánlivě banálních věcí se totiž dá vytvořit cíl výletu, na který budete ještě dlouho vzpomínat. Zážitky se dají v pravém slova smyslu vydupat ze země. Tohle umění dokonale ovládají třeba v sousedním Rakousku.

Radka Pružinová
Radka Pružinová 23.5.2015, 13:51

V dolnorakouském Retzu, který leží v oblasti vinic – Weinviertel nedaleko českých hranic, pořádají zážitkové cesty jak víno. To ale zdaleka není všechno. Pořádný šrumec dokáží udělat i kolem dýní, slavnost Kürbisfest je vyhlášená široko daleko.

Malebné lázeňské městečko Laa an der Thaya, které najdete na mapě jen 30 kilometrů od Znojma, je pro změnu vyhlášené svými termálními lázněmi a aquaparkem. Pár rodin tu ale pěstuje cibuli a konopí. A byla to trefa do zeleného. Obliba regionálních potravin a akční přístup jim zajistily odbyt i zábavu. Lidé se zajímají o proces pěstování i výrobky, a slavnosti, které se přirozeně na tuto činnost nabalily, baví pěstitele i jejich návštěvníky.

Tohle moderní uvažování, jak přilákat turisty do míst, která nenabízejí krajinné highligty, je vlastní i stovce obyvatel vesničky Armschlag, kterou místní překřtili na Mohndorf – makovou vesničku. Ta leží v kraji Waldviertel, kde se tradičně pěstují spíše erteple - brambory. Ale mák je mnohem víc sexy a dá se kolem něj postavit dokonalý marketing, který v Armchlagu pilují už 26 let. Dotáhli to dokonce tak daleko, že si svůj produkt „Waldviertelský šedý mák“ nechali patentovat.

A patentovat by si mohli nechat i svoji vizi a odhodlání. Nemálo zástupců samospráv z jiných vesnic se k nim jezdí inspirovat. Dolnorakouská vesnička, která leží jen 50 kilometrů od českých hranic, je totiž zářným příkladem toho, jak se to dělat má. Nicneříkající sousloví „udržitelný rozvoj“ v jejím podání dostává zcela konkrétní obrysy.

A jak to celé vzniklo? Historie pěstování máku ve Waldviertelu sahá až do doby kamenné. Svého času byl dokonce obchodován jako komodita na Londýnské burze. Pak ale upadl v zapomnění. Před čtvrt stoletím se však místní rozhodli, že mu vrátí jeho různobarevný lesk. Dnes ho tu pěstují na ploše více než 200 hektarů (v samotném okolí Armchlagu zhruba na 14 hektarech) a kromě úžasné podívané a práce pro prakticky celou vesnici skýtá i delikátní pochutnání. To koneckonců můžete okusit na vlastní chuťové pohárky ve zdejším hostinci Mohnwirt, odkud celá myšlenka vzešla.

Hostinský Johann Neuwiesinger před 26 lety nadchl nápadem pěstovat mák a profitovat z něj své sousedy natolik, že když se dnes řekne Armchlag, vybaví se každému na jazyku specifická chuť máku. Ten tu kombinují třeba i s kaprem nebo sumcem, tradičními rybami ze zdejší oblasti. Nejznámější makovou dobrotou jsou ale tzv. Mohnzelten (viz recept).

Na těsto si připravte: 500 g brambor varného typu C, 450 g hladké mouky, 450 g hrubé mouky, 350 g másla, 250 g zakysané smetany, 4 žloutky, 1 lžička soli a 1 lžička prášku do pečiva. Na náplň: 750 g mletého máku, 250 g cukru, 150 g rozpuštěného másla, 375 ml mléka, 4 cl tuzemského rumu, lžíce vanilkového cukru, lžíce medu, lžíce povidel. Brambory rozmačkáme, smícháme s ostatními ingrediencemi, vypracujeme těsto, rozdělíme na 30 kousků, které plníme připravenou náplní. Ta se nám bude lépe rozdělovat, pokud ji strčíme na pár hodin předem do lednice. Hotové bochánky pečeme v troubě při teplotě cca 180 stupňů 10 minut z každé strany.

Ale nejen dobrým jídlem člověk je živ. To tu vědí velmi dobře. Proto pro návštěvníky, kterých se kolem zdejších polí protočí ročně kolem 40 000, připravili jak zázemí v podobě velkého parkoviště se stáním i pro karavany, tak i spoustu tématických turistických atrakcí, jako je například maková zahrada s 30 druhy máků, makový express – vláček, který vozí turisty do polí, naučná maková stezka, největší makový obraz na světě o velikosti 60x4,5 metru nebo třeba různé tématické slavnosti.

Těm patří každá třetí neděle od července do září. Červencová – Mohnblüttensonntag – je ve znamení kvetoucích polí. Jedno pole kvete zhruba 14 dní a jednotlivé květy vydrží pouhý den. Nejkrásnější jsou mezi sedmou a půl osmou ráno, k večeru už mohou začít opadávat. V tomto období jsou pole plná profesionálních i amatérských fotografů snažících se ulovit beze zbraně ten nejkrásnější snímek rudého, bílého nebo světle fialového květu.

Pokud držíte v ruce raději štětec než foťák, můžete se přihlásit do malířského kurzu a pomíjivou krásu makových květů zaznamenat po svém. Jeden z nejněžnějších symbolů léta vás s plnou parádou očekává pár desítek kilometrů od našich hranic 19. července.

Třetí neděle v srpnu, která letos připadá na 16. srpna, patří pěší turistice. Sítí turistických tras s názvem Mohlstrudel (makový závin) můžete sice brouzdat celý rok, ale jen tuto neděli vás za to čeká odměna v podobě domácího makového štrůdlu. Srpen je měsícem sklizně. Ta se provádí ručně nebo strojem přestavěným z kombajnu na obilí. Zářijová třetí neděle znamená dožínky - hudbu, tanec a jídlo – pravé makové hody a makový jarmark.

Paradoxně neexistuje země s větší spotřebou máku – kromě Afghánistánu, kde ho ovšem pěstují ze zcela jiných pohnutek – než má Česká republika. A přitom se u nás na jeho pěstování nikdo nezaměřuje. V Čechách je problém sehnat kvalitní mák. Češi tak přicházejí mimo jiné o spoustu peněz. A nejde jen o mák. Kromě vína a piva se v Česku regionální potraviny prakticky vůbec nezdůrazňují. České brambory, česnek, všetatská cibule, křimické zelí, atd. - to jsou produkty, které by si zasloužily podobné zacházení a příběh jako waldviertelský mák, který je krásným případem toho, co Rakušané dokážou.

Ať už přijedete do Armchlagu kdykoliv, můžete se pokochat mákem ve všech jeho podobách. Nejen na poli, ale i zpracovaným roztodivnými způsoby.

V obchůdku naproti parkovišti dostanete cokoliv, na co si vzpomenete a ještě i trochu víc. Makové koláče, samotný mák – ať už klasický šedý nebo bílý, který chutná jako oříšky a ocení ho zejména alergici, mletý mák, který vám vydrží v mrazáku až půl roku, makový alkohol, marmelády, med, oleje, kosmetiku, šperky, obrazy, nebo třeba kroje, které si místní sami vytvořili, tzv. Mohndirndly.

Za vidění určitě stojí i sbírka více než dvou tisíc mlýnků na mák, kterou najdete ve stodole hostince.

Pokud vás napadá, jestli místní občas nemají máku plné zuby, vězte, že ani omylem. V zimě si od něj odpočinou a v květnu už se zase těší, co se všechno bude dít. Mák navíc kromě financí přináší i symbiózu mezi sedláky a hospodou a v neposlední řadě možnost se identifikovat s místem, v němž žijí. Dává práci i mladým lidem, kteří díky tomu neodcházejí do velkých měst.

V makové vesničce roste další generace pěstitelů. Čtvrtina obyvatel je mladší 14 let. A stejně jako jejich rodiče žijí nápadem, který měl před 26 lety Johann Neuwiesinger.

A TADY máte 15 důvodů, proč by Pražáci raději bydleli na vesnici.

Podobné články

Doporučujeme

Další články