Představte si, že jste v jeskyni. Není to osvětlená jeskyně se zábradlím, ne. Je to tmavá díra vedoucí hluboko do podzemní temnoty. Nad vámi už je několik desítek metrů kamene a zeminy, těžko se vám dýchá, všude je vlhko a zvláštní puch. Ocelový plát na vaší hrudi vás tíží, meč v pravé ruce těžkne a máte pocit, že každá sekunda, kdy louče ve vaší druhé ruce hoří, vám krade cenný vzduch. A do toho všeho vás tam dole čeká něco, co žere lidi. Zdá se to jako výjev z hororu, že? Ale co když je tohle reálná historická událost?
Kriminálník a čarodějnice
Kanibalismus je podivná věc. Jen malý zlomek lidských kultur ho reálně provozoval a drtivá většina toho malého zlomku pouze rituálně. Přesto je to pořád téma. Jak je to špatně, co je na tom vlastně špatně... Proč k němu násilní sexuální devianti tak rádi inklinují. Co je na tom pro ně tak přitažlivého? A hlavní otázka je samozřejmě, co nás jako lidi dělí od toho, abychom to udělali taky. Den hladu? Dva dny hladu? Hodina přemlouvání?
A co incest? Kde ten se bere? Co se musí porouchat, aby vám to přišlo v pořádku? Podle Pornhubu stačí, když se porouchá pračka a vaše ségra se tam zasekne, ale to teď pojďme ignorovat. Pointa je, že lidé, kteří překračují to, co považujeme za lidské, nás děsí. V takovém případě je už v podstatě jedno, jestli se příběh skutečně stal, nebo prostě vyrostl z folkloru jako varování. Ale tenhle konkrétní se možná stal.
Jmenoval se Alexander Bean, ale všichni mu říkali Sawney. Narodil se někde v jihovýchodním Skotsku. Z toho, co víme, nevyrostl ve šťastném domově, otec ho řezal, dostával se do potyček se zákonem. To mohlo být začátkem sedmnáctého století, kdy byl život mnohem nebezpečnější než teď. Sawneymu osud nepřál. Až do chvíle, kdy potkal Agnes Douglas známou jako Černá Agnes. Byla to láska na první pohled, láska mezi dvěma ztracenými dušemi. On kriminálník a ona? Odsouzená čarodějnice.
Sawney věděl, že budoucnost ho tady ve městě stejně nečeká a taky věděl, že bez Agnes odejít nemůže. Pomohl čarodějce utéct z basy, ukradli koně a vydali se spolu do divočiny. Jenže zákon je pronásledoval. Přes celý ostrov až do Galloway. Tam Sawney s Agnes schovaní v lese vyčkávali, až se všechno přežene, než se rozhodnou, co dál.
Našli si rozsáhlou jeskyni a šikovně zamaskovali její vstup, aby je nikdy nikdo nenašel. Zatím docela romantika, že? Nejspíš čekáte, co na ně vyskočilo z té jeskyně, vždyť o tom ta historka je, ne? O něčem lidožravém, co žije v jeskyni? Ano, to je. Ani Agnes, ani Sawney neuměli lovit, takže prvního pocestného zabili a snědli velice rychle poté, co se nastěhovali.
Rodinný byznys
Někde v temnotě skotských jeskyní Sawney s Agnes propadli svým nejniternějším pudům a proměnili se v něco méně než lidi. Lovili pocestné a obchodníky a požírali je, a když měli zrovna volno, dupali jak králíci. Pětadvacet let. Za tu dobu měli osm synů, šest dcer, osmnáct vnuků a čtrnáct vnuček. Skoro padesátičlenný rodinný klan se živil hlavně lovem lidí. Během let zvětšovali svůj lovecký revír a naučili se pracovat s lidským masem i veřejným míněním.
Věděli, jak si odnést kusy masa dobré k snědku, ale přitom nechat tělo válet se na cestě tak, aby vypadalo, že ho dostal medvěd. Občas se ale někdo z rodiny vplížil až do města a ukradl si pro sebe malé dítě nebo dívenku.
Představte si padesát tvorů, z nichž víc než polovina je plodem incestu. A kteří povětšinou nikdy neviděli denní světlo. Rodina totiž chodívala lovit zásadně v noci. Když jich šlo víc, troufli si i na menší kupeckou výpravu. V takovém případě uměli lidské maso naložit, aby jim dlouho vydrželo. Z lidských kůží se pomalu naučili vyrábět si věci… A jeskyni pravděpodobně nehodlali nikdy opustit.
Údajně měl Sawneyho klan na svědomí pět tisíc lidí.
Místní věděli o tom, že lesy a celý ten kraj je nebezpečný. Neobyčejně nebezpečný, ale… vždycky se to přičítalo obzvláště agresivním zvířatům. Až do jednoho podzimního večera, kdy po cestě projížděl šlechtic se svou milou. Sawneyho rodina zaútočila v hojném počtu, ale netušila, že vyhlídnutá kořist je veterán s pistolí na sedle a mečem po ruce. Muži se podařilo několik útočníků sundat, ale nestihl jim zabránit, aby odtáhli jeho křičící nastávající někam do hlubin lesa.
Skotský král pak na důraznou žádost místních autorit nechal vyčlenit čtyři sta mužů na trestnou výpravu, která měla pročesat lesy a ty podivné lidi najít. Vstup do jeskyně tenkrát objevili jenom náhodou. A tak se vojáci pustili dovnitř. Jak jsme si říkali na úvod – hluboko do temnoty, s mečem v jedné a loučí v druhé ruce. Tam dolů, kde je něco, co žere lidi. Vojáci procházeli mezi vyčiněnými lidskými kůžemi, hromadami lidských kostí a deformovaných dětí.
Sawney s Agnes věděli, že nemají proti armádě vycvičených vojáků šanci, takže se vzdali bez boje. Celá rodina byla odvlečena do města, kde byli popraveni v souladu s tehdejším zákonem. Bez soudu, protože to nebyli lidé. Mužům byly usekány končetiny a nakonec genitálie, které se pak před jejich očima hodily do ohně a oni se mohli dívat, jak hoří, zatímco vykrváceli do odtoku. A ženy, ty byly klasicky upáleny u kůlů.
Jenže…
Já vím, co si říkáte. Příliš cool na to, aby to byla pravda. A možná se nemýlíte. Historikové se totiž dodnes přou o to, jestli Sawney a jeho rodina skutečně existovali. Určitě je podezřelé to, že první psaná zmínka o podzemním klanu incestních kanibalů pochází až z osmnáctého století, tedy o více než sto let později, než se měly tyto neblahé skotské události dít. A pokud prozkoumáme dobový tisk z ostrovů, nikde není ani zmínka o takovém incidentu. Ani o mizení lidí, ani o popravování „nelidí“.
Jenomže – druhá skupina historiků zase říká, že příběh je podivně konkrétní a podivně zažitý, minimálně ve Skotsku. A že tedy musí být součástí místního folklóru. Z nějakého důvodu. Podle nich je tedy pravděpodobné, že se podobné události staly, ale o pár set let dříve a lidový autor si je v osmnáctém století jenom trochu přibarvil, aby víc děsil čtenáře. Ono Galloway, kde se měla jeskyně nacházet, bylo v temném středověku velice, ale velice nebezpečným místem, kde občas ke kanibalismu prostě docházelo. Rodina, která se živila lidmi, by nebyla třeba v desátém století tak bizarní jako v sedmnáctém.
Pointa příběhu by pak byla jasná – historka měla strašit a demonstrovat, jak rychle člověk přijde o své lidství. Že stačí málo a najednou vedete kult deformovaných dětí, a než se nadějete, někdo vám uřízne nádobíčko a hodí ho do krbu.
Ať už Sawneyho rodina existovala, nebo ne, jejich příběh nepřestává fascinovat. Volnou adaptaci na něj vytvořil Wes Craven ve filmu Hory mají oči, Chris Carter se svou Akta X epizodou Home. Dokonce Michael Crichton a John McTiernan spojili v projektu Pojídači mrtvých/Vikingové koncept obra Grendela se Sawneym. Nebo Texaský masakr motorovou pilou je přesně tenhle typ příběhu.
Co to jen na těch incestních kanibalských rodinách je, že nás tak baví?
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Doporučujeme
Jan Fiedler
