Před padesáti lety zrušilo Národní shromáždění cenzuru. V novele, která upravovala zákon o periodickém tisku z roku 1966, bylo doslova uvedeno: „Cenzura je nepřípustná.“ Vyvrcholilo tím Pražské jaro, které přineslo uvolnění. Nepřípustnost cenzury však neměla dlouhého trvání. Příjezd okupantů v srpnu 1968 zhatil na dlouhou dobu sny o svobodě. Cenzura u nás byla definitivně zrušena až po listopadu 1989.
Ve světě kolem nás se s cenzurou můžeme setkat i v dnešních dnech. Podívejme se na 5 příkladů cenzury v současnosti.
1. Cenzura knih pro děti
V duchu zdravého mravního vývoje dětí probíhá cenzura pohádkových knih. Jedním příkladem za všechny je kniha Justina Richardsona a Petera Parnella „And Tango Makes Three“, která v USA vyvolala hodně bouřlivé diskuze. Autoři vycházeli při psaní ze skutečné události. Příběh pojednává o dvou tučňácích, kteří vychovávají osiřelá mláďata. Na závadu se ukázalo být, že jsou oba samci. S odůvodněním, že dílo nabádá děti k homosexualitě, byla kniha dokonce v knihovně v New Yorku odstraněna z dětského oddělení.
2. Přepisování knih
Za podobnými příklady nemusíme ale chodit až za velkou louži. I u nás jsou knihy pro děti upravovány či se o nich hodně diskutuje. Zejména co se rasismu týká. Z toho byl obviněn třeba Josef Lada a jeho černý kocour Mikeš. Po roce 1989 pak byly upraveny knihy Bohumila Říhy „Honzíkova cesta“ a „Letadélko káně“. Korektury se snaží díla politicky neutralizovat. Rodiče, kteří otevřou nová vydání těchto knížek, zaznamenají řadu změn. Z textu zmizely odkazy na JZD, například slovo předseda. Zmizely také obraty, které by mohli rodiče považovat za závadné, ať už zmínky o tělesných trestech, násilí jako takovém, kouření či obezitě.
3. Cenzura internetu
Zatímco u nás si můžeme na internetu najít prakticky cokoli, existují země, kde lidé takové možnosti nemají. Cenzurou internetu ve světě se zabývá například nevládní organizace Reporters sans frontières (Reportéři bez hranic). Internet má čím dál tím větší roli, správně cílený obsah dokáže ovlivnit veřejné mínění. To despotičtí vůdci moc dobře ví. Reportéři vydávají seznam tzv. Nepřátel internetu a pravidelně v něm státy aktualizují. Na čelních příčkách se nachází Čína, Kuba, Severní Korea a Írán. Problém s korektním brouzdáním na webu mají také Uzbekistánu, Turkmenistánu, Sýrii, Vietnamu a Myanmaru. V totalitní Číně je kyberprostor pod dokonalým dohledem. Zákon zakazuje anonymní příspěvky na diskuzních fórech. Je také zakázáno zveřejňovat cokoli podrývá národní identitu a státní zájmy.
4. Zákaz obcházení zákazu
Weby na černé listině by bylo možné navštívit za použití proxy služeb či VPN. Prostřednictvím VPN neboli virtuální privátní sítě se lze podívat na zakázanou stránku, protože jste připojeni přes zahraniční server (samozřejmě té země, která nemá web na černé listině). Zmíněné obcházení však bylo trnem v oku totalitních režimů, a tak jsou tyto služby postupně zakazovány. Přístup přes privátní sítě už zakázala Čína. Telekomunikační společnosti mají nařízeno blokovat individuální přístupy k VPN. Přístup přes VPN blokuje i Rusko či Turecko.
5. Blokování dezinformačních webů
Když Twitter nedávno zablokoval proruské dezinformační weby, jejich provozovatelé se ostře ohradili. Označili postup sociální sítě za cenzuru. Dokonce se objevily i hrozby žaloby k americkému federálnímu soudu. Mezi potrefené husy patřil i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který se oháněl porušením Listiny základních práv a svobod. Jenomže se spletl, protože svoboda projevu zaručená Listinou základních práv a svobod se vztahuje na zásahy státu a ne zásahy soukromé společnosti.
A zde si přečtěte o tom, že v některých zemích se na porno nepodíváte.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
