fb pixel Ódéesák s jizvou – G.cz
Vyhledávání

Ódéesák s jizvou

Filip Humplík (42) je předsedou pražské ODS a „dvojkou“ na její pražské volební kandidátce. Proč byste měli číst dál? Třeba proto, že tenhle rozhovor je i o alkoholu a smrti.

Ivan Brezina
Ivan Brezina 2.10.2014, 16:00

    Komunální volby jsou svým způsobem blíže k lidem, k voličům, než ty parlamentní. Volíme spíše lidi, které známe, než anonymní strany. Několik lidí od nás z redakce G.cz zná Filipa Humplíka ze studií a taky z práce v novinách. Není to tedy pro nás žádný politik zastupující stranu, která si zaplatila inzerci v médiích a teď se před volbami dožaduje píár článků. A protože ho známe osobně a nikdy nás nepodrazil ani nám nevytuneloval peněženku, nemáme problém mu pomoci zviditelnit se před volbami. Nakonec je to stejně volič, kdo se sám rozhodne, komu dá hlas. Myslíme si, že voliči nejsou stádo tupých volů, ale samostatně myslící bytosti. Dobře vědí, kdo jim jen píská do kroku a kdo to s nimi myslí vážně.     Na krku máš obrovskou jizvu, jak jsi k ní přišel? Občas si z legrace vymýšlím, že ve rvačce na nože, ale bylo to jinak. Když mi bylo devatenáct, z ničeho nic mě začal bolet krk. Doktoři mi našli cystu. Naštěstí nebyla zhoubná, ale strašně rychle rostla. Během čtrnácti dnů jsem měl na krku druhou hlavu. Říkali, že musím okamžitě na operaci, ale já měl tehdy hardcorovou kapelu a čekal nás koncert ve slavném strahovském klubu Sedmička. Operace musela pár dnů počkat. Na pódiu jsem vypadal jako Frankensteinovo monstrum, což mělo obrovský úspěch. Lidi si mysleli, že je to povedená maska. Doktor mi pak nabídl nový steh, který prý nebude vůbec vidět. Podepsal jsem mu souhlas, ale dopadlo to přesně obráceně – dneska vypadám, jako kdyby mi chtěl někdo uříznout hlavu. Jizvu bych si mohl nechat opravit, ale už se stala součástí mé osobnosti. jizva Humplíkovo „memento mori“ se táhne doslova od ucha k uchu   Co udělá v devatenácti s člověkem vědomí, že může umřít? Dva týdny jsem strašně chlastal, ale byl jsem mladý kluk, takže je to snad pochopitelné. Dneska už bych to asi prožíval jinak, i proto, že mi dva roky umíral táta. Měl rozedmu plic a spontání pneumotoraxy. Pamatuju se třeba, jak mu na Štědrý den doslova vybuchla levá plíce. Bylo to jako v hororu, všude krvavý déšť… Toho bych se nechtěl dožít.   Proč jsi šel vlastně do politiky? Když na jaře 2005 vypukla aféra kolem záhadného financování bytu Stanislava Grosse, vymysleli jsme akci "Stydím se za svého premiéra". Každý, kdo chtěl, si u nás tehdy mohl za pár korun pořídit billboard se svou vlastní fotkou a s tímhle nápisem. Mělo to velký ohlas. A já si tehdy uvědomil, že nechci jen tak sedět v hospodě a nadávat, jak je všechno špatně. Přestalo mi být lhostejné, co se v Česku děje. Vždycky jsem tíhl k pravici, a tak jsem vstoupil do ODS. Dlouho jsem byl jen řadovým členem, který chodí na schůze a rozdává u metra letáky. No a teď kandiduju do pražského zastupitelstva.   Za co utrácíš peníze?  Kupuju si trička z malých sérií a knížky. Čtu sci–fi, ale i faktografii, teď třeba právě Binetovu knihu HHhH o atentátu na Heydricha. Nesnáším upírské ságy a taky už mě nebaví severské detektivky. Utrácím i za hudbu na iTunes.   Co posloucháš? Jako ortodoxní metalista jsem schopen jet kamkoliv na koncert Iron Maiden. Poslouchám ale i Nicka Cavea, Fields of Nephiloim, Joe Bonamassu… iron-maiden Poslouchal by tohle Václav Klaus?   ODS bývala silnou stranou, ale po různých skandálech je dneska outsider voleb. Do ODS se dřív cpali lidi, kteří v politice viděli snadnou cestu ke zbohatnutí. Pak jsme ale prošli vnitřní očistou, a to doslova "v přímém přenosu". Bylo to velmi bolestivé, ale někam nás to posunulo.   Ty asi v politice zbohatnout nechceš. Soudím tak z toho, že jsi před pár dny ODS naopak věnoval pět milionů korun. Živím se celkem slušně v reklamě a to mi stačí. Politiku dělám neplaceně. Moje děti chodí do státní školy a já k životu potřebuji  jen telefon a občas dovolenou.   Kam jezdíš? V létě jsme byli na statku u Semil, jehož obrovskou výhodou byla absence signálu. Uvědomil jsem si tam, jak jsme strašně zahlcení informacemi. V Praze jdu ráno na záchod s iPadem. Přečtu si zprávy, připojím se na Facebook a na Twitter, a pak už to jede celý den. Vypnout telefon nemůžu, protože mám zodpovědnost vůči svým klientům a vůči partnerům ve firmě. I na dovolené bych měl výčitky, ale lokalita bez signálu to vyřešila za mě. Během čtyřiadvaceti hodin jsem se neuvěřitelně zklidnil. Najednou máš na starosti jen vzbudit se, zaplavat si, jít s dětmi na koně, naštípat dříví…   Před půl rokem se ti narodila čtvrtá dcera Evelýna, se kterou teď jezdíš po Praze s kočárkem. U východů z metra navíc potenciálním voličům rozdáváš jablka. Jak lidi na tvůj "známý ksicht" reagují? Skvěle! Mám z toho pocit, že se politika proměnila. Ještě v květnových eurovolbách nám na ulici často i sprostě nadávali, ale teď se zastaví a věcně diskutují. Třeba se i hádají, ale už v nich není nenávist. Možná pochopili, že z ODS odešli lidé, které zajímala jen moc. Vrátili jsme se zpátky k pravicovým idejím, k základům politiky. 10687212_10204125866180074_1765941991686182176_n Čtyři dcery. Ještě má pátou...   Před dvěma lety jsi přestal pít… To zní skoro jako kdybych byl alkoholik, ale pil jsem úplně stejně jako každý druhý Čech. Denně dvojku vína, jednou týdně víc dvojek a jednou měsíčně ještě víc dvojek… Protože jsem hrál v kapele, dělal jsem to už asi od šestnácti. Předloni na Silvestra jsem se ale probudil a uvědomil si, že mám depku. Ne kocovinu, ale depku, protože to byl rodinný Silvestr a já se neopil. Došlo mi, že mě pití už prostě nebaví a nic mi nedává. Nikomu to ale nevnucuju, dospěl jsem k tomu sám od sebe.   Neodpuzuje mladé lidi politik v saku?  Pracuju v reklamě, takže do práce nosím kraťasy, sandály a tričko. Politika je ale o serióznosti a bez saka to prostě nejde. Jedničkou naší kandidátky je navíc lékař Bohuslav Svoboda, který nosí elegentního motýlka. Kdybych vedle něj stál v tričku, lidi by si mysleli, že jsem jeho řidič. Většinou ale aspoň k saku nenosím kravatu.   Až Filipa Humplíka potkáte u východu z metra, díky jeho rozhalené košili uvidíte tu jizvu na krku. Nestyďte se ho, příjemně se s ním povídá, a nejen o smrti. A navíc vám dá jablko. Třeba nebude kyselé.     

TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články