Mladí cestovatelé, kteří napodobili cestu Zikmunda a Hanzelky: Kvůli zlodějům jsme spadli do kanálu

vaclav.roman, 11.02.2019, 13:02

Mladí plzeňští cestovatelé Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek putovali v loňském roce po stopách Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. S odstupem více než půl století se rozhodli vyfotit desítky jejich snímků se stejnou kompozicí a zažili při tom velkou spoustu dobrodružství, o kterých nám v rozhovoru povyprávěli.

Po stopách slavných cestovatelů

Pan Miroslav Zikmund, jeden z legendární dvojice našich cestovatelů, oslaví tento týden 100. narozeniny. Na základě tohoto výročí se v hlavách mladých plzeňských dobrodruhů zrodil nápad, jak vzdát panu Zikmundovi hold a zároveň mu dát opravdu originální dárek. Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek následovaly příkladu pánů cestovatelů Hanzelky a Zikmunda a vyrazili do světa. Navštívili celkem 32 zemí a urazili zhruba 130 tisíc kilometrů.

Létali letadly, jezdili auty, autobusy, vlaky i na motorkách a různých druzích lodí. Nasedli na koně či na velbloudy. Prostě vše, co jim přišlo pod ruku. Zeptali jsme se jich, jak se cesta vyvíjela a jaká úskalí na ní zažili.

„Na projektu jsme začali pracovat od srpna roku 2017 a na cestu se nám podařilo vyjet v dubnu roku 2018. Takže se dá říct, že tři čtvrtě roku jsme na tom makali,“ prozradil pro G.cz Vaňourek.

Cestovatelé vyrazili na vlastní pěst. České ambasády do svého projektu zapojili, až když byli na cestě. „Začal s tím pan velvyslanec Pavel Kafka na českém velvyslanectví v Ankaře v Turecku,“ vzpomíná Vaňourek. „Ten nás pozval na takovou besedu, na kterou přizval svoje kolegy z různých dalších velvyslanectvích z Indie, Thajska ze Srí Lanky a podobně. Těm se naše vystoupení líbilo a na to konto jsme vystupovali na ambasádách po celé naší cestě.“

Třikrát skončili bez peněz

Dvojice cestovatelů se navíc rozhodla, že natočí nezávislý film, který měl celou cestu dokumentovat. K tomu byli ještě odhodlaní napsat knihu o svém putování. Stanovili si velké plány, na které ovšem měli dost poddimenzovaný rozpočet. Právě práci s rozpočtem považovali za největší zádrhel. „Výdaje byly opravdu extrémní,“ vzpomíná Vaňourek. „Asi třikrát jsme se dostali do situace, když jsme byli opravdu bez peněz. Úplně na nule. Zasekli jsme se jednou v Indonésii, jednou na Srí Lance a jednou v Japonsku.“

Jen pro představu. Rozpočet na jejich zhruba devítiměsíční cestu byl 800 tisíc korun.

Na cestách zažijete obvykle i řadu vtipných momentů. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Vaňourek se s námi o jeden zážitek podělil: „Nejironičtější a nejvtipnější byla situace, kdy jsme dávali pozor na všechno vybavení, aby nám ho neukradli, protože kdybychom neměli foťáky nebo kameru, tím by naše cesta skončila. Třeba na Sumatře jsme byli tak opatrní a soustředili jsme se na kamery, až jsme spadli do kanálu a polámali si žebra. Technika přežila, ale my jsme byli pěkně rozbití.

Protože jsme se dozvěděli, že se jejich nápad zrodil v hospodě u piva, zajímalo nás, na jaký nejlepší zlatý mok na své cestě narazili: „Výborný pivo jsme ochutnali v Nepálu, který se jmenuje Gurkha. Hodně nás překvapilo také pivo v Libanonu, které se jmenuje Almaza.“

Jak se hledá místo z fotografie?

Nebyla to však výprava za pivem, ale za místy, která před více než půlstoletím navštívili Hanzelka se Zikmundem. Vaňourek se Sochou bádali v muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Najít místa z fotografií pánů cestovatelů Hanzelky a Zikmunda bylo údajně hodně náročné. „Nejdříve jsme vybrali fotky, které byly nejznámější,“ přibližuje situaci Vaňourek. „Šlo také o to, že v archivu je velké množství pozitivů, které nebyly dosud zpracovány a publikovány. My jsme se soustředili na fotky, které byly v knihách nebo nějakých publikacích a veřejnost je znala. K těm fotkám jsme se snažili dohledat popisky, pokud nebyly popisky, tak jsme pátrali v denících pánů Hanzelky a Zikmunda, které také ještě nejsou zpracované a nebyly publikované.“

Když už měli přibližnou lokalitu, nebo alespoň zemi, neměli zdaleka vyhráno. Pak přišel na řadu Google a místní lidé. Hledání některých míst se protáhlo i na tři dny. Úspěšnost byla ale nakonec vysoká. Dvojici cestovatelů se nakonec podařilo najít 195 míst z fotografií svých slavných cestovatelských předchůdců. Pouze ve třech případech byli mladí dobrodruzi neúspěšní.

Zajímavé bylo, když se snažili přefotit jeden z indonéských chrámů. Jenže za těch několik desítek let jej několikrát zbořilo zemětřesení. Indonésané jej sice vždy postavili znovu, ale úplně jinak. Vyfotit jej v původní kompozici tak nebylo možné. Z fotky nebylo nic, neboť před chrámem stála vysoká zeď.

Perlička na závěr

V roce 1962 se v době svých narozenin nechal cestovatel Zikmund vyfotit na Sumatře s jednou paní. „My jsme tam přijeli, našli jsme to stejný místo a navíc jsme měli štěstí a našli vnučku té paní.“ Ta mladé cestovatele požádala, jestli by se s ní nevyfotili, a tak se také stalo. Fotografii se cestovatelé chystají předat panu Zikmundovi jako dárek k jeho stým narozeninám.

A tady nabízíme valentýnský film, který možná snesete. Německé drama Láska mezi regály vypráví lovestory z obchoďáku.

Komentáře

Doporučeno pro vás