fb pixel Jako ve filmu: 5 neuvěřitelných náhod, které se opravdu staly – G.cz
Vyhledávání

Jako ve filmu: 5 neuvěřitelných náhod, které se opravdu staly

Máte rádi filmy, kde pouhá náhoda spustí řetězec událostí? Život občas píše lepší scénáře než filmoví tvůrci a nechce se ani věřit, že se následujících pět osudových situací skutečně stalo.

Jan Palička
Jan Palička Aktualizováno 25.7.2023, 01:26

1) Manželé se našli na fotce z dětství, kdy o sobě nevěděli

Alex a Donna Voutsinasovi jsou obyčejným manželským párem z USA. Když jako rodiče tří dětí chtěli vzít své potomky do Disney Worldu na Floridě, napadlo je, že dětem ukážou své vlastní fotky z návštěvy legendárního zábavního parku. Donna našla přes třicet let starou fotku, kterou fotil její otec. Její manžel nevěřil vlastním očím. Na snímku byl totiž i on se svým otcem.

V době pořízení fotky bylo Donně pět let a Alexovi tři. Neměli jeden o druhém tušení, dokonce tou dobou každý žili v jiném státě, a poznali se až o patnáct let později. Přesto ale, když Donnin otec fotil své děti s jednou z pohádkových postaviček, na pozadí stál muž se svým malým synkem v kočárku, ze kterého se vyklubal malý Alex. Pár nyní nemá pochybnosti, že jeden k druhému patří.

2) Čínská věštící sušenka vyhrála loterii stovce lidí

Kdo by si nepřál vyhrát v loterii. V roce 2005 se to v loterii Powerball povedlo více než sto lidem najednou. Není výjimkou, že se o hlavní cenu podělí třeba dva nebo tři soutěžící, ale takto vysoké číslo překvapilo i samotnou loterijní společnost. Když se u jednotlivých výherců začali pídit po tom, jak ke stejným číslům došli, nestačili se divit. Všichni lidé výherní čísla opsali z čínské věštící sušenky.

Věštící sušenky patří ke koloritu čínských restaurací. V kusu sladkého pečiva na závěr jídla naleznete na papírku věštbu a také sérii náhodných šťastných čísel. V jedné sérii sušenek byla tato čísla opravdu šťastná. Kdo si na ně vsadil v loterii, ten si přišel v přepočtu na dva až deset milionů korun podle toho, kolik vsadil. Podle výrobce sušenek jich se stejným papírkem bylo vyrobeno přes čtyři miliony. Více než sto lidem pak žertovný dezert skutečně přinesl štěstí.

3) Adoptovaný mladík najde svou matku v práci jako kolegyni

Steve Flaig z amerického Michiganu vyrůstal v adoptivní rodině. Věděl jen, že jeho biologická matka ho porodila jako nezletilá a musela se ho vzdát. Přesto po ní celý život pátral, leč bezvýsledně. Pátrání ho nepřešlo, ani když začal dělat závozníka v supermarketu ve městě Grand Rapids. V té době zjistil jméno své matky a když ho zadal do vyhledávače, zjistil, že žena stejného jména bydlí necelé dva kilometry od jeho pracoviště. Tím ale překvapení nekončilo.

Když se Steve svěřil manažerovi obchodu se svým objevem, ten mu jen oznámil, že Christine Talladyová, kterou hledá, pracuje dlouhé roky v supermarketu jako pokladní. Paradoxem bylo, že Steve se s Christine celou dobu znal a přátelil, jen nevěděl její příjmení a nikdy se o svém osobním životě nebavili. Testy DNA ukázaly, že jeho kolegyně z práce je skutečně Timovou matkou. Od té doby udržují pravidelné styky a Christine se dokonce přátelí i s Timovou adoptivní matkou.

4) První a poslední padlý voják první světové války byli pohřbeni naproti sobě

První světová válka byla svého času nejkrvavějším válečným konfliktem v dějinách lidstva a vyžádala si přes osmnáct milionů lidských životů, přičemž dalších minimálně 23 milionů lidí bylo zraněno. Hřbitovy padlých vojáků, kde pod stejnými pomníčky leží jeden mrtvý vedle druhého, nalezneme po celé Evropě. Mnoho mrtvých z děsivých bitev ani nikdy nebylo identifikováno a byli tak pohřbeni jako neznámí vojáci. Známe však identitu prvního a posledního padlého. Ti mají kromě umístění ve statistice ještě něco společného.

Smutné prvenství drží Brit John Parr, který zahynul pouhých 17 dní po vyhlášení války Německu u belgického města Mons. Jako poslední byl zastřelen rovněž britský voják, George Ellison, který padl půl hodiny poté, co bylo podepsáno příměří, shodou okolností rovněž u města Mons. Na vojenském hřbitově se zde pohřbívalo bez nějakého většího systému, mrtvá těla se pohřbila tam, kde zrovna bylo místo. A osud tomu chtěl tak, že Ellisonův hrob připadl na místo přímo naproti čtyři roky starému hrobu Parra. Jako by tím dějiny chtěly uzavřít temnou válečnou kapitolu.

5) Dvě rodiny se navzájem zachránily před genocidou. Po padesáti letech

Rodina Josefa Kavilia žila na přelomu 30. a 40. let minulého století v bosenském Sarajevu. Když bylo město okupováno nacisty, dostali se Kaviliovi jako Židé do jejich hledáčku. Deportaci a jisté smrti unikli jen díky tomu, že je u sebe v podkroví skrývali jejich přátelé – muslimská rodina Hardagaových. Rodině Kaviliových se podařilo uprchnout ze země, ale Josef byl při útěku dopaden a uvězněn. Z vězení se mu rovněž podařilo utéci a útočiště až do konce války našel opět u Hardagaových, kteří byli po válce oceněni izraelským oceněním Spravedlivých mezi národy.

Uplynulo půl století a Sarajevo zasáhl jiný válečný konflikt – válka v Jugoslávii. Tentokrát to byli Hardagaovi, kdo byl díky své víře při srbském obléhání města prakticky určen k likvidaci. Když se o situaci v Sarajevu dozvěděli potomci Josefa Kavilia, kontaktovali izraelskou organizaci Yad Vashem. Ta pomohla zorganizovat záchrannou operaci, při níž se podařilo zachránit z obléhaného města starou vdovu Zejnabu Hardagaovou, která ukrývala Josefa Kavilia a její děti a vnoučata. Jediným přáním zachráněné rodiny bylo, aby mohli letět do Izraele a poděkovat rodině, kterou kdysi sami zachránili.

Tady se podívejte na vynálezy, které náhodou vymysleli ve stejnou dobu různí lidé.

Podobné články

Doporučujeme

Další články