Vrah, nebo oběť? Před 141 lety se narodil Leopold Hilsner, kontroverzní postava našich dějin

Soudní proces s rakouským občanem židovského původu Leopoldem Hilsnerem, který skončil jeho odsouzením k trestu smrti za údajnou rituální vraždu Anežky Hrůzové a Marie Klímové, je dodnes považován z procesního hlediska za justiční omyl. Do procesu se vložil i sám Tomáš Garrigue Masaryk, který jej označil za „atentát proti rozumu a lidskosti“. Vzhledem k tomu, že Hilsner byl Žid, vyvolal případ mezi Čechy bouřlivé antisemitské reakce. Hilsner dodnes rozděluje společnost – pro jedny je vrahem, pro druhé obětí systému.

Bláznivý Žid podezřelý z rituální vraždy

Život Leopolda Hilsnera byl proměrně prostý a potulný. Narodil se v Loučné v roce 1876 do chudé židovské rodiny z Polné. Některé prameny jako datum jeho narození uvádějí 10. červenec, jiné 10. srpen. Hilsner od mládí nepatřil mezi nejbystřejší studenty. Vystudoval pouze německou židovskou školu s nevalnými výsledky a poté se krátce učil ševcem, avšak studia nedokončil. Nikdy v životě v podstatě nepracoval, živil se pouze žebráním a z peněz své matky, která pracovala pro židovskou obec.

Když byla na konci dubna roku 1899 nalezena v lese Březina zavražděná 19letá dívka Anežka Hrůzová z vesnice Věžnička, působil násilný čin jako rituální vražda. Dívka byla totiž škrcena provazem, poté udeřena hlavem do hlavy a nakonec ji byl podříznut krk v blízkém lese. Její mrtvola byla nalezena nahá, avšak soudní lékaři odmítli znásilnění. Navíc tělo dívky obsahovalo minimum krve, tudíž musela být vykrvena. Soudní lékaři byli přesvědčeni o tom, že na krvelačném zločinu muselo pracovat více lidí. Během vyšetřování byli podezřelí téměř všichni příbuzní oběti, avšak prověření neunikl ani Leopold Hilsner. Svědci o něm prohlásili, že dívku několikrát sledoval během cesty domů z práce a během jeho výpovědí se objevilo několik zcela zásadních nesrovnalostí. Proto byl Hilsner zatčen jako hlavní podezřelý z vraždy.

Usvědčily ho nepřímé důkazy

Během soudního procesu se prokázalo, že Leopold Hilsner si své alibi vymyslel. Právě to, že nebyl úplně bystrého rozumu a do svých lží se zamotal, mu zlomilo vaz. Navíc podle několika výpovědí byl viděn spolu s dalšími dvěma mladými muži v blízkosti místa činu. K tomu navrch proběhly zvěsti o tom, že kdysi vyhrožoval své bývalé přítelkyni nožem. Rozhodujícím důkazem však bylo údajné nalezení lidské krve na jeho kalhotech, které měl ukryté v synagoze ve Velkém Meziříčí, kde přebýval. Nebylo však dokázáno, že se jedná o lidskou krev, natož o krev Hrůzové (což ostatně tehdejší kriminalistické metody ani neumožňovaly), a námitky na přezkoumání byly soudem zamítnuty. Během soudního líčení nedokázal Hilsner vysvětlit, kde se krev na jeho kalhotech vzala.

Soud uznal Leopolda Hilsnera vinného z vraždy a odsoudil ho k trestu smrti. Nakonec však Hilsnera před popravou zachránil císař František Josef I., který mu trest smrti prominul a změnil ho na doživotí. Hilsner si musel odsedět následujících 18 let v pražské věznici, než získal uprostřed 1. světové války milost od nového císaře Karla I. v rámci amnestie. Po propuštění z vězení pracoval jako podomní obchodník ve Vídni. Finančně ho podporoval také prezident Masaryk, který se předtím v jeho případu angažoval.

Pomohla mu amnestie i Masaryk

Celý proces byl medializován a široká veřejnost žila v domnění, že se jednalo o rituální vraždu. O té sice v procesu nepadlo ani jedno slovo, avšak celá vražda byla popsána velice detailně, což se šířilo mezi obyvateli vesnice a širokého okolí velice rychle. V médiích bylo navíc zdůrazňováno, že Anežka Hrůzová byla panna křesťanského původu a během vraždy probíhal židovský svátek pesach.

Na přelomu 19. a 20. století nebyli židé v Čechách příliš populární, proto se řešení rituální vraždy dvou mladých dívek stal v podstatě celorepublikovým předmětem nenávistné diskuze. Žid Hilsner jako hlavní podezřelý byl pro mnoho Čechů rozbuškou pro rozpoutání antisemitismu nejhrubšího zrna. Zpívaly se i písně typu: „Nekupujte od žida kafe ani mouku, zabili nám Anežku modrookou holku.“ Za Hilsnera se však postavil náš první budoucí prezident Tomáš G. Masaryk, který celý proces označil za „atentát na rozum a lidskost“, na což lidé zareagovali negativně. Výsledkem pro něj byly útoky v tisku a dokonce i demonstrace.

Na náměty soudního procesu byl v roce 2015 natočen film pod názvem Zločin v Polné, ve kterém si zahrál například Karel Roden nebo Karel Heřmánek mladší.

A zde je 5 brutálních faktů o sadistickém vrahovi Ladislavu Hojerovi.

Komentáře