Soudní případ Leopolda Hilsnera, rakouského žida, který byl odsouzen k trestu smrti za údajnou rituální vraždu dvou dívek, je považován za justiční omyl. Sám Tomáš Garrigue Masaryk se tehdy aktivně zapojil do případu a označil ho za útok proti rozumu a lidskosti. Hilsnerův židovský původ vyvolal v té době silné antisemitské reakce v Čechách a případ dodnes rozděluje společnost mezi ty, kteří ho považují za vraha, a ty, kteří ho vidí jako oběť systému.
Nejasný motiv vraždy
Leopold Hilsner se narodil v chudé židovské rodině v Loučné v roce 1876. Jeho život byl prostý a potulný. Nebyl nebyl ve škole moc dobrým studentem, a proto studiu příliš času nevěnoval, později se pokusil stát ševcem, ale to také nedokončil. Hilsner nikdy v životě nepracoval, žil totiž z peněz své matky, která pracovala pro židovskou obec.
Roku 1899 bylo v lese nalezeno mrtvé tělo devatenáctileté švadlenky Anežky Hrůzové. Vražda byla brutální, což vyvolalo podezření na rituální motiv. Přestože nebyly nalezeny důkazy znásilnění, soudní lékaři tvrdili, že se na činu muselo podílet více lidí. Dívka byla uškrcena provazem, poté udeřena kamenem do hlavy a nakonec jí byl podříznut krk. Navíc byla nalezena nahá a tělo oběti obsahovalo jen málo krve, což bylo velmi divné.
Během vyšetřování byl podezřelým i Leopold Hilsner, který byl viděn v blízkosti místa činu. Jeho výpověď obsahovala nesrovnalosti, což vedlo k jeho zatčení jako hlavního podezřelého. Navíc podle výpovědí svědků se ukázalo, že Hilsner několikrát sledoval zavražděnou dívku během její cesty domů ze zaměstnání.
Během soudního procesu se ukázalo, že Leopold Hilsner si vymyslel své alibi, což způsobilo, že se zamotal do vlastních lží. Jeho nedostatečná důvtipnost mu v tom nezabránila a nakonec mu to přineslo vážné problémy. Nepatřil k nejbystřejším. Svědek ho navíc viděl v blízkosti místa činu spolu s dalšími dvěma mladými muži, a k tomu se šířily zvěsti o tom, že Hilsner kdysi vyhrožoval nožem své bývalé přítelkyni. Zlomovým bodem bylo údajné nalezení lidské krve na jeho kalhotách, které měl skryté v synagoze. Soud však nedokázal prokázat, že se jedná o krev oběti, a Hilsner nedokázal vysvětlit, jak se tam krev dostala.
Soud nakonec uznal Hilsnera vinným z vraždy a odsoudil ho k trestu smrti. Avšak před popravou mu císař František Josef I. udělil milost a změnil trest na doživotí. Hilsner strávil 18 let ve věznici v Praze, než mu v průběhu první světové války udělil císař Karel I. milost v rámci amnestie. Po propuštění pracoval jako obchodník ve Vídni a získával finanční podporu od prezidenta Masaryka, který se angažoval v jeho případu.
Proces kolem Leopolda Hilsnera se stal ve své době velmi významnou mediální událostí, která rozvířila veřejnou diskusi. Bylo široce přijímáno, že se jednalo o rituální vraždu, i když samotný proces se této tematice nevěnoval. Podrobnosti o zločinu byly šířeny mezi obyvateli vesnice do širokého okolí. Média zdůrazňovala, že oběť, Anežka Hrůzová, byla panna křesťanského původu a že vražda proběhla během židovského svátku Pesach.
Ve společnosti na přelomu 19. a 20. století nebyli židé příliš populární, a tak se případ rituální vraždy stal široce diskutovaným tématem. Leopold Hilsner, jako hlavní podezřelý, se stal terčem silného antisemitismu, což vyvrcholilo v nepřátelskou atmosféru. Budoucí prezident Tomáš G. Masaryk se postavil na obranu Hilsnera, označil proces za atentát na rozum a lidskost, což vyvolalo negativní reakce a dokonce i demonstrace.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Hilsner
https://www.mesto-polna.cz/hilsner-leopold/d-327200
Podobné články
Jana Mrákotová
Komerční článekDoporučujeme
