fb pixel Co vás čeká ve Třetím světě. Díl šestý. – G.cz
Vyhledávání

Co vás čeká ve Třetím světě. Díl šestý.

…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.

Ivan Brezina
Ivan Brezina 20.9.2014, 13:41

 

Komunikace s domorodci

Skoro všude v Asii se dobře domluvíte anglicky. V Indii, proslulé desítkami odlišných jazyků a dialektů, slouží dokonce angličtina jako univerzální komunikační prostředek, bez něhož by si obyvatelé Severu a Jihu navzájem nerozuměli. Pokud ji neovládáte, naučte se anglicky aspoň několik základních frází a číslovek. To ostatní už na cestě přijde samo. S výjimkou jednání na úřadech atd. není neznalost angličtiny velkou překážkou v cestě. Dáda, jeden z členů naší roční pozemní výpravy z Prahy do Indonésie v roce 1994, neuměl před odjezdem anglicky ani slovo. Přesto si dokázal všude najít spoustu kamarádů, se kterými s úspěchem mluvil zásadně jen svou podkrkonošskou češtinou („Za tyhle banány že chceš pět rupií? To si se teda chlape asi zbláznil, né?“). A cestovatel a fotograf Zdeněk Thoma tvrdí, že jediná věta v čínštině, kterou umí pořádně vyslovit a bez níž se na svých cestách Říší Středu nikdy neobejde, v českém překladu zní: „Jednu láhev studeného piva, ale rychle, prosím!“   large_0610082__8_ Studené (chilled) pivo?   S každým se zkrátka lze nějak domluvit i bez znalosti konkrétního jazyka. V každé sebevzdálenější vesničce už dnes ale bývají lidé, ovládající alespoň několik anglických slov. Pokud ne, zvládnete to s mezinárodně srozumitelnými posunky. Občas dokonce v Asii narazíte na někoho, kdo u nás studoval a ovládá češtinu. Pověstný je sikhský emigrační úředník na pákistánsko-indickém hraničním přechodu Wagah/Attari se svým „Do you have čurák?“ (nic jiného než to jedno slovo ale bohužel česky neumí). Náš kamarád Pepa Fric na íránsko–pákistánském přechodu Mirdžáve/Taftan potkal íránského obchodníka, který se ho s perfektním pražským přízvukem zeptal: „A Karel Gott ještě žije?“ Výhodné je naučit se alespoň pozdrav, číslovky a několik základních slov a vět v konkrétním cizím jazyce. Domorodci pak totiž vycítí, že se jim snažíte porozumět a přiblížit se jim, a začnou se k vám hned chovat jinak než k obyčejným turistům. Podrobné průvodce v angličtině často obsahují domorodý slovník. Nakladatelství Lonely Planet ke svým průvodcům vydává příručky s frázemi v jednotlivých lokálních jazycích (tzv. Phrasebooks). Z české literatury lze doporučit výbornou brožurku V. Miltnera Našim v Indii, Pákistánu a Bangladéši (Academia 1995, edice Malé učebnice Nového Orientu), což je konverzační příručka, obsahující běžné výrazy deseti asijských jazyků (hindština, urdština, bengálština, paňdžábština, marátština, gudžárátština, sindština, urijština, asámština a sanskrt). Překladač mezi angličtinou a všemi jazyky zemí na cestě na Východ najdete na http://translation.babylon.com.   220px-Kg-foto13 Ještě žije? (foto Wikipedia)   Pokud potřebujete získat jakékoli informace, je třeba se na jednu věc zeptat několika různých lidí. Nikdo vám nebude úmyslně ukazovat špatnou cestu, ale místní lidé vám ne vždy přesně rozumějí. Důležitá je i správná formulace otázek. Domorodci se často před cizincem stydí za to, že něco nevědí, a někdy se bojí i přímé záporné odpovědi (prý to přináší smůlu). Pokud se proto zeptáte: „Jede tenhle vlak do Dillí?“, 90 % odpovědí bude kladných, i když má vlak ve skutečnosti namířeno do Kalkaty. Stejně důležité je porozumět správně smíchu, který je často v Asii užíván v jiném významu než u nás. I když to tak možná vypadá, domorodci, kteří se místo odpovědi na váš dotaz začnou smát, se vám neposmívají. Zakrývají tím jen své rozpaky a stydlivost. I když na to v Česku nejsme moc zvyklí, lze v mnoha asijských zemích v nouzi s úspěchem využít služeb velmi ochotných vojáků a policistů. Pokud se v indických či pákistánských horách potřebujete někam dostat nebo máte jakékoli problémy a nablízku je vojenská posádka, dokáže přátelská prosba u jejího velitele divy (obzvlášť, pokud ji přednese žena). V autobuse či vlaku velitel svým podřízeným často sám od sebe přikáže, aby „váženým zahraničním hostům“ uvolnili místa k sezení.  

Smlouvání

Pro jakékoli nákupy, služby, jízdy rikšou, ubytování atd. všude v Asii platí zásada: smlouvat, smlouvat a zase smlouvat. Kdo toto umění ovládá, dostane se po úporném slovním klání často až na zlomek původní ceny. O cenu se smlouvá v levnějších hotelech (zvlášť mimo sezónu), při nákupu suvenýrů, všude na trhu a dokonce i při nákupu autobusových jízdenek soukromých přepravních společností. Nesmlouvá se tam, kde mají na dveřích cedulku s nápisem Fixed price. Nesmlouvá se ani v restauracích, obchodech, u vstupu do muzeí a památek, v taxících s taxametrem, ve vlacích a státních autobusech. Ale pozor – pokud kupujete lístek na vlak či autobus přes cestovku, už se smlouvat dá, protože cestovka si k oficiální ceně jízdného přirazí svůj zisk.   2012_DanceAfrica_Bazaar_613x463 O kolik stáhnete cenu?   Někteří cestovatelé smlouvání kritizují. „Jsou tak chudí, a já se s nimi mám hádat o pětikorunu?!“ zní nejčastější argument. Většina z domorodců, se kterými budete smlouvat, jsou ale středostavovští obchodníci. Pokud se to všechno sečte, může vám důsledné smlouvání ušetřit třeba i několik set korun měsíčně. A navíc – pokud nesmlouváte, kazíte místní ceny. Když totiž dáte za trs banánů bez protestů dvojnásobek, bude chtít „namlsaný“ prodavač vyšší cenu i po dalším zákazníkovi. Nesmlouváním tedy paradoxně zdražujete jídlo a služby nejen bělochům, ale i domorodcům. Smlouvání neberte jako vážně míněný boj. Není to jen způsob, jak ušetřit (respektive na straně prodavače vydělat). Jde také o rituál, sociální interakci, veselou nezávaznou hru, ve které se obě strany snaží použít nejrůznějších psychologických triků. Prodavač vám na uvítanou nabídne zdarma šálek čaje, abyste se mu podvědomě cítili zavázáni. Bude se vám snažit namluvit, že jím nabízená cena je tak nízká jen proto, že jste jeho přátelé, že jde o speciální sezónní slevu nebo že jste dnes jeho první či naopak poslední zákazník, kterému se prý podle tradice dává všechno za polovinu. Američanům a Němcům prý prodává za trojnásobek, ale protože jste Češi... Když nekoupíte, budou mít jeho děti hlad, už takhle prodává za míň než koupil a prodělává. A tak dále, a tak podobně, nejrůznějších psychologických chytáků je nepočítaně.   Turkish_tea_1 Před uzavřením obchodu je třeba vypít pověstné "dva šálky čaje"   Klasickým způsobem, jak vás nenápadně „zpracovat“ a vzbudit váš zájem, je hra na národnostní strunu. Prodavači a jejich poskokové se kdovíkde naučí pár slov v češtině nebo třeba jména našich fotbalistů a hokejistů (to samé ale samozřejmě ovládají v desítkách dalších jazyků). Na ulici se vás pak seriózně vyhlížející mladý muž zeptá, odkud jste. Když řeknete, že z Česka, naučenou češtinou vypálí: „Dobrý den! Jak se máš? Poborský! Baroš! Semtex! Václav Havel vole!“, načež vám začne vyprávět, že kamarád jeho prastrýčka žije kdesi u Brna. Je to banální trik, jehož jediným účelem je vzbudit vaši důvěru a zájem. Takovému „skorokrajanovi“ se pak už totiž jen těžko odmítá návštěva obchodu s koberci nebo dřevořezbami. Václav Fiala v knize Věčný epos Balkánu (F. Borový, 1947) popisuje návštěvu istanbulského bazaru a „česky“ dotírající obchodníky: „Když se dozvěděli, že jsme z Prahy, několik jich vítězoslavně hřímalo: ‚Poklona! Maucta! Nazdar!‘ a jeden Turek, lingvisticky asi zvláště nadaný, obrátil se na naši společnici s neodolatelně komickým: ‚Koukejte, milostpaní, koukejte!‘, což pronášel s hrdelní tureckou výslovností...“ Na vás naopak je, abyste při smlouvání použili protichvaty. Než vyrazíte do ulic, předem si promyslete, co vlastně chcete koupit a kolik jste za to ochotni dát. Projděte několik krámků se stejným zbožím a porovnejte ceny. O zboží neprojevujete příliš velký zájem a tvařte se, že vlastně ani nic kupovat nechcete. Snažte se najít sebemenší chybičku, odřený lak či vadný šev a žádejte jakostní slevu. Pokud kupujete víc kusů jednoho druhu nebo děláte nákup za víc peněz, chtějte slevu za „good business“. Dobrou službu vám prokáže kamarád, který vám bude koupi naoko rozmlouvat (a to klidně i v češtině – prodavač význam slov odhadne z tónu jeho hlasu). Nebojte se nabídnout i méně než polovinu požadované ceny a postupně ustupovat výš. Pomůže i vysvětlení, že jste chudý student z bývalé komunistické země, jemuž navíc doma shořel dům, rodiče přišli o práci a pole sežraly kobylky. Asi nejdál tyto „psychohrátky“ dovedl fotograf Jan Šibík. Na cesty vozil snímek svého malého synka a prodavačům s vážnou tváří tvrdil, že pokud nesleví na polovinu, bude mít ten roztomilý hošík hlad.   1024px-Jan_Šibík Jan Šibík – Pan smlouvač! (foto Wikipedia)   Při dohadech o cenu bude obchodník často předstírat výbuch hněvu. Může třeba začít křičet, že jste svou nízkou nabídkou smrtelně urazili památku všech jeho předků zpětně až do roku 1127. Neberte to vážně, je to jen součást hry. Po dlouhém boji vás pak prodavač většinou požádá, abyste mu řekli „your price“, kterou jste ochotni za zboží dát. Nebojte se, že byste jej mohli příliš nízko nasazenou nabídkou doopravdy urazit. Ale pozor – jakmile už svou cenu vyslovíte a obchodník na ni přistoupí, předpokládá se, že je obchod uzavřen, a vy ji skutečně zaplatíte. Při smlouvání o cenu hotelu použijte argumenty o tom, že je v pokoji příliš slyšet hluk z ulice, že je tam málo světla, že vám nižší cenu poradili rikšáci nebo že tu za ni nedávno bydlel kamarád. Pokud zůstanete víc nocí, je to důvodem ke slevě. Nenechte se omámit řečmi o super extra special deluxe pokoji, který má hoteliér rezervován právě a jedině pro vás. Stejně „super“ totiž bývá i jeho cena. Pokud má hotel více pokojů v různých cenových relacích, bude se vám majitel snažit namluvit, že je vše mimo drahé pokoje obsazeno. Když se ale budete mít k odchodu, většinou se náhle něco levného zázračně uvolní.   fd36e6562f2e1489c8393c159e7da32a6fc37ff4037342312af6a5c3a3585d15   Před jízdou taxíkem či rikšou se předem někoho nezávislého zeptejte, kolik by vás měla cesta stát. Řidiči se vám budou snažit namluvit, že mají rozbitý taxametr (pokud ho vůbec mají) nebo že se ceny nedávno zvedly, ale oni bohužel ještě nemají taxametr přečíslovaný. Odpovězte jim, že tedy pojedete s jiným řidičem, jehož taxametr funguje správně. Přístroj se pak většinou náhle sám od sebe opraví. Neplaťte žádné extra příplatky za zavazadla, čekání nebo jízdu moc daleko, které někdy řidiči požadují. Cestu taxíkem nebo rikšou také zlevní, když se domluvíte s ostatními cestovateli a podělíte se o cenu. Předchozí díl si můžete přečíst ZDE
TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články