Den 24. říjen 1942 je dalším smutným datem v dějinách našich zemí. Právě ten den bylo v koncentračním táboře Mauthausen popraveno celkem 262 našich občanů – mužů, žen, ale i dětí. Proč? Jednalo se o rodinné příslušníky nebo spolupracovníky parašutistů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, kteří v květnu téhož roku s pomocí odbojářů provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Peklo povstalo
Atentát na Heydricha rozpoutal v Protektorátu Čechy a Morava krvavé peklo. Nacisté řádili jak posedlí. Zatýkali, zabíjeli, vypalovali – obce Lidice a Ležáky se staly dalším symbolem jejich zvůle. Touha po pomstě byla nepředstavitelná. 24. října v rakouském Mauthausenu zemřeli ranou do týla ti, kteří parašutistům pomáhali. Ušetřený nebyl nikdo, kdo Němcům padl do ruky. Takže na popravišti skončila i teprve čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, která se „provinila“ tím, že odvezla po atentátu odstavené kolo Jana Kubiše. Její památku dodnes připomíná pamětní deska na Základní škole Bohumila Hrabala v pražské Libni, kam mladá dívka docházela.
Zrůdnost nacistů jenom potvrzuje i to, že nikdo z vězňů pravděpodobně ani nevěděl, že jde ono ráno na smrt. Vypadalo to totiž, že jsou předvádění postupně na lékařskou prohlídku. Místo lékařské prohlídky je ale čekala přímo v ordinaci smrt. Spoutané je vojáci dovedli k dřevěnému výškoměru, jakože na přeměření. Kromě vyznačených centimetrů byla ve zdi vyfrézovaná mezera. A právě podle výšky „měřeného“ pak esesman oblečený do doktorského bílého pláště posunoval dřevěnou zarážkou. A v ten moment vypálil za stěnou ukrytý popravčí přes onu škvíru oběti ránu přímo do týla. Po každé popravě pověření vězni rychle odtáhli mrtvolu a vodou spláchli krev popraveného a pokračovalo se. Tomu všemu přihlížel velitel táborového gestapa Karl Schulze.
Nelidské, chladnokrevně promyšlené. Zavražděno bylo ten den 262 osob. Dalších 31 statečných lidí zapojených do operace Anthropoid v Mauthausenu zahynulo 26. ledna 1943. Poslední obětí „heydrichiády“ byl člen sokolské skupiny Jindra a současně správce Tyršova domu František Pecháček. Ten byl ve stejném koncentračním táboře zavražděn 3. února 1944.
Nedali se zlomit
Počet těch, kteří za pomoc parašutistům zaplatili životem, se vyšplhal na 294. Jejich těla skončila ve spalovacích pecích mauthausenského krematoria a popel nechali esesáci vysypat na smetiště, které bylo v rokli nedaleko koncentračního tábora. Historici uvádějí, že se čeští vlastenci ke svému osudu postavili v zásadě čelem a s hrdostí, nenechali se zlomit.
Všichni popravení odbojáři, kteří byli navázaní na operaci Anthropoid skončili v Mauthausenu, koncentračním táboře nedaleko Linze. Jednalo se o komplex několika táborů, které byly vybudované v okolí vesnic Mauthausen a Gusen. A právě Mauthausen byl jedním z táborů, kam byli posíláni občané z Protektorátu Čechy a Morava a ze Slovenského státu. První političtí vězni se tam dostali již v roce 1939 a další rok byla do tábora v rámci přesunu vězňů převezena skupina Čechů ze Sachsenhausenu. Výraznější deportace se začaly realizovat v říjnu 1941, a to na základě příkazu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Vzhledem k zvláštnímu utváření v Protektorátu Čechy a Morava je nutno všechny osoby odsouzené stannými soudy zřízenými v Protektorátu, na základě nařízení říšského protektora ze dne 27. září 1941, k předání tajné státní policii, umísťovat výlučně v koncentračním táboře Mauthausen,“ stálo v něm.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů určených pro všechny kategorie vězňů, byl Mauthausen ve většině případů využívaný na vyhlazení inteligence prací. A „výběr“ nucených prací pro vězně připravili nacisté opravdu pestrý. Ke komplexu patřily kamenolomy, muniční továrny, doly, zbrojovky a továrny na výrobu stíhacích letounů Messerschmitt Me 262.
Je skoro až ironií, že právě mauthausenský komplex koncentračních táborů vytvořil jeden z prvních velkých komplexů těchto „továren na smrt“ v nacistickém Německu, ale byl jedním z posledních, který osvobodila spojenecká vojska.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
