Ludvík Svoboda je znám hlavně pro své hrdinství v bojích na Dukle, které později využila komunistická propaganda. Svoboda byl jediným komunistickým prezidentem, jenž bojoval v legiích. Jaký byl však člověk?
Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně ve Velkém Meziříčí do rodiny s dlouhou selskou tradicí. Vychovávala jej matka, otec mu zemřel, když mu byl jeden rok (měla jej kopnout kobyla do břicha). Získal agronomické vzdělání, praxi poté absolvoval ve vinařství v Rakousku.
První světová válka
V předjaří 1915 vypukla první světová válka a rozdělila Svobodovu rodinu. Jeho starší bratr Josef byl poslán na srbskou frontu, Ludvík na ruskou. Tentýž rok upadl do ruského zajetí u města Tarnopol. V srpnu 1915 vstupuje do československých legií. Působil v Užhorodu (Podkarpatská Rus), kde se naučil maďarsky (chtěl překonat jazykovou bariéru mezi vojáky). Stráví zde 8 let. Je abstinent, sportovec (rád plaval, jezdil na koni, byl vášnivým turistou). 5. ledna 1917 se Svoboda nechal pokřtít a přestoupil tak na pravoslavnou víru. Později to vysvětloval jako akt slovanství. Je statečný a kamarádský, dostává 2 kříže sv. Jiří za statečnost a stoupá nahoru v armádních strukturách. Když se vrací domů, dozvídá se hroznou novinu – jeho bratr Josef válku nepřežil. Byl odsouzen za neposlušnost – ta se v rakouské armádě trestala tzv. španglem. Dotyčného pověsili za ruce, které měl svázané za zády, na přímé slunce, kde visel několik hodin. Nejspíš zemřel na úžeh a otok mozku. Svoboda se tak stal hlavním hospodářem na statku.
Druhá světová válka
Jakmile se do Československa dostaly německé jednotky, vrátil se zpátky do boje – odjíždí do Kroměříže, kde organizuje odbojovou skupinu Obrana národa. Počátkem června 1939 ilegálně přejde hranici a dostane se do Polska. Zde byl nejstarším a nejvýše postaveným důstojníkem – stává se velitelem v Dolní Bornowicích. Vzniká skupina se jménem Legie Čechů a Slováků. Po okupaci Polska se skupina, čítající 700 vojáků a důstojníků, přesunuje do Sovětského svazu. Na úpatí Uralu v Buzuluku se podílí na formování 1. československého praporu. Zde se poprvé setkává s generálem Heliodorem Píkou a Klementem Gottwaldem. S prvním jmenovaným má časté spory, zatímco s Gottwaldem si padnou do oka. Později mu má přísahat věrnost. Ludvík Svoboda se stále více přiklání na stranu komunismu – například pozval k jednotce Gottwalda, který měl před vojáky projev. Bylo to ovšem bez vědomí generála Píky.
Když se vrátil domů, vítali jej jako hrdinu, těžké boje na Dukle se stanou legendou. Doma jej však čeká ještě větší hrůza než při příchodu z první velké války. Jeho jediný syn Miroslav byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen, stejně tak bratři jeho manželky. Maminka jeho manželky byla poslána do plynu v koncentračním táboře Ravensbrück.
Únor 1948
V únoru 1948 probíhá v Československu komunistický převrat, v zoufalém pokusu o záchranu demokracie podává 12 nekomunistických ministrů demisi. Svoboda stále váhá. Nakonec je osloven Gottwaldem, ten mu již netyká, ale říká pane ministře. Měl by se prý rozhodnout, s kým půjde, armádu už máme v rukou, řekne mu. Svoboda se rozhodne. Krátce po rozhovoru s Gottwaldem pronáší projev, ve kterém se hlásí ke komunistům. Do KSČ vstupuje v říjnu 1948.
Hned v březnu 1948 začínají probíhat první čistky v armádě. Nešťastný Svoboda sleduje, jak jeho spolubojovníci, mnohdy z legií, končí ve vězení, pracovních táborech nebo na popravištích. To byl také případ Heliodora Píky. Svoboda se za jeho milost několikrát přimlouval u Gottwalda. Bohužel marně, Gottwald mu řekne: „Tak jsme toho Píku nezachránili...“Při hlasování pětky byli všichni (Zápotocký nejhlasitěji) pro zamítnutí milosti pro generála Píku. Gottwald tedy hlasoval stejně, aby byl návrh, jak bylo pro bolševiky zvykem, přijat jednohlasně. Na konci roku 1952 se ve věznici ocitá také Svoboda. Nejspíš měl být součástí nového politického procesu. Ovšem na Stalinovu osobní přímluvu je propuštěn.
Prezidentem
V roce 1968 vystřídá na prezidentském postu Antonína Novotného. Je prezidentem, který dává lidem vzpomenout na způsob vládnutí Masaryka a Beneše. Na rozdíl od svých předchůdců pečuje o odkaz legionářů. V jeho vládě je většina reformistů. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa období uvolnění končí a do čela se dostává normalizátor Gustav Husák. Umírá ve své vile v Praze po sérii mrtvic 20. září 1979.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_Svoboda
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovenské_legie
https://cs.wikipedia.org/wiki/1._československý_armádní_sbor
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Doporučujeme
Jan Fiedler
