Chcete být krásně zelení a uvažujete o autě, které bude jezdit jen a pouze na elektřinu? Jízda na tichém bezemisním obláčku je ale fajnová jen prvních pár dnů.
Budete mít ten krásný blažený pocit, že zachraňujete planetu. Sousedi se budou divit, jak máte tiché auto, a možná se ne něj přijdou i podívat. V práci se roznese, že jste si pořídili tramvaj. Tenhle rozruch ale rychle opadne a vám zbudou akorát tak vrásky. Co všechno vás vlastně čeká?
1. Nikdo vám za to nic nedá
Všechno v životě je o penězích, zvlášť když kupujete barák nebo auto, dvě zdaleka největší investice. Zatímco na západ od nás je normální, že za nákup elektromobilu dostanete nějaké to ekovšimné od státu, díky čemuž jsou v základu dražší elektrické a hybridní varianty srovnatelné se spalovacími modely, u nás žádná taková pobídka není, takže za zelenější model si musíte značně připlatit. A přitom je právě peněžní motivace silným nástrojem, jak se ukazuje v Norsku, kde naopak přeplácejí, a proto splnili kvóty pro počet elektromobilů s několikaletým předstihem.
2. Dobíjecí stanice rostou pomalu
V Česku momentálně bzučí asi tisícovka elektromobilů a máme tu osm desítek dobíjecích stanic. Pominu-li, že k těm nejpočetnějším potřebujete speciální zákaznickou kartu (což se asi dozvíte až ve chvíli, kdy se k některé s vybitým autem doplazíte), jde také mnohdy o pomalejší variantu, která operuje se standardním proudem, takže musíte v krámě strávit alespoň tři hodiny, aby se vám vozítko v garážích (pokud je tu volný slot) rozumně dobilo. V nabídce jsou sice i rychlodobíječky, které vám do půl hodiny poskytnou skoro plnou kapacitu, ale v každém manuálu výrobce najdete krátký podotek, v němž se nadměrné využívání těchto rychlostanic nedoporučuje. Postupem času by vám totiž usmažily baterky - záruka nezáruka.
3. Pokud nemáte Teslu, tak na nikoho dojem neuděláte
Tesla Model S je ikonou všech elektromobilů. Obrovský stylový sedan s brutálním výkonem, krásným dojezdem a interiérem plným gadgetů. Jenže dostat se k Tesle není tak jednoduché, a když už se vám to povede, pravděpodobně v ní utopíte bezmála dva miliony. A pořád je to elektromobil, takže pro ni platí všechny ostatní zmíněné body. Sousedi vám každopádně budou závidět... u naftového bavoráka by ale zelenali úplně stejně.
4. Doma těžko, v práci vůbec
Dobíjení v domácích podmínkách bývá krušné. Na všech propagačních fotkách uvidíte krásnou vyhřívanou garáž se speciální 380V dobíječkou, ale pánové... kdo z vás to má? Na dvorku u domu si ještě možná protáhnete kabel ze sklepa, ale co domek s podélným stáním nebo panelák? Ti samí sousedi, co obdivně zírali na vaše nové auto teď těžko poskytnou svůj balkón nekonečnému elektrickému hadovi, kterého budete tahat z pátého patra, abyste pak chodili každou hodinu kontrolovat, zda někdo škodolibý kabel neodpojil. V práci se vám pak na odsávání energie vykašlou úplně, pokud zrovna nejste ředitel. A i tak vás dřív nebo později někdo napráská.
5. Levnější a lepší baterky jsou daleko
Neuplyne měsíc, abyste se v médiích nedočetli o tom, že někdo vymyslel novější a převratnější způsob, jak využít stávající baterky, jak je spojit do jedné a výrazně je zefektivnit, jak rychleji dobíjet nebo snáze stavět. Všechny tyto způsoby jsou samozřejmě nekompatibilní se stávající technikou. Řada těchto výkřiků slouží k tomu, aby potenciální zákazníky nalákala, těm stávajícím se z nich ovšem dělá poměrně nevolno. Což je chyba, protože právě šuškanda stávajících spokojených majitelů by možná řady elektromobilistů rozšířila. Dokud ale budeme vědět, že kvůli dojezdu 150 km musíme doma vytěžovat zásuvku celou noc, těžko budeme elektrické lobby cpát do chřtánu další peníze.
6. Amerika vás nespasí
Máte pocit, že v USA budou brzy všichni jezdit na elektriku, a že se toho Evropa dřív nebo později bude muset chytit? Chyba lávky. Američané si koupili první a druhou generaci elektromobilů a byli hodně věrní hybridům - zejména v době, kdy ceny benzínu dosahovaly hranice dvaceti korun za litr. Teď je ovšem dolar silný, ceny ropy jsou na přijatelných hodnotách a benzín opět stojí málo. O hybridu tak uvažuje jen nějakých čtyřicet procent zákazníků, přičemž ti stávající ve stále větší míře mění svoje zelené vozy za SUV se spalovacím motorem. Proč? Protože je to jednodušší, pohodlnější a už zase levnější.
7. Ztrátová investice
Peníze rozhodují v první i poslední řadě. Stačí si na příkladu nejprodávanějšího auta v USA, Toyoty Camry, spočítat rozdíl mezi základním benzínovým a hybridním modelem. Výkon plus mínus stejný, zbytek auta je identický - až na o něco menší kufr v hybridu, ale cenově? Při aktuálních cenách je návratnost investice do elektriky jedenáct let. Průměrný Američan mění auto jednou za čtyři roky a životnost baterek bude v nejlepším případě deset let. Tak proč si kupovat něco, co se zákazníkovi nemůže v žádném z prezentovaných scénářů vrátit? Podíl elektromobilů na americkém vozovém parku meziročně klesl z 3,5 procenta na 2,7 procenta.
8. I zájem automobilek pozvolna chladne
Podle posledních zpráv se na elektromobily do značné míry vykašlali i největší automobiloví hráči. Jejich lobby teď směřuje spíše ke zvyšování bezpečnosti a snižování spotřeby tradičních spalovacích motorů, často právě formou jejich spárování s elektrickým pohonem. To jim umožní zvýšit výkon a kultivovanost, snížit emise a vůz zároveň ztišit. Zákazník pak má sám volbu nad tím, kdy použije elektrický pohon, a kdy naplno využije kombinace či sólově pouze dynamiky a výbušnosti spalovacího motoru.
A TADY máte důkaz, že novináři jsou totální amatéři.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
