Podkarpatsko či Uherská Rus, tak bývala do roku 1918 označována Podkarpatská Rus. Toto pojmenování se ustálilo až poté, co byly definitivně ustanoveny hranice Československa. Po dvě desítky let pak byl tento kus planety naší součástí, tvořil jednu ze čtyř samosprávných zemí. Po druhé světové válce už ale patřil Československu jen formálně a dne 29. června 1945 jsme o něj přišli definitivně.
1. Sovětská anexe
Anexe je oblíbený nástroj ruské (potažmo sovětské) zahraniční politiky. SSSR anektoval i Podkarpatskou Rus a začlenil ji jako Zakarpatskou oblast do Ukrajinské SSR. Dohoda potvrzující ztrátu tohoto území byla podepsána 29. června 1945 v Moskvě, svými podpisy ji stvrdil ministerský předseda Zdeněk Fierlinger, státní tajemník ministerstva zahraničí Vladimír Clementis a sovětský ministr zahraniční Vjačeslav Michajlovič Molotov.
2. Přání lidu?
Stalin měl apelovat na Československo, aby vyhovělo žádosti zakarpatských Ukrajinců stát se součástí sovětské Ukrajiny. Podkarpatská Rus však nikdy předtím k Ukrajině nepatřila. Zjišťování přání lidu probíhalo v listopadu a prosinci 1944. Kampaň, během níž lidé podepisovali manifest, ve kterém se domáhali připojení k Ukrajině. Podpisy však byly získávány pod nátlakem. Nepodepsání se rovnalo deportaci na Sibiř.
3. Rusínský Mnichov
Jednání proběhlo v duchu hesla: „O nás bez nás.“ Zástupci Podkarpatské Rusi totiž přizváni nebyli a o jejich budoucnosti rozhodli jiní. Kvůli tomu se pro tuto událost používá označení rusínský Mnichov.
4. Podkarpatská Rus a cenzura
Krátce na to zakázalo ministerstvo vnitra používat v tiskovinách název „Podkarpatská Rus.“ Podobně se nesmělo užívat ani názvu „Sudety“. Označení mělo být nahrazováno například jako „pohraniční území“.
5. Občané hození přes palubu
V Podkarpatské Rusi nastal úpadek, a to jak kulturní, tak hospodářský. Chudoba se zhoršovala. Rusíni, kteří bojovali během druhé světové války za svou vlast, byli zrazeni. V srpnu 1945 podepsal prezident Beneš dekret číslo 60, kterým je zbavoval československého občanství. Sovětská byrokracie dělala všechno proto, aby lidé z Podkarpatska neprchali. Přesto bylo odstoupení území provázeno masivní migrací. Do Československa mělo prchnout na 120 000 obyvatel. Občané rusínké a ukrajinské národnosti se báli o život. Aby se zabránilo jejich odchodu, bylo rozhodnuto zřídit záchytné internační tábory.
6. Slibovaná autonomie
Ze začátku se oblast pod sovětskou správou označovala jako Zakarpatská Ukrajina a dle příslibu měla být plně samostatná. Jenže autonomie měla jepičí trvání a byla hned v roce 1946 zrušena. Od té doby se používalo označení Zakarpatská oblast.
7. Formování hranic
Chvíli trvalo, než byla přesně vytyčena nová hraniční linie mezi Sovětským svazem a Československem. Definitivní podobu dostala 2. dubna 1946. De facto byla vzata hranice Slovenska a Podkarpatské Rusi z roku 1937. Součástí SSSR se tehdy stala i slovenská obec Čop.
A zde si přečtěte o tom, že Putina evropské hranice nezajímají.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
