Když v roce 1713 vydal císař Karel VI. tzv. Pragmatickou sankci, vedl ho k tomu, jak vlastně název celého dokumentu napovídá, především pragmatismus. Habsburský císař se totiž nacházel v poměrně nezáviděníhodné situaci, kdy byl po smrti svého staršího bratra a předchůdce v čele Svaté říše římské Josefa I. jediným přeživším mužským členem slavného rodu. Vydáním Pragmatické sankce tak chtěl císař zajistit, aby po jeho smrti mohl do čela všech zemí, kterým Habsburkové vládli, nastoupit jeho potomek, ať už se mělo jednat o syna či o dceru, namísto dětí po jeho zemřelých starších sourozencích. Tento poměrně novátorský krok se v Evropě nesetkal zrovna s velkým pochopením a byť jej některé státy uznaly, po Karlově smrti se zbytek mocných evropských království vrhnul na oslabenou Habsburskou monarchii jako supi. public domain