Královský souboj nebo spíš souboj dvou královen, tak by se dal velmi stručně popsat vztah dvou panovnic – anglické královny Alžběty I. a skotské královny Marie Stuartovny. Marii Stuartovnu nakonec tahle hra plná intrik a pletich dovedla až na popraviště. Ještě než se tak ale stalo, zažila toho královna opravdu mnoho. V těchto dnech si například připomínáme královninu abdikaci ve prospěch jejího syna Jakuba.
Její život byl nejdříve pěkný kvapík
Možná bychom si měli hned na úvod připomenout, že Alžběta I. byla tetou Marie Stuartovny, sice z druhého kolene, ale pořád tetou. Marie Stuartovna se narodila 8. prosince 1542 skotskému králi Jakubovi V. a jeho druhé manželce Marii de Guise, která pocházela z Francie. Královnou se stala dříve, než by si kdo pomyslel. Bylo jí pouhých šest dnů. Její otec totiž zemřel na choleru. Oficiálně byla korunovaná v devíti měsících. U Marie bylo vše tak nějak urychlené. Již v šesti letech ji zasnoubili s dauphinem Františkem a ona tak putuje do Francie. Tam na ni čeká dvorská výchova společně s dalšími dětmi krále Jindřicha II. Ke svatbě došlo, když bylo Marii 15 let. Její choť byl o rok mladší. Za dva měsíce po sňatku se stává královnou Francie. A za dva roky je z ní vdova. Manželství těchto dvou prý bylo krátké, ale šťastné. Akorát není jisté, zda bylo naplněné. Děti každopádně z tohoto svazku nevzešly. Marie byla opravdu mladou vdovou, bylo jí osmnáct.
Marie Stuartovna v milované Francii ještě chvíli zůstala, ale již v roce 1561 ji opustila a vrátila se do rodného Skotska. V Anglii se stalo mezitím to, že zemřela královna Marie I. Tudorovna a na její místo nastoupila Alžběta I., která byla nevlastní sestrou této Tudorovny. Alžbětu ale Marie Stuartovna jako královnu Anglie neuznala a začala se takto titulovat naopak sama. Proč? Protože ona byla vnučkou krále Jindřicha II. Tudora a myslela si, že její nárok na anglický trůn je nezpochybnitelný. Proč to ale vlastně dělala, není úplně jasné, protože fakticky o anglický trůn nijak zvlášť neusilovala. Je tedy více než pochopitelné, že se Alžbětě I. tohle urážející zpochybňování nelíbilo ani trochu. Navíc na svou neteř neskutečně žárlila.
Katolička mezi protestanty
Marie Stuartovna to ale ve Skotsku neměla jednoduché nejen kvůli konfliktům s Alžbětou. Díky tomu, že vyrůstala ve Francii, tak byla pokřtěna. A katolička v protestantském Skotsku? Šlechta ani duchovní nad ní opravdu nejásali. Královna se také znovu vdala. Jejím druhým manželem se stal Jindřich Stuart, Lord Darnley. Právě z tohoto manželství vzešel budoucí skotský král Jakub VI., který ale posléze nastoupil i na anglický dvůr jako král Jakub I. Stuart. Nahradil na něm právě Alžbětu I., která zemřela neprovdaná a bezdětná a zůstala tak poslední tudorovskou panovnicí. Dá se asi předpokládat, že by z tohoto vývoje nadšená nebyla. Jakub byl přece synem její celoživotní sokyně. Ale historie prostě na nějaké žabomyší války občas nedá…
Zpátky ale k Marii. Ani její druhé manželství nemělo dlouhého trvání. V roce 1567 byl Lord Darnley zavražděn a královna se stala podezřelou, že v tom má prsty. Toto podezření Marie ještě přiživila tím, když v ten samý rok pojala za svého třetího manžela hlavního podezřelého Jamese Hepburna, hraběte Bothwella. A to už urození protestanté nepřijali. Královnu uvěznili a ta v červenci roku 1567 abdikovala ve prospěch svého syna Jakuba. Hrabě, když viděl, že se nad ním a jeho ženou stahují mračna, utíká do Skandinávie. Marie nelení a mizí ze Skotska do Anglie v domnění, že jí pomůže Alžběta. Velmi se spletla.
Anglická panovnice měla dobrou paměť, a to, že ji Marie neuznala jako královnu, tak to opravdu nezapomněla. Na klidu Alžbětě nepřidalo ani to, že Mariin nárok na korunu, kterou nosila ona, nezpochybňovala ani část anglické šlechty. Alžběta se však trůnu rozhodně nemínila vzdát. Marii proto místo otevřené tetiččiny náruče uvítal žalář. Intriky se mohly rozjet naplno. Marie měla obdivovatele, katolíka Babingtona, se kterým si dopisovala. A ten plánoval dámu svého srdce osvobodit, což se ale dostalo k Alžbětiným lidem a ti na něj nasadili zvěda. Byl to právě tento nastražený špeh, který Babingtonovi vnukl plán, jak svoji lásku nejen vysvobodit z vězení, ale dokonce ji dostat na anglický trůn. Stačilo k tomu jediné – zabít Alžbětu I.
Láska jako předskokan smrti
Zamilovanému muži se nápad začal líbit a v dopisech s ním seznámil i Marii, která mu k jeho realizaci dala písemně souhlas. A tohle stačilo jako důkaz, že to byla právě Marie, která chtěla panovnici zavraždit. Když k tomu přičteme ještě to, že se bývalá skotská královna v očích protestantů spřáhla s katolickou opozicí, tak trest byl celkem jasný hned – smrt. Rozsudek musela podepsat přímo Alžběta I. a ta s tím přece jen trochu otálela. Pořad se jednalo o její neteř a královnu k tomu. Alžběta si dokázala poradit i v tomto případě. Vypustila do světa příběh, že rozsudek smrti podepsala omylem spolu s dalšími listinami. Obvinila pak z pochybení nešťastníka písaře a dala ho dokonce popravit. Že byl nevinný ji netrápilo, důležité pro ni bylo, že ona si navenek zachovala čistý štít. Samozřejmě ji těšilo i to, že Marie Stuartovna ji už nebude nijak dál ohrožovat. Ta byla tou dobou vězněna na zámku Fotheringhay, kde se také dne 8. února 1587 následně konala porava. A byla to podívaná až s hororovými prvky.
Hlavu nesklonila, připravila děsivé překvapení
Královna poslední hodiny svého života strávila jako správná katolička v modlitbách. Do síně, kde se poprava konala, vstoupila nákladně oblečená a upravená s hlavou hrdě vztyčenou. Nebylo jí umožněno, aby ji doprovodil její zpovědník a ona zase odmítla protestantského kněze. Odpustila svým nepřátelům, stejně tak i katovi a jeho pomocníkovi, kteří ji dle tehdejší zvyklosti v pokleku prosili o odpuštění za to, že ji za chvíli připraví o hlavu.
Kat byl ale značně nervózní, královnu předtím nikdy nepopravoval. Hlavu oddělit od těla se mu povedlo až napotřetí. V ten moment kat tak, jak se čekalo, zvedl královninu hlavu do výšky, aby bylo jasné, že k popravě opravdu došlo. A následoval šok pro všechny kolem včetně samotného popravčího. Hlava spadla na zem, začala se kutálet na zemi a kat držel v ruce jen paruku. Hodnou chvíli trvalo, než byl schopný královnivnu hlavu znovu zvednout. Zjistilo se, že královně z neštěstí ve vězení vypadaly vlasy a ona to zdárně maskovala právě parukou. Překvapení to ještě nebylo poslední.
V široké královnině sukni byl celou dobu schovaný její oblíbený psík, který svoji paní neopustil ani v poslední minutě jejího života. Po popravě pak vyskočil a začal na všechny ty, kteří jí ublížili zuřivě štěkat.
Tělo skotské královny bylo pohřbeno na hřbitově Petersborough a postupně se na ni začalo zapomínat. Je skoro až ironií, že to byl právě Mariin syn Jakub, který posléze jako král Jakub I. Stuart obě koruny – skotskou i britskou, spojil. A byl to také on, kdo dal převézt ostatky své matky do královské hrobky ve Westminsterském opatství a nechal vytesat její kamenný reliéf v blízkosti podobného reliéfu královny Alžběty. Celý život se tyto dvě panovnice nenáviděly, aby nakonec spočinuly vedle sebe… Kruh se uzavřel.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
