Přestože Sovětský svaz bojoval od roku 1941 po boku západních spojenců proti nacistickým vojskům v Evropě, nadále udržoval pragmatický mír s druhým nejmocnějším členem Osy, kterým bylo Japonské císařství. To by ovšem neznamenalo, že by se Sovětský svaz nechtěl pouštět do války s Japonci – vzhledem k tvrdým bojům v Evropě se tak Stalin zkrátka a jednoduše rozhodl počkat na porážku Německa, po které měl v plánu obrátit svůj zrak na Dálný východ. Kromě pomoci Spojencům si chtěli Sověti především zajistit územní zisky, a to v oblastech, které Japonci od bývalého Ruského carství získali po vítězství v rusko-japonské válce z počátku století. Na samém konci evropské války v únoru 1945 pak v Jaltě Sovětský svaz potvrdil západním spojencům, že frontu s Japonským císařstvím otevře nejpozději do tří měsíců od německé kapitulace. public domain