Někdo je tam s vámi. Něco je tam s vámi. Něco zlého, něco, co by nemělo vůbec exsistovat a určitě by to nemělo stát hned vedle vaší postele. Je to temná postava, která si vás prohlíží, naklání se k vám, vaše srdce buší jako o závod, chcete křičet hrůzou, ale z paralyzovaného hrdla se ozve jen přidušený vzdych.

Hučení ve vaší hlavě zesiluje, ta věc vám položí ruce na hrudník a vy najednou nemůžete dýchat. Trvá to celé minuty, tlak na hrudníku sílí a vy jste si jisti, že umřete, že něco sežere vaši duši, zatímco váš partner spokojeně spí vedle vás. Pak se všechno rozzáří jasným světlem a vy se vznesete nad postel a plujete pokojem. K oknu. A pak…

Cvak. Jste vzhůru. Všechno je normální, možná se probudíte křikem a vzburcujete celý byt, ale to je jedno. Jste v bezpečí před těmi bytostmi. Jsou pryč. Právě jste prodělali spánkovou paralýzu.

Démoni pod postelí

Od té doby, co lidstvo začalo nějak smysluplněji vnímat svět kolem sebe, straší ho nadpřirozené věci, síly zla a temna, věci, které si nedokáže uspokojivě vysvětlit. Na tom se toho moc nezměnilo ani za těch pár tisíc let vývoje naší kultury, „síly zla“ nás pravděpodobně napadají celou tu dobu. V pravěku a starověku to byli zlí duchové, v křesťanstvím svázaném středověku to byli pekelní démoni, dnes to mohou být mimozemšťané, kteří vás přišli unést. Každá kultura má vlastního nadpřirozeného paranormálního strašáka. Ale projevy bývají většinou stejné. Jedním takovým je právě spánková paralýza.

Víte, když usínáte, malá část mozku zvaná Varolův most uložená až vzadu u míchy má vyprodukovat paralyzační látku, která vás má znehybnit, abyste se během snění nezabili. Pokud to neudělá, jste náměsíční a ve spánku vandrujete po okolí. Proto záchvaty spánkové paralýzy přicházejí nejčastěji těsně před usnutím nebo po probuzení. Mozek vás prostě drží spoutané o trochu déle, než by měl. Reálně to trvá pár sekund, maximálně několik minut. Ale postiženému to často připadá jako věčnost. Proč? Protože častým vedlejším účinkem té paralyzační látky jsou halucinace. Příšerné halucinace. A tady se dostáváme k těm démonům.

mohlo by vás zajímat

Legenda, která děsí i protřelé mořské vlky: Hlídač majáku žil měsíce s mrtvým tělem houpajícím za oknem

Vědecky vzato

Vědci rozdělují halucinace během spánkové paralýzy do tří hlavních kategorií. „Intruder“, tedy pocit cizí přítomnosti v místnosti, vědomí, že nějaký vetřelec je tam s vámi. Potom „Incubus“, něco, co se vám usídlí na hrudníku a vy máte pocit, že nemůžete dýchat. A nakonec „Levitation“, pocit vznášení se. To vše může být doprovázeno hlasitým nekonkrétním zvukem a jasnými světly. Halucinace mohou mít i nepříjemně sexuální tón, jakože opravdu nepříjemně. Pro muže i pro ženy. Když si tyhle věci spojíte, máte setkání čtvrtého druhu jako vyšité.

Technicky vzato je celá tahle epizoda vlastně bezpečná a drtivá většina lidí si ji jednou dvakrát za život prodělá. Lidé, kteří utrpěli těžké trauma nebo vedou „nespořádaný“ život, řekněme, tím mohou trpět častěji. Spánkovou paralýzu totiž vyvolává nepravidelný spánkový cyklus, užívání alkoholu a drog před spánkem, ale i kofein nebo energeťáky mohou vyvolat záchvat. I to je důvod, proč na ni více trpí mladí lidé. Obecně platí, že pokud zvládnete překonat třicítku bez epizody, už jste asi v suchu. A jste náchylnější, pokud usínáte na zádech.

Existují ale i vážně strašidelné příběhy lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou chronicky. A nikdy si na to nezvyknete.

GALERIE Spánková paralýza

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Nevědecky vzato

Teď už se dostáváme k tomu, proč jste tady… creepy shit. Se spánkovou paralýzou se totiž pojí i podivné fenomény, které nejsou součástí tvrdých vědeckých dat. Tak primárně, halucinace jsou si dost často podobné. Existují v nich opakující se motivy, napříč historií a napříč kulturami.

Klasickým výjevem, který postižený vidí, je „shadow person“, temná silueta člověka, který se nad vámi naklání, prohlíží si vás a sahá na vás. Může vám stisknout hrudník, sáhnout do rozkroku… Na tom by nebylo nic až tak divného, černá silueta je multikulturní klasika. Zajímavější je Hat Man. Další černá postava, ale evidentně v kabátu nebo plášti a s kloboukem na hlavě. Oběti spánkové paralýzy vypověděly, že většinou nejde blíž, jenom postává u dveří. Nejčastějším motivem je ale Night Hag, noční čarodějnice, strašidelná stará baba. Ta si na váš hrudník často i sedá, obtěžuje vás, šeptá vám do ucha, nepříjemně na vás sahá a jde z ní extrémní hrůza, protože zná každý váš prohřešek a každou hovadinu, za kterou se stydíte, i když jste ji dávno zapomněli.

Někteří autoři argumentují tím, že určité archetypy jsou ve všech kulturách stejné. Postavu staré ženy, které se máte bát, mají všechny kultury světa. Někteří lidé ale tvrdí, že to není archetypálními postavami v různých kulturách. Ale tím, že to doopravdy nejsou jenom halucinace. Že občas to, co v tomhle stavu vidíte… černé postavy, démoni, duchové… že to je realita.

…

Ale to je samozřejmě pavědecký blábol, jen jsme vám to chtěli napsat, aby se vám dneska lépe usínalo. Tak dobrou noc a sladké sny.