fb pixel Díl II.: Když Krétu zalila krev nacistických elitních jednotek: Němci v rámci Operace Merkur dobyli Krétu výhradně pomocí výsadkářů a vzdušných sil – G.cz
Vyhledávání

Díl II.: Když Krétu zalila krev nacistických elitních jednotek: Němci v rámci Operace Merkur dobyli Krétu výhradně pomocí výsadkářů a vzdušných sil

Zdroj: Wiki-Ed at the English-language Wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6752831

Dobytí Kréty nacistickým Německem v roce 1941 bylo typickým příkladem Pyrrhova vítězství. Hitlerovskému Německu se sice ostrov nakonec dobýt podařilo, ovšem za cenu obrovských ztrát. Němci během invaze na Krétu, známé jako Operace Merkur, ztratili tisíce elitních výsadkářů, a to zejména z toho důvodu, že Spojenci na ostrově kladli mnohem větší odpor, než se předpokládalo.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 21.5.2022, 14:01

Krvavý masakr

Nepřesná protiletadlová palba obránců nezpůsobila německým letounům žádné závažné ztráty, naopak na parašutisty čekalo po dopadu na zem peklo. Obránci do výsadkových míst spustili masivní palbu, která si během několika minut vyžádala životy mnoha útočících Němců. Několik výsadkových skupin bylo doslova téměř vyhlazeno.

Důvodů, které vedly k nepředvídaným masakrům elitních jednotek, bylo mnoho. Terén byl například mnohem členitější a záludnější, než tvrdila německá rozvědka. Když se například výsadková první skupina majora Waltera Kocha měla probojovat přes „mírný a lehce bráněný svah“, vpadla ve skutečnosti do náručí maskovanému a dobře rozmístěnému praporu 5. novozélandské brigády, který německé jednotky doslova zmasakroval.

Výsadkářské skupiny musely během útoku plnit mnoho úkolů – ničit protiletadlové baterie, obsazovat strategické pozice, z nichž by bylo možné kontrolovat a ostřelovat letiště, nebo třeba dobýt rádiovou stanici. Nejtvrdší boje se sváděly zejména o letiště Maleme, které v pokročilejší fázi bitvy britské protiletadlové zbraně bránily ještě svědomitěji a intenzivněji než na jejím počátku, když ještě střelci nebyli „rozcvičení“.

Na východě se situace pro Němce nevyvíjela o nic lépe, naopak naprosto katastrofálně. Výsadkářské prapory mnohdy seskakovaly přímo do nitra ostrovní obrany. O závažnosti situace svědčí i zkušenost velitele 23. novozélandského praporu, jenž zastřelil pět parašutistů svou služební pistolí, když mu přistáli přímo v jeho velitelství.

Dobytí letiště

Mnoho výsadkářů nepřežilo dokonce ani samotný seskok, neboť je vítr zanesl do hor či nad pobřežní skaliska. Tak se stalo, že první vlna útoku nesplnila žádný z požadovaných cílů a situace nabrala na dramatičnosti. Druhá vlna měla za úkol v rámci druhého výsadku posílit roztroušené výsadkáře po ostrově a dobýt letiště Heraklion a Rethymno. Ani druhý výsadek však nezaznamenal žádný úspěch – německý generál Student za první den ztratil tisíc mužů patřících k elitním výsadkovým praporům.

Nacistický generál pochopil, že otázka dobytí letiště Maleme je klíčová, a proto musí na místo vyslat čerstvé síly. Po dobytí letiště by totiž bylo možné na ostrov mnohem bezpečněji a bez větších ztrát dopravit vojsko i těžkou techniku a výzbroj. Letiště se Němcům nakonec skutečně podařilo dobýt, ovšem za cenu obrovských ztrát.

Je důležité zmínit, že ztráty byly tak masivní, že německé velení několikrát zvažovalo nařídit generálu Studentovi operaci ukončit. Jediné, co velení od tohoto rozkazu odradilo, byla skutečnost, že by obrovský počet mrtvých výsadkářů přišel vniveč. Když bylo letiště obsazeno a německé jednotky se na ostrově poprvé řádně seskupily v řádném počtu, bitva nabrala očekáváný spád.

Spojenecké velení uznalo, že pád Kréty je nyní otázkou několika dnů a rozhodlo o zahájení evakuace vojáků z jižního pobřeží. Zde je rozhodně dobré připomenout obětavé nasazení Královského námořnictva, které nejenže zabránilo německým námořním výsadkům na Krétě, ale mezi 28. květnem a 1. červnem evakuovalo z ostrova přes 16 tisíc vojáků. Německé letectvo to však nepřátelům nedovolilo jen tak.

Potopeny byly tři křižníky a šest torpédoborců, těžce poškozeny byly dvě bitevní lodě, jedna letadlová loď, dva křižníky a jeden torpédoborec, lehce poškozeno pak dalších devět lodí. Síla Královského námořnictva spočívala zejména v předpokladu generálmajora Freyberga, že německé síly udeří nejsilněji v hypotetickém námořním výsadku. Německé parašutisty nepovažoval za reálnou, a tak závažnou hrozbu – takový útok totiž doposud neměl obdoby.

Ztráty a neúspěch na obou stranách

Ztráty byly na obou stranách značné, proto se ani z jedné perspektivy nedá hovořit o úspěchu. Spojenci ztratili jednak celý ostrov a počet obětí se vyšplhal až k šesti tisícům, a to s tím, že z boje bylo po boji o Krétu vyřazeno přes dvacet tisíc vojáků, kteří buďto utrpěli zranění, nebo padli do zajetí. Významné ztráty zaznamenalo také Královské námořnictvo. Ani Němci se však nemohli z dobytí ostrova radovat – zaprvé se tento strategický bod ve zbylé době druhé světové války již nijak významně neprojevil, zadruhé přišla německá armáda o obrovský počet elitních vojáků. Dle německých oficiálních údajů zahynulo během operace pravděpodobně více než čtyři tisíce mužů a bylo zničeno nebo poškozeno téměř 400 letadel.

Adolf Hitler po bitvě pochopil, že „hlavní zbraní parašutistů je moment překvapení a bez něj nemají budoucnost“. Bitva o Krétu se tak stala posledním velkým nasazením německých vzdušně výsadkových jednotek a vlastně téměř jedinou významnou bitvou v historii, kdy jedna ze stran nasadila pouze výsadkové a vzdušné jednotky. Podobně plánovaná Operace Herkules, která si kladla za úkol invazi na Maltu, nebyla vzhledem k Pyrrhově vítězství na Krétě nikdy uskutečněna.

Zdroje: 100+1, Wikipedia

Podobné články

Doporučujeme

Další články