fb pixel Mafiánský boss Nucky Johnson byl znám jako „car z Ritzu“: Za prohibice řídil pašování alkoholu v USA, spolupracoval s Al Caponem a ovládal Atlantic City – G.cz
Vyhledávání

Mafiánský boss Nucky Johnson byl znám jako „car z Ritzu“: Za prohibice řídil pašování alkoholu v USA, spolupracoval s Al Caponem a ovládal Atlantic City

Zdroj: Brinks38200 - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31434451

Seriál Boardwalk Empire patří k těm nejlepším televizním produktům posledních let a rovněž se řadí mezi nejlepší mafiánské série vůbec. Děj sleduje život a byznys amerického politika, podnikatele a šéfa organizovaného zločinu Nuckyho Thomspona, jehož charakter je inspirován skutečnou osobou Enochem „Nuckym“ Johnsonem. Johnson patřil k největším pašerákům nelegálního alkoholu v období prohibice ve Spojených státech, byl jedním z nejdůležitějších mafiánských bossů a tahal za nitky v té nejvyšší politické sféře. Johnson si žil na vysoké noze, obýval deváté patro hotelu Ritz-Carlton, spolupracoval například s legendárním Al Caponem a ročně inkasoval obrovské sumy amerických dolarů. Přesto byl občany Atlantic City uznáván a milován, zejména pro svou štědrost a ochotu pomáhat potřebným.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 5.3.2022, 09:57

Boardwalk Empire

Kriminální dramatický seriál s názvem Boardwalk Empire (v češtině Impérium – Mafie v Atlantic City) patří k těm nejlepším televizním produktům posledních let. A to už jen proto, že se za něj jako výkonný producent zaručil sám Martin Scorsese, král mafiánského kinematografického žánru.

Scorsese se dokonce ujal i režie prvního dílu, čímž odstartoval vyprávění příběhu zasazeného do 20. let 20. století ve Spojených státech, tedy do období nechvalně proslulé prohibice. Děj seriálu sleduje život a podnikání amerického byznysmena, politika a bosse organizovaného zločinu Enocha L. „Nuckyho“ Thompsona. Nejde však o jakousi vybájenou pohádku, neboť hlavní postava seriálu je inspirována reálnou osobou – Enochem L. „Nuckym“ Johnsonem, přičemž příběh a dějové peripetie jsou zpravidla (pochopitelně s nutnými scenáristickými úpravami a zjednodušeními) založeny na skutečných událostech.

V seriálu o pěti řadách se ovšem kromě Nuckyho Johnsona objeví mnoho dalších reálných postav, dokonce pod svými pravými jmény – například Al Capone, Lucky Luciano, Joe Masseria z klanu Genovese, Arnold Rothstein nebo Big Jim Colosimo. Reálná postava Nuckyho Johnsona, kterou v seriálu ztvárnil Steve Buscemi, pochopitelně doznala určitých úprav, celkově se však nepohybuje daleko od pravdy.

Enoch „Nucky“ Johnson

Nucky Johnson se narodil do irské rodiny roku 1883 v New Jersey, přičemž „kariérně a společensky růst“ začal v poměrně nízkém věku. Již ve svých 22 letech se stal zástupcem šerifa v Atlantic City, přičemž o tři roky později se stal šerifem. V tomto období už se také začínal zajímat o politiku, vstoupil do Republikánské strany a jeho stoupání společenským žebříčkem nabralo mnohem vyšší obrátky.

Johnson bydlel v hotelu Ritz-Carlton na proslulé promenádě v Atlantic City (odtud název seriálu „Boardwalk empire“). Největší rozmach zaznamenal během prohibice ve 20. a 30. letech minulého století, když se stal bossem politické mašinérie, která kompletně ovládala vedení města Atlantic City. Město bylo v té době na svém vrcholu – fungovalo jako jakési útočiště v rámci trvající prohibice. Mimo pašování zákonem zakázaného alkoholu se jeho organizace věnovala také hazardu a prostituci.

Během své úspěšné „kariéry“ vystřídal Johnson opravdu značné množství pozic, ze kterých pochopitelně profitoval. Stal se správcem pokladny v Atlantic City, vydavatelem týdeníku, ředitelem banky, prezidentem stavební a úvěrové společnosti i ředitelem pivovaru ve Philadelphii. On sám se ve vysoké politice příliš neangažoval, přesto to byl právě on, kdo tahal za ty nejdůležitější nitky. Nucky Johnson byl zodpovědný za úspěšné zvolení několika guvernérů a senátorů Spojených států.

Prohibice trvala od roku 1919 do roku 1933, města Atlantic City se v tom pravém slova smyslu však v podstatě „nedotkla“. Město si bylo vědomo toho, že právě v tomto aspektu tkví jeho konkurenční výhoda nad ostatními, proto popularita letoviska bleskově rostla. Městu se časem začalo přezdívat „The World’s Playground“, neboli „Světové hřiště“. Vše měl pod palcem Nucky Johnson. Ten totiž zajišťoval, aby nikdo, kdo provozoval hernu, nevěstinec nebo prodával alkohol, nebyl obtěžován – ovšem pouze do té doby, dokud Johnson dostával podíl ze zisků jednotlivých podniků.

Nucky Jonhson se jednou nechal slyšet v tomto smyslu: „Máme whisky, víno, ženy, písničky i hrací automaty. Nebudu to popírat a nebudu se za to omlouvat. Pokud by je většina lidí nevyžadovala, nebyl by tento byznys ziskový a neexistoval by. Skutečnost, že existuje, mi dokazuje, že je lidé chtějí.“ Vyšetřovatelé byli přesvědčeni o tom, že Johnsonův příjem z ilegálních zdrojů přesahoval 500 tisíc dolarů ročně, což by dnes bylo ekvivalentem více než 8 milionů dolarů ročně.

Car z hotelu Ritz

Johnson se nechával vozit v modré limuzíně za 14 tisíc tehdejších amerických dolarů, často na sobě také nosil mývalí kabát. Za 1200 dolarů. Poznávacím znakem byl denně čerstvý červený karafiát, který nosíval přichycený na klopně. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě obýval deváté patro hotelu Ritz-Carlton, byl přezdíván jako „Car z Ritzu“. Je však nutné podotknout, že navzdory veškerému ilegálnímu byznysu a politickým pletichám byl Nucky Johnson místními občany všeobecně milován a uctíván, zejména proto, že velice intenzivně pomáhal potřebným.

Jeho shovívavost, štědrost a ochota byla mezi občany Atlantic City pověstná. Johnson tento fenomén jednou objasňoval: „Když jsem si žil dobře já, žili si dobře všichni.“ Nucky Johnson byl součástí velké skupiny pašeráků nelegálního alkoholu, nazývané jako „Big Seven“ – Velká sedma. V roce 1929 se stal hostitelem konference v Atlantic City, jíž se zúčastnilo mnoho vůdců organizovaného zločinu, včetně Al Caponea – odtud slavná fotka Nuckyho Johnsona a Al Caponea při procházce na promenádě.

V roce 1933 skončila prohibice a kariéra Nuckyho Johnsona zamířila strmě dolů. Johnson byl stíhán federální vládou za krácení daní, a nakonec i odsouzen k deseti letům federálního vězení a pokutě 20 tisíc dolarů. 11. srpna roku 1941 nastoupil Johnson do Lewisburgské federální věznice. Z vězení byl ovšem po čtyřech letech podmínečně propuštěn, načež začal pracovat v prodeji pro Richfield Oil Company a rovněž pro Renault Winery.

9. prosince roku 1968 zemřel Nucky Johnson přirozenou smrtí v ozdravovně okresu Atlantic. Podle deníku The Press of Atlantic City se Johnson „zrodil, aby vládl: měl vkus, okázalost, byl politicky amorální a nemilosrdný, měl eidetickou paměť na jména a tváře a přirozený dar velení.“

Zdroje: AtlanticCityExperience, Wikipedia, Britannica

Podobné články

Doporučujeme

Další články