Většina únosů malých dětí nekončí dobře. Ten možná nejznámější je výjimkou z pravidla. Desetiletou Nataschu Kampusch unesl 2. března 1998 Wolfgang Přiklopil, když šla do školy. V miniaturní místnosti pod garáží ji věznil přes osm let, díky šťastné náhodě se pak už dospělé ženě podařilo utéct. Co následně odvyprávěla, má sílu i po pětadvaceti letech.
Život ve tmě
Desetiletá Natascha Kampusch z vídeňského Donaustadtu šla 2. března 1998 do školy cestou jako každý jiný den. Nevšimla si, že vedle chodníku pomalu jede bílý minibus. Vůz řídil pětatřicetiletý elektrotechnik Wolfgang Přiklopil. V jeden moment zastavil a dívku donutil nastoupit k němu do auta. I když muž neměl v plánu dívku zabít, Nataschin život v ten moment prakticky skončil.
Příběh asi nejslavnějšího únosu děsí rodiče i po pětadvaceti letech. Přiklopil, který dle expertů zřejmě vinou týrání nebo zneužívání v útlém věku toužil po dokonalé partnerce, kterou si chtěl sám „vyrobit“, měl lapení dívky naplánované. Připravil pro ni malý prostor pod garáží svého domu na Heinestrasse 60. Zvukotěsná místnost bez oken a s betonovými dveřmi o rozměrech cca 3 na 2 na 2,5 metru se stala pro vyděšenou dívku novým domovem.
Přiklopil s ní každé ráno snídal, dával jí knihy a učebnice, aby se sama vzdělávala, později dostala rádio i televizi. Když se dostala na svobodu, řekla Kampusch, že díky vězení se v pubertě alespoň vyhnula kouření, alkoholu, drogám a špatným kamarádům. Na druhou stranu ale mluvila o jediné myšlence, co ji držela příčetnou - že přece na svět nepřišla proto, aby žila jako slepice v temném kurníku.
Po letech společného života Přiklopil dívku přes den pouštěl i do zbytku domu. Po osmnáctých narozeninách ji vzal na pár hodin na výlet na lyže, dívka ale prý neměla jedinou šanci utéct. Vždy, když ji „vypustil“, jí vyhrožoval mučením a smrtí, pokud bude chtít utéct nebo křičet o pomoc. Na svobodě žena popisovala, že ji týral hlady a mnohokrát ji zbil tak, že se nemohla postavit na nohy. Proto, aby zabránil pokusům o útěk. Dlouho popírala, že by ji Přiklopil sexuálně zneužíval, znásilňování přiznala až v roce 2013 na premiéře filmu podle její knižní autobiografie.
Píše se rok 2006. Po marném pátrání rodiče Nataschu už dávno oplakali. Nenapadlo by je, že jejich dcera se brzy vysvobodí z osobního pekla. Bylo to 23. srpna a Kampusch na zahradě Přiklopilova domu uklízela jeho auto, luxovala interiér. Vtom zazvonil telefon a únosce si ho šel do domu vyřídit kvůli zvukům vysavače. V bleskovém okamžiku žena vycítila příležitost, přelezla plot a doběhla k sousedce. Řekla jí jen: „Jsem Natascha Kampusch.“ Žena posléze zavolala policii, která dívku identifikovala.
Přiklopil, který věděl, že po něm bezpečnostní složky půjdou a že z toho nevyvázne dobře, ze svého domu utekl k nádraží a spáchal sebevraždu skokem pod vlak. Natascha, i když malého vzrůstu, hubená a bledá, překvapila detektivy vyjadřováním a znalostmi. Médiím rovnou řekla, že na osobní otázky nebude odpovídat a v prvních rozhovorech svého únosce obhajovala s tím, že byl „nebohou duší“. Pomalu vklouzla do normálního života, napsala knihu a stala se tváří organizace na ochranu zvířat PETA. Dům, ve kterém ji Přiklopil věznil, dnes vlastní a denně jej uklízí, aby vše zůstalo tak, jak to bylo...
A tady čtěte o masakru ve Waco.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
Jan Fiedler
