Hrobařů, co skutečně znají a umějí své řemeslo, je na světě jako šafránu. Vy naštěstí u svého potomka můžete zavčas odhalit skrytý talent v hloubení jam i ve správě nejvýznamnějších objektů, kde každý z nás jednou završí svou existenci.

Kdo by nechtěl mít svůj vlastní hřbitov? Je to geniální koníček, jen namísto např. sbírání známek dáváte dohromady na jedno místo nekončící řadu osobností. To vám zabere skoro celý život.

Teď už trochu vážněji. Hra na hrobníka pro děti opravdu existuje. Death Stone Valley mě doslova uchvátilo – protože zaprvé nevlastním své originální potomstvo a poněvadž zadruhé jsem na českém trhu jen málokdy viděla takovou úžasnou zhovadilost. Děťátka mohou sbírat mrtvolky s rakví i náhrobky, v nichž je ukrytý unikátní kód. S ním mohou vybranou postavu na internetu skutečně pohřbít. Dekadentní masakr. Jsem z toho tak u vytržení, že jsem si dokonce jednoho krasavce sama pořídila – abyste viděli, že si vážně nevymýšlím.

10402798_10205814957678698_7853152766642866775_n.jpg

(Foto: Foto: autorka)

Tahle magořinka má dokonce i svou vlastní reklamu. Prý ji doopravdy vysílají v televizi - ale až po desáté hodině večer. Věčná škoda.

1. Reklama na Death Stone Valley

Když se ale porozhlédneme ještě dál, zaučení na budoucí hrobaře zase není tak příšerná hračka. Jsou a byly ještě horší věci, u kterých byste se doslova museli vroucně modlit k Bohu, aby vám vysvětlil, který popletený mozek mohl něco takového vymyslet.

2. I-Jammer

Nemám hladík, protože mám I-Jammer, řvou malé obludy v reklamě na... co to vlastně sakra je? Krabice, která vyflusává hmotu konzistence vašich střevních potíží?

3. Nimbus 2000

Repliky pro kouzelné předměty z Harryho Pottera, to máme rádi. Ale tohle koště pro děti tak nějak... vibruje.

4. Lego koncentrák

Lego se stejně jako hrůzy z 2. světové války očividně předává z generace na generaci. Přímo po koncentračním táboře je stále velká poptávka.

5. Masturbující Tarzan

Na Disney animáky jsem citlivka. Figurka masturbujícího Tarzana, z toho mám neodvratně pocit, že jsem už viděla doslova všechno.

A nakonec ještě 33 hraček, s kterými si hráli naši rodiče – a po nich logicky i my.