V zajetí Angoly: 35 let od největšího únosu Čechoslováků v našich dějinách

Obrázek uživatele Martin Miko
13.3.2018, 08:03

Dnes je tomu 35 let od doby, kdy bylo uneseno 66 československých mužů, žen a dětí v Angole, kde byli drženi jako rukojmí povstaleckým hnutím UNITA. Češi a Slováci byli vysláni do Angoly za úkolem zprovoznit tamější průmyslový závod na výrobu papíru. Jednalo se o největší únos Čechoslováků v našich dějinách.

Z pracovního pobytu se stalo peklo

Když 12. března 1983 unesla angolská povstalecká jednotka Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) v oblasti Alto Catumbela 66 občanů Československa, byl to pro všechny šok. Čechoslováci, kteří pracovali na zavedení angolské papírny, byli postupně vytahováni z domků, kde žili. Jednalo se o 28 expertů, 14 manželek, 21 dětí ve věku tři až deset let, lékařku a dvě zdravotnice.

Tehdejší ředitel papírny prý už věděl, že je čekají ve městě potíže. Měl totiž informace od armády a rozvědky. V Angole v té době zuřila občanská válka a ředitel továrny byl zároveň i velitel armády, která byla složena z jeho zaměstnanců a bránila vesnici i papírnu. Do města Alto Catumbela vtrhlo přes tisíc povstalců. Velitel UNITY nejprve uvažoval nad tím, že československé zajatce zabijí, nicméně nakonec se rozhodli, že se jedná o cennou kořist, a proto se rozhodl je odvést na svoje území. Následoval tedy pochod, který byl dlouhý přes 1300 kilometrů, který šli pralesem za neustálého deště. 19. dubna 1983 náhle zemřel jeden ze slovenských zajatců. Jednalo se o 37letého Jaroslava Navrátila.

UNITA propustila nejdříve ženy a děti

Unesení dorazili po více než třech týdnech na základnu povstalecké skupiny, která se nacházela u hranic se Zambií. Na konci června téhož roku byla však jedna část skupiny čítající 45 osob a složená převážně z žen a dětí propuštěna na svobodu, avšak druhá skupina, která se skládala z 20 mužů, musela na svobodu čekat téměř rok, než byla propuštěna.

Když v roce 1975 získala Angola nezávislost, vypukla v zemi občanská válka mezi lidovým hnutím MPLA, které bylo podporováno socialistickým blokem, a povstaleckým hnutím UNITA, které dostávalo podporu ze Západu. Českoslovenští zajatci měli zastání u mnoha organizací a osob, avšak vše bylo zdlouhavé. Tehdejší prezident Gustav Husák žádal o pomoc OSN, Červený kříž a další organizace. Po dlouhém jednání, které trvalo více než rok, se nakonec vše podařilo. Československo se muselo zavázat, že již nebude do Angoly dodávat zbraně, za což byli rukojmí propuštěni na svobodu.

Veškeré události a aktivity zajatců jsou popsány v knihách Zajati v Angole nebo Než přišla UNITA, které popsal jeden ze zúčastněných, Lubomír Sazeček.

A zde je výbuch tachovské ubytovny.


Komentáře