Narodil se v malé vesnici Jalubí nedaleko Uherského Hradiště 5. ledna 1922, měl ještě staršího bratra a mladší sestru. Pocházel z velice chudých poměrů, což mu v budoucnu zajistilo dobré postavení v komunistickém režimu – měl onen čistý proletářský původ. Jeho otec byl námezdním dělníkem, většinu 30. let byl bez stálé práce. Podobně jako na kolaborantského novináře Lažnovského měly i na něj nuzné podmínky velký vliv, stal se zarputilým v touze vymanit se z nich. Vyučil se řeznickým pomocníkem, takto se živil mezi lety 1937–1941. Poté pracoval jako řezník v městských jatkách v Uherském Hradišti.

960px-uherske_hradiste_byvala_veznice_09.jpg

Věznice Uherské Hradiště (Foto: Wikimedia Commons/Palickap, CC BY-SA 4.0, )

Jeho levicové zaměření bylo determinováno jeho původem, víra v komunismus musela být u něj velice silná, do strany vstupuje v období její ilegality (za nacistické okupace). Pomáhá komunistickému odboji, což se mu nakonec stane osudným. Působil ve skupině Moravská rovnost, kde se měl starat o šíření letáků. Jeho odbojová činnost nebyla dosud důkladně prozkoumána, v pozdějších osobních dokumentech uvádí rozdílná data své odbojové aktivity, jednou od roku 1940 –1942, jindy začíná odbojovou činnost se vznikem protektorátu v roce 1939. Tyto rozpory mu v budoucnu přitíží, když se stane v StB nepohodlným. Vraťme se však do protektorátu. Dne 15. května 1945 je zatčen gestapem ve Vídni, kam se chtěl ukrýt. Začíná nejhorší období jeho života. Gestapo mu připisovalo ilegální činnost – za což mohl dostat koncentrační tábor nebo trest smrti. Také v tomto případě narazíme na jisté tajemství, gestapo na něj použilo ty nejtvrdší metody, ale usvědčit se jej nepodařilo (byl mimo jiné mučen v Uherském Hradišti, kde poté dělal to samé on vězňům). Byl souzen lidovým soudem v Brně pro spáchání trestného činu velezrady, ale byl osvobozen, přesto jej gestapo poslalo do koncentračního tábora v Osvětimi a Buchenwaldu. Právě pobyt v koncentračních táborech měl trvale změnit jeho osobnost. On sám později mluví o stavu jakési permanentní nervozity.

Další dějství jeho života začíná po návratu z koncentračního tábora. Jak už bylo řečeno, měl ideální třídní původ a také silnou nenávist, která se přesně hodila pro nově zformované bezpečnostní složky komunistického státu. Do Státní bezpečnosti vstupuje v roce 1945, tedy v době, kdy ještě komunistický režim nebyl u moci, ovšem bezpečnostní složky byly již plně obsazeny komunisty. Byl přiřazen k Oblastní vyšetřovně Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti. Zda se používalo násilí při vyšetřování již v té době, není známo, ale je to pravděpodobné. Například Karel Vaš (budoucí obávaný prokurátor) v tomto období nechal umučit minimálně jednoho člověka. Postupně se propracuje na zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. Používal metody podle vzoru sovětské NKVD. Například běžící pás, kdy nenechal vyšetřovance spát a přivedl jej do stavu úplného vyčerpání. Běžné bylo také bití přes chodila, fackování, či mlácení do bezvědomí. Specialitou Uherského Hradiště bylo mučení eklektrickým proudem pomocí bot, které si vyšetřovaný obul, byl připoután k židli a do jeho těla byly pouštěny elektrické výboje. Dokonce zde proběhlo školení, kde tuto metodu předváděli příslušníkům StB z celého okresu. Podle vzpomínek protikomunistického odbojáře Bohumila Zhofa byl Grebeníček nejbrutálnější. On sám byl vyslýchán v místnosti, kde na zemi leželi vyčerpaní a zmlácení lidé, kteří byli „vyslýcháni“ před ním. Takové panovaly poměry v Uherském Hradišti. Spolu s pražskou vyšetřovnou zvanou eufemicky Domeček patřily tyto vyšetřovny k extrému i v rámci Státní bezpečnosti.

mohlo by vás zajímat

Bohumil Zhof: Příběh odbojáře, na kterém si estébáci vyzkoušeli mučení elektrickým proudem

Od Státní bezpečnosti odchází v roce 1952. Měl spor s bývalým velitelem Ludvíkem Hlavačkou. Také si cítil být zhrzen – příslušníci StB na sebe běžně donášeli, panovalo zde velmi konkurenční prostředí. O jeho činech se veřejnost dozvídá až v roce 1997, kdy je spolu se svými kolegy obviněn. Nepodaří se jej však odsoudit. Tady se dostáváme k absurditě demokratického režimu, který zde po sametové revoluci nastal. Soudila jej totiž Radomíra Veselá, členka KSČ, která jednání protahovala a Grebeníček mezitím v roce 2003 zemřel. Nakonec musela kvůli vážným pochybením justici opustit, nyní vede disciplinární komisi Univerzity Tomáše Bati. Potrestán nebyl nikdo z Uherského Hradiště, jeden z vyšetřovatelů byl shledán vinným, ale kvůli zdravotnímu stavu trest nenastoupil.

ZDROJE:

rozhlas.cz, wikipedie