Stop kanibalům z Parlamentních listů!

Obrázek uživatele Ivan Brezina
05.1.2018, 09:01

Dezinformační web opakovaně zneužívá výsledky práce českých novinářů, kteří s ním nemají nic společného. Necháme si to líbit? Já tedy ne. Buď moje ukradené články stáhnou, nebo je poženu před soud.

Na svém facebookovém profilu jsem před časem varoval, že kdo bude sdílet Parlamentní listy, toho mažu. Z profesního hlediska jsou totiž PL absolutním dnem. Stylisticky špatné texy na úrovni slohu ze základky, kostrbaté věty, nelogická argumentace, neověřené a neodzdrojované informace, publikování zjevných nesmyslů a lží… Níž už v novinařině klesnout prostě nejde.

Dobře, na výběr máme spoustu webů, novin a časopisů a nikdo nás nenutí PL číst. Jenže Parlamentní listy navíc i sprostě kradou cizí články. A to už si líbit nenechám. Nejde ani tak o mne samotného – někdo už prostě musí říct: „A dost!“ Dnes jsem proto odeslal tento dopis:

Jan Holoubek, ředitel společnosti
OUR MEDIA a.s.
(vydavatel Parlamentních listů)
Vinohradská 1597/174, Praha 3

Jaroslav Polanský, ředitel redakce
Parlamentní listy

Věc: žádost o stažení čtyř článků, které porušují moje autorská a osobnostní práva a naplňují znaky nekalosoutěžního jednání

Vážení,

jak jsem zjistil, Parlamentní listy zveřejnily tyto čtyři texty:

Z profesora Kellera si člověk musí ublinknout hnusem, píše publicista Ivan Brezina
(11. 4. 2014 12:35 ZDE)

Aktivisté Greenpeace prý zničili památku UNESCO. A ještě jim to zaplatíme, píše novinář Brezina (17. 12. 2014 16:04 ZDE)

Publicista: Demonstrace v Česku platí Rusové. BIS, konej (5. 9. 2016 10:31 ZDE)

Kravské prdy, smrad na blití a jed ze solárních panelů. Aktivista o vážných rizicích zelené energie (12. 2. 2014 10:31 ZDE)

Žádám vás tímto, abyste ve lhůtě pěti pracovních dnů zajistili stažení těchto textů z webu Parlamentních listů, a to z následujících důvodů:

1. Jedná se o zásah do mých autorských práv, respektive o zneužití pojmu citace ve smyslu autorského zákona /(č. 121/2000 Sb.). Tento zákon v § 31 říká, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem, c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu.

Chováte se jako piráti z Karibiku:

Nic z těchto zákonných a běžně užívaných citačních zvyklostí nepopisuje způsob, jakým Parlamentní listy nakládají s mými výše uvedenými autorskými díly (novinovými články). Vždy totiž zkopírují celý můj text, opatří ho hrubě překrucujícím titulkem, dvou– až třívětovým úvodem, přidají uvozovky a na konec doplní něco jako … „dodává novinář Brezina“. Celý dlouhý text mezi těmito dvěma hranicemi je tedy vždy takřka doslovně můj, případně jde jen o drobnou parafrázi. Nikoli tedy o citaci ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb.

Podle autorského zákona i podle běžné selské logiky je takový postup neautorizovaným užitím, respektive krádeží cizího duševního vlastnictví. Slova, formulace, myšlenky, pointa, to všechno je prostě jen doslova převzato z textů, jejichž jsem autorem a které jsem publikoval jinde než v Parlamentních listech.

2. Jedná se o nekalosoutěžní jednání – Parlamentní listy totiž zneužívají výsledků mé duševní práce k vlastnímu obohacení. Mediální obsah (mé články psané pro jiná média) užívají nejen bez mého svolení, ale i bez vyplacení autorského honoráře. To mne jako novináře poškozuje, zatímco vydavateli Parlamentních listů to přináší neoprávněný zisk, respektive bezdůvodné obohacení. Jako kdybyste našli poklad:

Zdůrazňuji přitom, že tato nečestná metoda získávání redakčního obsahu opisováním a „převypravováváním“ cizích článků je v Parlamentních listech zcela běžná. Vaše ‚médium‘ je na ní přímo založeno, což se dá demonstrovat na stovkách příkladů. Redaktoři Parlamentních listů nepotřebují žádné chození na tiskovky, zjišťování informací v terénu, analýzu, nápady ani kreativitu. Prostě jen popisují (opisují), co napsali jiní novináři. Pak je ovšem na místě se ptát, zda by jejich práci nezastali třeba cvičení oranguani.

3. Jedná se o zásah do mého práva na ochranu osobnosti. Protože Parlamentní listy způsobem popsaným v bodě 1. zveřejňují moje autorská díla (články), čtenáři se mohou domnívat, že mám s tímto médiem něco společného, respektive že pro něj snad dokonce píšu. To zásadním způsobem poškozuje mou pověst seriózního novináře a odborníka na ekologickou problematiku, dehonestuje mne to a uráží. Důvody jsou následující:

– Ve vedení Parlamentních listů i v samotné redakci se dlouhodobě objevují jména, která v české žurnalistice buď nikdo nezná, nebo jsou naopak profesně zcela zdiskreditována. Prostě buď nýmandi, nebo šíbři. S těmito lidmi odmítám mít cokoli společného.

– Parlamentní listy jsou spojeny s Ivem Valentou, v roce 2004 pravomocně odsouzeným ve fotbalové korupční aféře za navádění k podplácení, a to k pokutě ve výši 350 000 korun a čtyřměsíčnímu podmíněnému trestu. Ivo Valenta dále podniká s hracími automaty a spoluorganizuje petici proti protikuřáckému zákonu. Obě tyto aktivity jsou všeobecně vnímány jako společensky škodlivé.

– Parlamentní listy jsou dále spojeny s Michalem Voráčkem, za jehož působení ve firmě Ringier tamní časopisy potají tiskly PR články, vydávané za nezávislý redakční obsah. V minulosti byly navíc Parlamentní listy vydavatelsky a finančně propojeny i s firmami Romana Janouška, pražského „kmotra“, odsouzeného za to, že v opilosti srazil ženu autem a ujel.

– Podle Wikipedie „v obecném diskursu patří Parlamentní listy mezi média viněná z proruské propagandy v Česku. Studie Masarykovy univerzity u nich potvrdila používání manipulativních technik, např. nálepkování a vyvolávání negativních emocí, jako je strach. Jsou také považovány za zdroj rasistických, protiuprchlických a protimuslimských falešných zpráv.“

– Wikipedie s odvoláním na studii Masarykovy univerzity udále vádí: „Parlamentní listy jsou vnímány jako přechod mezi seriózními médii a šedou zónou prokremelské manipulace, avšak co do obsahu jsou dle zjištěných dat stejné jako např. server AC24. S manipulativními technikami se u nich setkáváme dokonce častěji než třeba u Sputniku“.

– Parlamentní listy lžou už svým názvem – s parlamentem nemají vůbec nic společného. Kancelář Poslanecké sněmovny PČR se od nich v dubnu 2012 rozhodně distancovala.

– Aktivisté strategického programu Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty podle Wikipedie v červenci 2016 řadili Parlamentní listy mezi šestici nejvlivnějších dezinformačních webů coby hlavní a nejčtenější nosič pro české dezinformátory, neboť jim umožňovaly vystoupit mimo své čistě konspirační či dezinformační kruhy. Prostě výkvět tzv. postpravdivé doby:

– V roce 2014 Parlamentní listy získaly anticenu Křišťálové Lupy za porušování principů seriózní žurnalistiky, na což už v říjnu 2008 poukazovala Česká televize. Zveřejňují podle ní totiž „nezávislé“ rozhovory s politiky, kteří jim za to potají zaplatí. V žurnalistice je to všeobecně považováno za manipulaci a podvod na čtenářích.

Mezi seriózními českými novináři jsou Parlamentní listy považovány za profesní dno, se kterým nikdo slušný v brandži nechce být spojován. Viz například:

– Josef Bouška: O fašistickém podhoubí Parlamentních listů (Reportér, 18. 4. 2017, ZDE)

– Ondřej Kundra, Michal Ischia a Samizdat.cz: Parlamentní listy jsou mostem mezi seriózními informacemi a proruskou manipulací (Respekt, 22. 1. 2017, ZDE)

– Leoš Kyša: Atentáty v Evropě jsou dílo pražských cyklistů! Američané chtěli v Sýrii vypustit chemtrails a omylem si naložili sarin: Recesisté propašovali do Parlamentních listů články plné nesmyslů. Editoři webu to nepoznali a vydali je (Mediahub.cz 17. 4. 2017, ZDE)

– Ondřej Kudrna: Jak fungují Parlamentní listy (Respekt 19. 3. 2017, ZDE)

– Šárka Kabátová: „Aktuální“ Paříž na rok starém videu. Proti Parlamentním listům se ohradili bojovníci s hoaxy (Lidové noviny 7. března 2017, ZDE)

Ze všech těchto důvodů nechci mít s Parlamentními listy nic společného. Profesně by mne to poškodilo a lidsky pošpinilo.

Interní vyhledávač Parlamentních listů při zadání mého jména najde 3620 odkazů, ale většinou jde o „převyprávění“ článků jiných novinářů, kteří o mně psali v jiných médiích. Porušovat autorská práva kolegů vám zakazovat nemůžu, bohužel. Ve čtyřech shora citovaných článcích jste ale protiprávně kanibalizovali přímo moje autorská díla. Pokud tyto texty ve lhůtě pěti pracovních dnů neostraníte, obrátím se na soud. V tom případě vaše náklady vzrostou o mé právní zastoupení, soudní výlohy a odškodné za neoprávněný zásah do mého práva na ochranu osobnosti.

Věc navíc budu široce medializovat, abych před vašimi nečistými a neprofesionálními praktikami varoval kolegy novináře i veřejnost.

(konec dopisu)

A TADY si přečtěte, jaká je mentální úroveň typického čtenáře Parlamentních list


Komentáře