Stařec, Ovčáček a moře. Zeman se vydal ve svém člunu na cestu kolem světa

Prezident Miloš Zeman se rozhodl, že vytře zrak všem posměváčkům a nevěřícím Tomášům, kteří si ho neustále dobírají pro jeho špatný zdravotní stav. Jsou tomu dva měsíce, kdy zvedl kotvy svého člunu na svém oblíbeném rybníku na Vysočině a spolu se svým Ovčáčkem se vydal na plavbu kolem světa.

Obrázek uživatele Dominik Landsman
Erudovaný glosátor a arbitr všeho, toho času na mateřské dovolené.

Plavba Miloše Zemana, jak je oficiálně tato akce nazvána, nebyla však jen prvoplánovou předvolební kampaní. Plavba měla i charitativní pozadí. Miloš Zeman svou plavbou kolem světa posbíral spoustu plastových víček, které věnoval na nemocné děti.

Ihned po návratu z cest Miloš Zeman zasedl za psací stůl a dal do kupy menší cestopis. Spíš to jsou takové zážitky z cest, které nyní poskytl novinářům z TV Barrandov. Díky tomu se některé části vyprávění dostaly na veřejnost a my vám tak můžeme poskytnout ty nejzásadnější.

1. den

Vyplouváme. Je to tady. Konečně budu moci zúročit všechna ta léta plaveb na rybníce. Nyní se mi to bude hodit. Jirka nás odrazil od břehu a má dobrou náladu. Laškovně si z novin udělal námořnickou čepičku a neustále s úsměvem provolává, že tohle budou jeho nejlepšejší prázdniny. Jirkovi stačí málo. Teď zrovna se mi schoulil k nohám a přede.

Já ho nechám odpočinout. Čeká nás dlouhá cesta. Pořádně se opřu do vesel a jdeme na to.

2. den

Už tady na tom debilním rybníku kroužíme druhý den jako kundy a nikam to nevede. Po vodě se odsud do moře nedostaneme. Zpropadená Česká televize a pražská kavárna.

Nutno podotknout, že i příprava na cestu zklamala. Ale já tomu věřím. Jirka tomu taky věří. To dáme.

3. den

Tak už tři dny kroužíme kolem břehu na rybníku a moře pořád nikde. Už se na nás lidi choděj koukat jako na debily. Jirka dostal mořskou nemoc a už druhý den zvrací do vody. Jirka je námořník docela na hovno. Co budeme dělat, až budeme na moři?

Takhle to dál nejde. Dal jsem povel ochrance, ať nás vyloví a přenesou aspoň na Labe. Tam se do moře dostaneme snáz.

7. den

Jeřáb nás převezl z rybníka do Labe a my právě vplouváme do Německa. Jirka se trochu bojí uprchlíků, tak se choulí na podlaze člunu a nikomu nevěří. Já se ale žádných imigrantů nezaleknu.

8. den

Právě jsem dopil poslední lahev Ferneta a začíná být zle. Toho jsem se bál. Že alkohol dojde takhle rychle. Bez jídla člověk přežije tři týdny, ale bez chlastu dva, tři dny. To se nesmí podcenit tohle. Ukotvil jsem u břehu a Jirka skočil do sámošky pro nějaký to pití. Musíme se předzásobit, než vyjedeme na moře. Tam sámošky nemají.

12. den

A je to tu. Vplouváme do Severního moře. Opouštíme Německo. Jirka je vystrašený. Dal jsem mu cukřík a je zase v klidu. Teď už to nebude taková pohoda. Teď už začíná opravdové moře. Opravdové dobrodružství.

15. den

Začíná opravdová krize. Došla nám pitná voda. Jirka se, nevím proč, nabídnul, že bude pít mojí moč, aby tím situaci vyřešil. On už tedy chtěl pít mou moč, co jsme vypluli. Těžko říct, co ho k této myšlence vedlo, ale já jsem protřelý cestovatel. Já vím, jak vodu získat. Blíží se bouřkové mraky. My si nachytáme dešťovou vodu.

Dlouhé chvíle si krátíme tím, že Jirkovi vyprávím, jak jsem v penzionu Jitřenka přišel o panictví. Ten kluk tu historku přímo miluje a mohl by ji poslouchat den co den.

20. den

Propluli jsme Lamanšským průlivem a jsme v Atlantickém oceánu. Další stanice Amerika. Očekávám, že se tam potkám s Donaldem Trumpem. Však mi to už slíbil. Mluvil jsem s ním jednou po telefonu a domluvil to. Volám mu každý den, ale asi si změnil číslo nebo co. Vždycky to chvíli vyzvání a potom je spojení přerušeno. Od operátora mi chodí divné zprávy, jako například: „Leave me alone you maniac“. Rád bych si s ním promluvil pořádně, ale osud nám nepřeje. Omluvný dopis, který mi poslal, když musel zrušit naší schůzku, se pravděpodobně cestou ztratil. Možná se ztratil ještě před tím, než ho Trump napsal. Teď to ale bude veliké shledání. Slavnostně vjedu do USA na svém velkolepém člunu s mrtvým Ovčáčkem na zádi, protože mezi námi, ten kluk cestou dozajista zahyne. Nemá tak tuhý kořínek jako já. Zatím se drží, ale vidím na něm, že to nebude mít dlouhé trvání.

22. den

Jiří Ovčáček má kurděje. Chudák kluk. Já to říkal, že dlouho nepřežije, ale třeba překvapí. Rovněž se u něj objevily abstinenční příznaky. Už dvaadvacet dní nebyl na Twitteru.

25. den

Oficiálně jsme na suchu. Došel alkohol. Začínám na sobě pociťovat změny. Třesu se a nemůžu to zastavit. Bolí mě hlava. Chrabrý Jirka se vrhl střemhlav do vody, kde ulovil želvu. Teď zrovna se ji snaží destilovat a vyrobit mi z ní pálenku. Ještě že toho námořníka mám. I na ty kurděje si zvyknul a vypadá to, že ho na životě neohrožují.

30. den

S Jirkou to začíná vypadat špatně. Přichází o rozum. Nachytal si na hladině oceánu medúzy, vysázel je na kraj člunu a teď pro ně pořádá tiskovou konferenci. Ještě, že já mám mysl čistou a neposkvrněnou. Už dva dny jsem nepil alkohol. Ta pálenka ze želvy se nedala moc pít. Nyní mám konečně jasno. Jasno v mnoha věcech. Jaký jsem to byl až dosud pošetilec. Až se vrátím domů, bude všechno jinak. Všechno.

31. den

Jirkovo pomatení mysli graduje. Prohlašuje, že je pirát Akbar, postrach moří, mává ve vzduchu lžící a vykřikuje, že poklad kapitána Bontyho je už na dosah.

32. den

Pirát Akbar propíchl lžící člun, takže jsme v prdeli. Vzduch uchází a my jdeme ke dnu. Piráta to ale nijak neznepokojuje a neustále provolává, že on je vládcem všech moří. Asi bych mu měl dát trochu napít vody. Přeci jenom už třicet dva dní nic nepil. Nevzal si totiž s sebou pití a já se dělit nebudu.

33. den

Ještě než šel člun ke dnu, podařilo se nám doplout na jeden menší ostrůvek. Máme tu všechno. Jsou tu palmy, kokosy a dokonce i pitná voda. Pirát Akbar se už trochu uklidnil. Nyní se potápí v oceánu mezi korály, kde hledá Peroutkův článek.

35. den

Tak kokosy jsme sežrali a teď nemáme co jíst. Prvotní optimismus nás dávno opustil. Máme tu vodu, ale té moc není. Jenom takový malý potůček, který může kdykoliv vyschnout. Jirka udělal humor a řekl, že přeci můžeme pít krev pražské kavárně. Potom se zlomil v pase a začal se smát. To byl asi první vtip, který Jirka kdy řekl. Nebyl na to připraven. Úplně se smíchy zalyká a začal i škytat.

36. den

Jirka se pořád směje. Už se smíchy i několikrát poblil. Asi by opravdu neměl říkat vtipy. Neumí se s tím vyrovnat.

40. den

Další den na pustém ostrově. Musím se přiznat, že po tolika dnech mám své choutky. Nesuďte mě. Každý muž má své potřeby.

Několikrát jsem se přistihl, jak se zalíbením pošilhávám po Jirkovi. Musím tyhle myšlenky zapudit.

41. den

Stalo se, co se stát muselo. Už jsem se nemohl déle udržet a nebohého Jirku jsem zasypal svými bonmoty. Muselo to ze mě ven. Už přes čtyřicet dní jsem nikoho neurazil a nikoho nezesměšnil. Jirka to vydrží. V tomto ohledu je ten kluk nesmrtelnej. Jemu řekneš, že vypadá jako mladej teplej Heinrich Himmler a on nehne brvou.

43. den

Když jsme šli včera v noci spát, slyšel jsem někde vzadu za ostrovem rytmické bubnování. Neměl jsem už dost síly to jít prověřit, ale jako by tam někdo opravdu bubnoval. To se mi muselo zdát.

44. den

Jsem úplně jako Robinson. Teď teprve mi to docvaklo. Jirka je můj Pátek. Z nostalgie mu však neříkám Pátek nýbrž Sobotka a párkrát za den mu plesknu jednu mířenou přes zátylek. To si pak připadám jako doma. To se mi líbí. Mlátit Sobotku, to já tuze rád.

45. den

Hrůza. Strašná věc se stala. Ty bubínky na druhé straně ostrova, co jsem slyšel, to bubnovali domorodci. Dneska nás přepadli a zajali. Takoví černí vyzáblí lovci lebek. Jirka tvrdí, že to jsou ti imigranti, ale já si nejsem jistý.

Zavřeli nás do klecí a zapálili oheň. Tančili u toho nějaké rituální tance. Vypadalo to, že nás sežerou. Naštěstí se mi je podařilo zneškodnit. Víte, každý Miloš Zeman si v zásobě nechává jeden bonmot. Ten úplně nejúčinnější. Ten, který si schovává, když bude opravdu úplně nejhůře. Já jsem si takový šetřil dvacet let. Dvacet let jsem ho nepoužil. Denně jsem jej vylepšoval, až jsem ho vybrousil do dokonalého diamantu. No a teď se mi hodil.

Použitý bonmot rozmetal domorodce na cucky. Jirka svou tenkou a ženskou rukou protáhl mříží klece a otevřel zámek. Byli jsme volní. Sláva.

46. den

Jsme zachráněni. Obojek, který má Jiří kolem krku, kdyby se mi zaběhnul, má v sobě zabudovanou GPSku. Mynář si jede pro nás. Vidím jeho jachtu, jak se blíží. Ten kluk sice nemá bezpečnostní prověrku, ale ve štychu mě nikdy nenechá. Je konec plavby. Konec útrapám. Sice jsem neobjel celý svět, ale i tak je to úctyhodné. Na jachtě měl Mynář spoustu chlastu, takže jsem si přihnul a opět jsem prozřel. Teď teprve vidím svět správně. Neúspěch svalím na pražskou kavárnu a zbytek obstará Jirka Ovčáček. My z toho vytřískáme, co se dá.

A TADY se dozvíte, že sociálka hrozí Zemanovi, že mu odebere Jiřího Ovčáčka.

Komentáře