Narodil se 8. listopadu 1897 do velice dobře situované rodiny. Jeho otec byl za Rakouska-Uherska císařským radou, ani po vzniku republiky si rodina nežila špatně. Jeho maminka byla dcerou vlastníka kutnohorské tiskárny a vydavatelství Karel Šolc, které později sám vedl. Jeho celé jméno znělo Felix Emil Josef Karel Cammra, později si je nechal změnit. Dle svého vystupování i image o sobě měl představu jako o velkém umělci. Vystudoval kutnohorské gymnázium, během studia však vypukla první světová válka a byl následně odveden, a to k 13. dragounskému pluku. Ten bojoval na ruské frontě. Dle všech indicií bojoval statečně – dostal četná vyznamenání, včetně medaile za statečnost. Poté byl důstojníkem československé armády, následně byl převeden do záloh.

Jeho život je spjat s bohémstvím a řadou společenských skandálů. Jak už bylo řečeno, velice se staral o svou image, a tak si nechal v roce 1924 změnit jméno na Felix Achille de la Cámara del Campo y del Padrone. Dovolával se často svého údajného urozeného původu – měl mít šlechtické předky ze Španělska. Nakladatelství se ujímá v roce 1919, funguje pod jeho vedením pouze 7 let, poté firmu prodává a vydává se cestovat. Navštívil své oblíbené Španělsko, ale také Berlín a Paříž. Již v té době byl nadšeným obdivovatelem Mussoliniho myšlenek. Oženil se s primabalerinou Národního divadla jménem Jelizaveta Nikolská, manželství však neskončilo šťastně. Nikolská dostala angažmá v Paříži a rozhodla se tam zůstat, tím se jejich svazek nakonec rozpadl.

Principálem divadla

Jeho vztah s Nikolskou jej přivedl do uměleckých kruhů. Založil si vlastní divadlo Apollo a vedl také divadlo Komedia. Zde se dostáváme k příhodě, v níž byl obviněn spolu se svou matkou ze žhářství zřejmě kvůli pojistnému podvodu – divadlo bylo ve ztrátě a blížil se bankrot, tak jej měl společně s matkou podpálit. Pro nedostatek důkazů bylo však obvinění staženo. Roku 1935 zakládá firmu Cámara Films Paris. Jeho debutem je film Tvoje srdce inkognito, natočený rok po založení své produkce. Film nebyl nijak dobře přijat, tehdejší i pozdější kritikou je označován za brak. Proslavil se filmem Dívka v modrém – málokdo dnes ví, že to byl on, kdo vytvořil námět a údajně seznámil Otakara Vávru s knižní předlohou, podle níž film vznikl. Právě v tomto filmu měla Lída Baarová dle kritiků podat nejlepší výkon svého života.

Cámara byl také členem mnoha okultistických spolků, údajně také hermetického sdružení Universalia. Jeho zájem o tajemno začal po jeho návratu z cest. Stýkal se s černým mágem Jiřím Arvédem Smíchovským, jenž byl také kolaborant. Podílel se na různých rituálech, které Smíchovský se svými přáteli prováděl ve sklepení svého domu U zlaté lodi. Měl být přítomný i u evokace démona, která se povedla, a všichni zúčastnění spěšně a s křikem opustili Smíchovského sklep.

mohlo by vás zajímat

Jiří Arvéd Smíchovský: Příběh malostranského Fausta, který pracoval pro gestapo i StB

Kolaborant

Cámara nadšeně psal o Španělsku a španělské občanské válce. Na tom nebylo nic divného, takových děl tenkrát vznikalo poměrně dost. Cámara však psal z úhlu, který pro naše končiny nebyl vůbec typický. Většina článků odsuzovala Francův režim, Cámara jej však vynášel do nebe. Ostatně do Národní obce fašistické vstoupil již v roce 1926. Byl ve spojení s kolaborantem Harry Jelínkem, nebo šéfem Vlajky Rysem-Rozsévačem. Přijal říšské státní občanství a od roku 1934 byl tajným členem nacistické organizace SA. Pomáhal také kolaborantskému režisérovi Bínovci s natáčením protizednářských agitek.

Jeho kolaborace mu však nebyla zapomenuta. Byl mimo jiné členem České ligy proti bolševismu, takže jeho jméno bylo i oficiálně spojeno s nacistickým režimem. V květnu 1945 byl vylákán ze svého bytu revolučními gardisty a na ulici upálen.

ZDROJE:

rozhlas.cz, wikipedie

Encyklopedie okultismu, filosofie a mytologie – Čeští okultisté 19. a 20. století. Martin Jůna, Jan Jůna, 2010