Říká se, že v každém dospělém muži dřímá po celý život kus malého kluka, který se v určitých situacích projeví. Jenže když ve vás celý život převládá spíše ta dětská část, která se vyhýbá přijmout odpovědnost a závazky spojené s dospělým životem, tak to působí trochu podezřele. Psychologové tyto nekonvenční osoby pojmenovávají syndromem Petra Pana podle knihy známého spisovatele.
Dospělost se odkládá
Ve světě psychologie se často setkáváme s různými koncepty a vzory chování, které jsou často pojmenovávány podle událostí nebo popkulturních postav, aby jej lépe pochopila laická veřejnost. Jedním z takovýchto fenoménů je i takzvaný syndrom Petra Pana. Tento neoficiální termín popisuje psychologický jev, při němž jedinec vykazuje známky nedospělosti a jakkoliv odmítá přijmout odpovědnost za cokoliv, co je spojené s životem dospělého jedince.
Název tohoto syndromu vychází z konkrétní literární postavy, kterou v roce 1904 vytvořil skotský spisovatel James Matthew Barrie. Peter Pan se nejprve objevil v divadelní hře a později i v knize. Peter Pan byl v knize ztvárněn jako chlapec s touhou zůstat navždy dítětem. Nikdy nechtěl vyrůst, ale chtěl si navždy hrát v magické Zemi Nezemi. Tam se každý den odehrávalo dobrodružství a nikdy ho nikdo neotravoval s žádnými povinnostmi. Petr Pan skvěle posloužil na začátku 80. let americkému psychologovi Danu Kileyemu. Ten poprvé definoval tento syndrom ve své knize Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nedospějí.
Kiley se dlouhá léta zabýval léčbou mladistvých delikventů. Ve své knize například popisuje chování mužů se syndromem Petra Pana. Ti totiž chtějí zůstat dětmi hlavně proto, aby nemuseli nést odpovědnost za svoje činy, mít odpovědnost a hlavně žít v realitě. Navíc žijí v představě, že když budou i nadále oddalovat svoje starosti a životní fáze, tak se jich nebude týkat běžný život plný placení hypoték, vychovávání dětí a řešení svých závazků.
Jedinci s tímto syndromem mohou přitom být často na první pohled sympatičtí a nekonvenční lidé, kteří jsou plní vitality a mládí, i když to tak dávno není. Psychologové je například definují i jako jedince, kteří mají problém navázat se svými protějšky vážný vztah a zároveň v něm zůstat. Proto raději potkávají náhodné známosti, které od nich zase rychle odejdou. Vnímání těchto osob nese jejich okolí rozporuplně, protože tito „Petři Panové“ často vyžadují od okolí pozornost, která může být časem otravná.
Syndrom Petra Pana se však netýká jen mužů, ale mnohdy i žen. Často se může jednat o ženy, které to neměly v mládí lehké a tak si v dospělosti, kdy mají kontrolu nad svým životem a finance, vynahrazují vše, co jim nebylo dopřáno v dětství a mládí. A platí to i naopak. Lidé, kteří byli v dětství naopak hodně rozmazlováni a rodiče jim vyšlapali snadnou životní cestu, jsou při střetu s realitou mnohdy v šoku a překvapeni. Najednou se totiž musí starat o sebe, řešit problémy, nést odpovědnost za svoje činy a rozhodovat se sami. Nikdo jim nestojí za zády, takže přílišná starost ze strany rodičů a prarodičů často škodí, i když to všechno myslí v dobrém.
Syndrom Petra Pana je tedy fenomén, jenž vyvolává diskuze o rovnováze mezi užíváním si života a přijímáním zodpovědností. Zatímco někteří mohou vidět v tomto jevu odraz moderních tlaků a výzev, ostatní varují před přílišným oddáváním se bezstarostnému dětství na úkor plnohodnotného života dospělého jedince. Čímž se například dostáváme k otázkám, proč dnešní dospělí lidé netouží tolik po dětech jako jejich rodiče. Možná proto, že je tolik možností v podobě cestování a dalšího vyžití, které předchozí generace neměly možnost zažívat.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Pan_syndrome
https://www.nbcnews.com/better/lifestyle/are-you-relationship-peter-pan-here-s-how-tell-ncna1046531
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
