Nouzový stav, den čtrnáctý. Každé ráno jsme tu byli spolu. Můj blázínek a já. Uměl říct jen dvě slova: “ahoj” a “vláček”. A tak jsme tu mlčky stáli a koukali na vláčky a on se vždycky tak zvláštně radostně culil, když projížděly kolem. Kde je ho konec, mého blázínka? S nouzovým stavem zmizel i on. A za okny zas září slunce a usmívá se na nás. Hezký den. Ivan Fíla "NOUZOVÝ STAV"