V kalendáři nám přibudou dva nové významné dny. Proč je správné si 18. červen a 9. březen připomínat?

Prezident Miloš Zeman podepsal novelu zákona o státních svátcích, která do našich kalendářů vnese dva nové významné dny. Sice nebudeme mít volno, ale i přesto by data 18. června a 9. března měla být pro naše životy významná. Co vlastně a proč bychom si v tyto dva dny měli připomínat?

Kdo by neměl rád státní svátky. Pro někoho to jsou jen dny mimořádného volna, jiní vnímají i jejich význam jako památných dnů pro naši zemi a její historii. Kromě státních svátků, kterých máme v Česku momentálně třináct existují i významné dny, na které sice není volno, ale i tak by neměly ujít naší pozornosti. Od příštího roku navíc přibudou dva nové.

Prezident Miloš Zeman svým podpisem novely zákona o státních svátcích potvrdil, že český kalendář bude od roku 2018 obohacen o významné dny – 18. června a 9. března. Oba dny se vztahují k událostem druhé světové války. Zatímco v březnu si budeme připomínat vyhlazení tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi, na červnové datum připadá poslední boj hrdinných československých parašutistů v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a na tento den připadne den hrdinů druhého odboje.

9. března 1944 došlo v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim - Březinka k vyvraždění osob žijících v tzv. Terezínském rocinném táboře. Jednalo se o zvlášní úsek osvětimského tábora, kam bylo mezi lety 1943-1944 transportováno zhruba 17500 vězňů z koncentračního tábora v Terezíně. Jednalo se o zrůdný nacistický projekt, který měl odvést pozornost od zvěrstev, která se v táborech smrti děla. Vězni v Terezínském rodinném táboře měli zvláštní privilegia oproti zbytku vězňů, dostávali lepší šaty a více jídla a v jejich sekci byly lepší hygienické podmínky. Nedošlo zde ani k rozdělení rodin na muže a ženy s dětmi (odtud „rodinný“ tábor).

Právě vězní Terezínského rodinného tábora (oficiálně pojmenovaného blok B-II-b) byli prezentováni i např. vyslancům Červeného kříže jako typičtí vězni v Osvětimi i v jiných táborech. Ve skutečnosti ale jen sloužili jako zastírací manévr a chovanci tábora byli v pravidelných intervalech zavražděni a nahrazeni novým transportem. K poslení hromadné popravě došlo právě v noci z 8. na 9. března 1944, kdy bylo v plynových komorách zabito téměř 4000 lidí. Podle výpovědí svědků šli na smrt statečně, mnozí se bránili a byli zastřeleni při kladení odporu, než vůbec k budovám krematorií došli, a po uzavření dveří plynové komory před vhozením granulí Cyklonu B vězni zpívali českou hymnu Kde domov můj a izraelskou Hatikvu.

18. června 1942 v cyrilometodějským chrámu v Resslově ulici padlo sedm československých výsadkářů, mezi nimiž byli i atentátníci na Reinharda Heydricha Jan Kubiš a Josef Gabčík spolu s dalšími muži, kteří se na operaci Anthropoid podíleli. Nejsou to ale jen hrdiní parašutisté, jejichž památku si budeme tento den připomínat, nýbrž i všichni ostatní hrdinové druhého odboje, často obyčejní lidé, kteří se postavili tváří v tvář nacistickému zlu.

Ať už to je rodina Moravcova, která pomáhala parašutisty ukrývat a po zradě Karla Čurdy to byl právě syn Moravcových Aťa, který během mučení Gestapem prozradil úkryt v kostele, ať je to jedna z ústředních postav odboje Jan Zelenka Hajský, který při příchodu Gestapa do jeho bytu spolkl kapsli s kyanidem, ať jsou to duchovní, kteří byli po zásahu v kostele popraveni, nebo každý ze stovek dalších obyčejných hrdinů, těm všem patří naše vzpomínka a vděk. Byli to oni, kteří v časech nejtěžších neváhali riskovat životy a bojovali za svobodu a demokracii pro všechny své spoluobčany i budoucí generace.

O atentátu na Reinharda Heydricha se více dočtete zde.

Komentáře