Nouzový stav, den dvacátý. Bloudím Novým Světem, nejmalebnějším místem v Praze skrčeným pod mohutnými barokními hradbami, kde kdysi bydleli nejchudší z chudých. V roce 1680, kdy v zemi řádila černá smrt, jak se tehdy říkalo moru, tu vymřela polovina obyvatelstva. I zde je liduprázdno. Za temnými okny domu U Zlatého noha, ve kterém bydlel Tycho Brahe, slavný dánský astronom a alchymista ve službách císaře Rudolfa II., se probudí život, vidím míhající se stíny postav. Najednou se z dálky ozve hudba. Poznám Žalozpěv obětem Hirošimy od Krzystofa Pendereckiho, polského génia, který před pár dny odešel na věčnost a jehož hudba zazněla i v mém oblíbeném filmu Shining Stanley Kubricka. Jdu k otevřenému oknu, odkud hudba vychází. Zavřu oči, opřu se o dlouhou kamennou zeď a naslouchám. Pozvolna se dostávám do stavu, jako bych se setkal s paprskem něčeho hlubšího, než je každodenní zkušenost. Něčeho autentického a pravdivého. Cítím, že mám úsměv na tváři, cítím slunce probíjející se skrz temné mraky. A zas nám září za okny a usmívá se na nás. Hezký den. Ivan Fíla "NOUZOVÝ STAV"