Žižka Akbar! Islamisté se chovají úplně stejně jako čeští husité.

K husitství se hlásíme jako k historickému vrcholu českých dějin. Vnímejme proto islamistická zvěrstva jako něco Čechům blízkého a důvěrně známého.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

Zločiny a zvěrstva Islámského státu nemá smysl připomínat ani popisovat. Všichni je známe – bohužel. Nejnovějším „kouskem“ bojovníků IS je zničení dva tisíce let starého antického chrámového komplexu v syrské Palmýře, který byl na seznamu UNESCO. Zbořili ho trhavinami a zbytky rozjezdili buldozery. Svět tak příšel o další část nenahraditelného kulturního dědictví.

Připadá vám to zrůdné, bizarní a podivné? Nám taky, a z dnešní evropského pohledu to zrůdné, bizarní a podivné bezesporu je. V zájmu spravedlnosti se ale sluší připomenout, že to nepraktikovali a nepraktikují zdaleka jen muslimové. Stejně, ne –li hůř, se před šesti stoletími chovali i čeští husité. Tedy příslušníci reformačního náboženského hnutí, od něhož my Češi tak rádi odvozujeme svou národností identitu. Jste pyšní na Jana Žižku? Možná jste nevěděli, že…

Zhanobená mrtvola českého krále

V srpnu roku 1420 husité přepadli Zbraslavský klášter, poničili ho, vykradli a zapálili. Rozbíjeli a pálili sochy a obrazy, které podle nich jen odvádějí mysl věřících od Boha. Husitský kronikář Vavřinec z Březové píše: „Dne 12. června 1420 upálili táborité čtyři zbraslavské cisterciácké mnichy proto, že nechtěli svolit k přijímání pod obojí způsobou a že nechtěli odložit svůj šat řeholní.

Husité pak v klášteře vytáhli z hrobu tělo krále Václava IV. (který zemřel jen rok předtím), položili ji na oltář a na hlavu jí posadili korunu ze sena. Mrtvole pak do úst lili pivo. Podobně se pak chovali i v Praze. „Ve svém obrazoborectví nacházeli až jakousi děsivou zálibu,“ píše Josef Musil. „Fresky namalované na zdech pražských kostelů probodávali kopími, oštěpy a sudlicemi nebo na ně kydali bláto. Právě táboři uřezávali sochám uši a nosy, stejné části těla odstraňovali i z obrazů a bodali světce do očí. Při tom provokativně říkali: ‚Jsi-li Bůh nebo svatý, braň se, a my ti uvěříme!‘“.

Rozsekáni na kusy

Na moravském Velehradě v únoru 1421 husité přímo uprostřed chrámu upálili sedm cisterciáckých mnichů. V hlavním oltáři velehradské baziliky je jako relikvie zasazen kámen, ke kterému byli v ohni přivázáni.

Další cisterciácké kláštery, posvěcené krví mučedníků, jsou například Zlatá Koruna, Osek a Zbraslav,“ píše katolický autor Isidor Vondruška. „Své mučedníky z doby husitské mají augustiniáni v Jaroměři, benediktini v Břevnově, dominikáni u Jaroměře a kartuziáni v Sedlci. Město Mohelnice leželo půl století v rozvalinách, a v nich položilo za svou víru život 700 katolických křesťanů. Zdenko z řádu johanitů byl v březnu 1420 na kusy rozsekán od táboritů na rozkaz Žižky. Před smrtí projevil přání, aby jeho tělo mohlo být v částečkách rozesláno do všech krajin a aby dalo svědectví o pevnosti jeho víry…

Kronikář Bohuslav Balbín uvádí, že v květnu 1425 dobyli husité Jindřichův Hradec, kde pak v sudu upálili faráře Ocelku. Ve Zvoli u Jaroměře utopili v květnu 1421 čtyři dominikánské mnichy a v Jaroměři upálili probošta Štěpána a šestnáct augustiniánských mnichů. V Prachaticích nechal Žižka zavřít pětaosmdesát lidí do kostelní sakristie, naházet na ni slámu se smolou a zapálit. Podobně skončili i více než sto jihočeských adamitů, a to přesto, že šlo o věroučnou skupinu v rámci husitů. Žižka je v roce 1421 přikázal upálit a pobít.

Uřezání nohou a rukou

Kronikář Sylvius zaznamenal, jak v hradecké diecézi husité katolickým kněžím v zimě uřezali ruce a nohy a pak je nechali umrznout na ledu.

Kronikář Vavřinec z Březové píše o masakru v Chomutově, kde husité povraždili asi 2500 katolíků. „Zlotřilé ženy táboritské“ přitom podle něj podle „vyvedly z města ženy a panny, oplakávající své muže a rodiče, slíbivše jim bezpečný odchod, ale když ony vyšly z města, svlékly z nich roucha, pobraly jim peníze a jiné věci, a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubily je plameny ohně a nešetřily ani těhotných, aby rozmnožily nenávist své nepravosti…“

Podle Vavřince z Březové husité katolíky „pronásledovali mnohými způsoby, olupujíce chudé, trápíce žalostně a nemilosrdně poddané, nešetříce kněží, ani mnichů, ani jeptišek, ani řeholníků, ani kostelů, ani domů, nýbrž zavrhnuvše všechnu bázeň Boží, co mohla dosáhnouti ruka táborů, roztrhávali, bořili, pálili nebo vniveč obraceli. Není péra, které by bylo s to vypsati tolik a tak strašných skutků…

Upálení u plotu

Rektor pražské univerzity Ondřej z Brodu v traktátu O původu husitů na zvěrstva vzpomíná takto: „Tito se však nespokojovali vylupováním kostelů, nýbrž chvátali, aby je, požárem již strávené, strhli a se zemí srovnali, zajaté mnichy, mistry i kněze vrhali do plamenů k hořícím sochám, jiné nechávali ležet údů tělesných zbavené, jiné divou rukou usmrcené; a nejsouce usmířeni smrtí, nýbrž zuříce, což je krutější, proti mrtvým, i mrtvoly jejich snažili se neb hleděli spálit.

O dalších husitských zvěrstvech z roku 1420 píše Ondřej z Brodu: „Zajato bylo několik kněží, z nichž jsem některé znal podle jména i podle života. Když je za ruce i za nohy přivázali k suchému plotu, navzájem se napomínali, aby trpěli pevně i mužně pro obecnou víru. Plot se zapaluje, sláma s hojným dřívím se přikládá, už přistupuje a blíží se k nim hltavý plamen. Každý z nich poroučí do rukou Páně duši svou. Tak pevně odevzdali mrtví své duše Pánu.

Avšak katové vidouce, že nebyli zcela stráveni ohněm, ač byl ohromný, nýbrž že jen duši vypustili, řídíce se zuřivostí i zlobou a rozhodujíce se, že se nemá ani mrtvých šetřit, snesli na řečené mrtvoly mnohem více slámy s dřívím i suchými sudy. Když to bylo naloženo a zapáleno a když vše shořelo, byla svrchu řečená těla nalezena stejně jako dříve nedotčena.

„Kdož sú boží zabijáci…“

Když dnes vidíme v televizi a na webu záběry upalovaného jordánského pilota, sekání hlav egyptským křesťanům nebo ničení antických památek v Sýrii, chvějeme se hnusem. A přitom se to vůbec v ničem neliší od husitských zvěrstev. České děti se ve školách učí o husitství jako o jednom z vrcholů českých dějin. Žižka je pro nás historický hrdina. Budou se za pár století nějaké cizí děti učit o dnešním Islámském státu jako o vrcholu nějakých cizích dějin?

Že husité krutě vraždili a ničili „dávno“, zatímco radikální islamisté to dělají dnes? Obě teroristická hnutí k sobě i přes šest století mají velmi blízko. Vycházejí totiž z temných sadistických „spodních proudů“ lidské povahy, které se mohou kdykoli probudit. Je třeba o tom vědět a vyprávět o tom potomkům. Až zase v televizi uvidíte zakuklence s kalašnikovy, řekněte: „Milé děti, toho jejich samozvaného chalífu Bakra al-Bagdádího už jsme tu kdysi měli v bledě modrém. Jmenoval se Jan Žižka…“

Komentáře