fb pixel Deník nymfomanky. Díl VII. Paříž - město hříchu – G.cz
Vyhledávání

Deník nymfomanky. Díl VII. Paříž - město hříchu

Myslím, že mi bylo 18 nebo 19, když jsem se poprvé prodala za peníze. Proč? Byla jsem zvědavá, jak se při tom budu cítit, byla jsem sběratelka emocí, nymfomanka, která za to dostávala zaplaceno.

Azazel
Azazel 5.7.2014, 23:41
Pokračování předchozího dílu: Alexander Houbička vás oprávněně znechutila. Zřejmě stejně jako dosavadní ne úplně košer životní story. Je ovšem nutno si uvědomit, že i přes svou sexuální poživačnost a nestandardní způsob obživy se ve mně mlelo spousta citu a pocitů. Do většiny chlápků, které jsem na hluboký výstřih lovila po barech a klubech, jsem se bezmyšlenkovitě zamilovávala. Oni do mě samozřejmě nikoliv. Jednak mě předcházela má pověst a zároveň jsem neměla čas a chuť na cavyky, chtěla jsem vše rovnou. Což „kupodivu" většina mužského plémě v dlouhodobém vztahu neocení. Na jednom z nich mi obzvlášť záleželo. Ale bohužel trpěl selektivní hluchotou. Mojí tehdejší profesí sice nebylo radno se chlubit, ale já lhát moc neumím. Máma mě za lhaní hrozně bila, když jsem byla malá. Takže jsem byla pravdomluvná děvka. Napoprvé přeslechl, jak si vydělávám na rušný noční nebo spíš ranní život. Napodruhé už ne. Od té doby mě měl pouze a jenom jako šukací panenku zadarmo. A já ho tak milovala, že jsem mu i prsty u nohou olizovala. No nic. Nebyl jediný. Kurvu prostě normální (ani nenormální) chlap jako budoucí ženu svých dětí nechce. Ale pojďme se posunout. V ději i místě. Evina vymyslela, že pojedeme do Paříže. Prvotním předpokladem bylo nechat se slušně - nebo spíš neslušně - nafotit. To za nechutný prachy obstaral fotograf, který fotil snad všechny lepší prostitutky v Praze. Jeho rukopis je značně čitelný, takže když jsem pak na líbímseti viděla některá z jeho děl, cukaly mi koutky. Fotky pak „pasačka" prskla na net a frčely jsme. Francouzi, kteří se v mém hotelovém pokoji střídali jak na běžícím pásu, byli vesměs sladcí. Největší tóčo ale byly pařížské eskorty, rozuměj několikahodinové výjezdy většinou do dech beroucích rezidencí. Některé jsem absolvovala s Evou, jiné sama. Klienti byli vážně zajímaví lidé. Sběratelé umění, mafiáni, zbohatličtí synkové, businessmani... Někteří z nich vypadali vážně k světu. S jedním jsme pravidelně hulili hašiš, druhý nám kupoval oblečky. Dodnes mám schovaný služkovský a „neposlušnou školačku". Husťárna byla smečka mladých arabských dealerů koksu. Poprvé to jakžtakž šlo, přestože jsem se s nimi vyšňupala jak hovado. Podruhé se jich na mě sesypalo pět. Ne úplně popořadě. Ale byli to gentlemani a dávali si navzájem přednost. Nevím, nevím, jestli bych se nepoupravená pár lajnami nezdekovala. Takhle jsem si to, pokud si matně vzpomínám, celkem užila. Ovšem nejbizarnější zážitek mi připravil jeden pološlechtic. Navlékl mě do übersexy šatiček a střevíčků na vysokánské platformě a vzal mě na swingers party. Předtím jsme ale ještě zajeli do Boloňského lesíku. Už se šeřilo, takže se tam začali stahovat různí živlové a živelky. Zničehožnic nás při orálním sexu pozorovalo x párů hladových očí. Frajer, říkejme mu třeba Jean, navíc pootevřel okýnko, aby si na mě mohli i sáhnout. Přiznávám, jsem trochu perverzní - líbilo se mi to moc! A ta swingers party taky nebyla k zahození. Povětšinou krásní lidé v krásných hadrech, které ze sebe následně strhali a v bludišti několika místností se na sebe navzájem vrhali. Já jsem byla vržena mezi ně. Penisy prostrčené otvorem ve zdi, černošky s hebkými jazýčky a spousta rukou na mém těle. Jean mnou chtěl ale jen machrovat, takže když se chlapíci začali připravovat, že mi ukážou, zač je toho francouzský loket, vytáhnul mě z toho klubka a odvezl k sobě domů. Tam mi ukázal zač je toho celý Francouz. Dodnes si vyčítám, že ačkoli jsem kývla na jeho nabídku, abych přijela znovu, přímo za ním, že ze mě udělá princeznu (tedy ne opravdovou, ale pomocí kadeřníků a kosmetiček v salónu krásy), na jeho mail jsem neodpověděla. To jsem prokaučovala. Minimálně bych si asi doplnila skříň. Ale představa, že by laťku šoupnul ještě výš než na prvním rande mě malinko děsila. Příště: Evropská unie očima šlapky Pokud vás zajímají předchozí díly, naleznete je: 1. ZDE 2. ZDE 3. ZDE 4. ZDE 5. ZDE 6. ZDE
TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články