Psal se 1. březen roku 1966, tři roky předtím, než Američané přistáli v rámci letu Apollo 11 na Měsíci, když se poprvé v historii dotkla lidská sonda povrchu jiné planety. Šlo o sovětskou sondu Veněra 3, jež byla vypuštěna 15. listopadu roku 1965 z Kazachstánu.
Veněra 3
Veněra 3 se na svou vesmírnou misi vydala na podzim roku 1965. Cílem byla druhá nejbližší planeta ke Slunci – Venuše. Sonda obsahovala kromě radiokomunikačního systému, vědeckých zařízení a zdrojů elektrické energie také medaile se znakem SSSR.
Z kosmodromu Bajkonur s asistencí nosné rakety Molnija se sonda dostala nejprve na oběžnou dráhu Země. Poté byla s pomocí posledního stupně rakety navedena na oběžnou dráhu k Venuši.
Kolize
Po šesti týdnech letu, kdy absolvovala 12,9 milionů kilometrů, byla provedena dle pokynu řídícího střediska korekce dráhy tím, že byla změněna rychlost o 19,68 m/s. S povrchem planety se Věnera 3 srazila 1. března roku 1966 s odchylkou od plánu pouhých 450 kilometrů.
Při závěrečné fázi přibližování k planetě byl zaznamenán vzestup teploty, načež se se sondou nepodařilo navázat spojení. Ačkoli tedy sonda při své misi „selhala“ při své misi zaměřené na měření atmosféry Venuše, byla první sondou bez posádky, která dosáhla povrchu jiné planety – i když se o této skutečnosti nepodařilo přinést informace.
Nástupkyně
O čtyři roky dříve proletěla americká sonda Mariner 2 jako první sonda dostatečně blízko Venuše, aby mohla provést vědecká měření planety, a objevila na jejím povrchu teplotu přesahující 420 stupňů Celsia.
V roce 1967 se sondě Veněra 4 podařilo to, co její předchůdkyni nevyšlo, když úspěšně vyslala do atmosféry Venuše několik vědeckých přístrojů, včetně teploměru, barometru, měřiče hustoty atmosféry a analyzátorů plynů. V roce 1970 se pak Veněra 7 stala první sondou vytvořenou lidmi, která na Venuši přistála na měkkém povrchu a úspěšně vysílala snímky a data po dobu 23 minut, než podlehla extrémně vysoké teplotě a atmosférickému tlaku na povrchu planety.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
