„Ohni se přes tu lavici, řekne tiše. Fajn. To dokážu. Ohýbám se přes měkkou hebkou kůži. Dokonce mi nechal župan. V nějakém klidném zákoutí mysli si překvapené uvědomuju, že mě ani nepřiměl si ho svléknout. Do háje, tohle bude bolet… já to vím. Jsme tady, protože jsi s tím souhlasila, Anastasie. A utíkala jsi přede mnou. Uhodím tě celkem šestkrát a ty si to se mnou odpočítáš.” (50 odstínů šedi, s. 300) www.cosmopolitan.com