Nouzový stav, den dvacátý druhý. Pražské židovské město se Staronovou synagogou, nejstarší funkční synagogou v Evropě, kterou den co den okupují tisíce turistů, jako by vymřelo. Procházím pitoreskními ulicemi a křivolakými uličkami a nevidím jediného člověka. Vdechuji do sebe apokalyptické ticho. Na půdě synagogy, kam po staletí od časů legendárního rabiho Löwa neměl nikdo přístup, zahlédnu stín, jako by ožíval golem, umělý člověk z hlíny, rabiho němý sluha, monstrum, které mělo ve středověku chránit obyvatele židovského ghetta. Rabi mu vdechl život pomocí magie a tajného božího jména - šému. Po oživení se na čele golema objevilo slovo emet neboli pravda. Pro jeho znehybnění stačilo smazat první písmeno, čímž vzniklo slovo met - mrtvý. Teď jako by tento nadčlověk, který nemá srdce ani duši, se lidem opět vymkl z rukou a stal se předzvěstí zkázy. Z emet se stal met, z probuzeného ochránce běsnící živel, nadpozemská síla, která srazí lidstvo do kolen a vymýtí pýchu, to bezmezné nadšení vlastní dokonalostí znemožňující kontakt s Pravdou a touhou ovládat svět. Stojím tu ještě chvilku a slyším, jak golemovo běsnění, jeho poslední varování, že když se lidstvo nepoučí, přijde něco mnohem strašlivějšího, se pomalu uklidní a jeho stín se pozvolna rozplývá. A za oknem zas září slunce a usmívá se na nás. Hezký den. Ivan Fíla "NOUZOVÝ STAV"