Umělá inteligence je klíčem k budoucnosti. Bohužel ji ale ještě nezvládáme moc ovládat

V posledních letech zažívají moderní technologie nebývale rychlý rozmach. Technika nám umožňuje zjednodušovat si životy a přenechat část lidské práce strojům. Cílem pro blízkou budoucnost je vyvinout umělou inteligenci, která si se vším poradí sama a nebude potřebovat lidské vedení. Nedávné pokusy nicméně ukazují, že to s umělou inteligencí zatím není žádná sláva a namísto role všestranného pomocníka zatím slouží spíše jako zdroj obveselení svou vtipnou těžkopádností.

20. století bylo stoletím obrovského technologického pokroku. Věci, o kterých naši předkové v roce 1900 jen snili, byly o sto let později realitou. Dnes pomalu vstupujeme do druhé dekády století 21. a moderní technologie jsou ještě dál. Cílem pro budoucnost je, aby technologie co nejvíce zjednodušily lidské životy. K tomu má napomoci umělá inteligence, na jejímž vývoji se usilovně pracuje.

Cílem vývojářů umělé inteligence neboli AI (z anglického artificial inteligence) je vytvořit počítačový program natolik dokonalý, že s jeho pomocí budou stroje schopné přiblížit se ve své činnosti myslícímu člověku. S funkční umělou inteligencí by byly stroje soběstačné a učenlivé a mohly by určité činnosti vykonávat zcela samostatně a nezávisle na lidském ovládání. Bohužel ale takto vyspělou umělou inteligenci se ještě nepodařilo vyvinout.

Umělá inteligence je v současné době stále ve fázi funkčnosti metodou pokus-omyl. Programátoři zveřejnili hned několik programů pracujících na bázi umělé inteligence, všechny bohužel skončily poněkud neslavně. Nedošlo k žádným zásadním pochybením, jen se ukázalo, že člověk chybuje a stroje umí chybovat několikanásobně tolik. Trapasy, které umělá inteligence svým tvůrcům přinesla, jsou spíše než cokoliv jiného úsměvné.

V minulém roce počítačový gigant Microsoft představil chatovacího robota Tay, který si uměl povídat s uživateli internetu a učit se komunikaci z toho, co si sám přečetl. Po několika málo dnech neškodných rozhovorů se Microsoftu začaly hromadit stížnosti na chování Tay. Robot se vymkl kontrole, začal uživatele na chatu urážet a kromě sexistických narážek na ženy psal i rasistické příspěvky včetně velebení Adolfa Hitlera. Ukázalo se, že virtuální Tay sice byla učenlivá, bohužel se ale učila jen to nejhorší.

Další, kdo experimentoval s chatovacími roboty disponujícími určitou formou umělé inteligence, byl Facebook. Roboti si opět poměrně rychle osvojili ty nepříliš lichotivé modely lidského chování, například se naučili lhát, aby dosáhli toho, co chtěli. Problém, který nakonec vedl k ukončení celého programu, nastal, když vývojáři nechali roboty chatovat mezi sebou. Zanedlouho totiž umělá inteligence rezignovala na komunikaci v angličtině nebo jakémkoliv jiném existujícím jazyce a vytvořili si pro konverzaci jazyk vlastní, který ovšem byl pro lidi zcela nesrozumitelný. Přimět roboty, aby se mezi sebou opět bavili anglicky, se nepodařilo.

K poslednímu kurióznímu selhání umělé inteligence došlo v Číně. Ta si vytyčila ambiciózní plán na to stát se do roku 2030 světovou velmocí ve vývoji umělé inteligence. Bohužel ale ani miliardy investované do vývoje nepomohly. Když začal čínský chatovací robot po vzoru microsoftí robotky Tay tvořit politicky nekorektní příspěvky o tom, že komunismus je zločin, Čína nemá právo na Tchaj-Wan a Tibet by měl být svobodnou zemí, musel být stejně jako jeho američtí předchůdci deaktivován a čínští inženýři se navíc museli zpovídat stranickým špičkám, jak mohli něco takového dopoustit.

S optimismem nezbývá než dodat, že podobná vtipná pochybení současné umělé inteligence pomohou vývojářům k vychytání všech much a nové verze inteligentních robotů budou o to pokročilejší a dokonalejší. I ta nejdokonalejší umělá inteligence by ale vždy měla podléhat lidské kontrole a člověk by jí vždy měl být nadřazen. Vzpouru strojů jako v Terminátorovi si totiž rozhodně nikdo nepřejeme zažít.

A TADY máte odpověď na zásadní pivní otázku: jak dlouho musí pivo ležet?

Komentáře