fb pixel 5 interaktivních uměleckých instalací: je to genialita, nebo hračičkářství? – G.cz
Vyhledávání

5 interaktivních uměleckých instalací: je to genialita, nebo hračičkářství?

„Osrstěné zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ Takhle to dopadne, když místo odraženého světla necháte pracovat speciální motorizované pole osazené nejrůznějšími malými předměty.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 3.7.2015, 18:44

Newyorský umělec Daniel Rozin vytváří složité a pracné, ale o to efektnější instalace a skulptury, které jsou schopny přímo reagovat na přítomnost člověka, jenž se na ně dívá. Mezi jeho nejznámější díla patří právě nejrůznější „zrcadla“ sestavená z myriád pohyblivých objektů, jako jsou dřevěné kolíky, plastové ‚šprucle‘, plyšoví tučňáci nebo třeba i obyčejný odpad.

1. Odpadkové zrcadlo – Thrash Mirror (2011)

Pro výstavu, která právě skončila v ikonické newyorské galerii bitforms, vytvořil interaktivní instalaci nazvanou Pompom Mirror – neboli Bambulkové zrcadlo. To sestává z 928 bambulek vytvořených z umělých chlupů, které jsou připojeny k 464 elektromotorkům – a ty jimi pohybují podle toho, jak se před nimi pohybujete vy. A to díky kameře a senzorům pohybu, které jsou nedílnou součástí téhle instalace.

2. Bambulkové zrcadlo – Pompom Mirror (2015)

Připadá vám to jako sice propracovaná a efektní věc, ale v zásadě úplná blbost nebo přinejlepším jen dovedná hračka? Sami v tom trochu tápeme. Na první pohled je to jistě efektní a hravé, druhá rovina je už hlubší...

3. Úhelníkové zrcadlo – Angles Mirror (2013)

... aspoň jak ji popisují sami kurátoři výstav a kritici umění: „Splynutí statické geometrie a aktivního zapojení diváka, to jsou charakteristické prvky tvorby Daniela Rozina, zabývajícího se zejména pohybem a interaktivitou. Zrcadla odrážející zvláštními způsoby gesta lidských těl, která se vynořují v doposud neviděných formách a pohybech, se tak stávají prostředkem zkoumání podstaty pohybu živých tvorů – k čemu daný pohyb skutečně slouží a jaké v nás může na druhou stranu vyvolávat falešné, iluzorní pocity.“ Tak praví jedna z kritik na webu thisicolossal.com.

4. Vějířové zrcadlo – Fan Mirror (2013)

Zkrátka, jestli tomu dobře rozumíme, cílem je ukázat nám sebe samé v jiném světle, tedy v jiné formě. A nejen staticky jako na fotce, nýbrž v pohybu jako ve filmu. Abychom si uvědomili, že na své okolí můžeme působit úplně jinak, než si myslíme. Že nás svět vnímá odlišně, než jak mnohdy sami chceme a zamýšlíme.

5. Tučňáčí zrcadlo – Penguins Mirror (2015)

Možná se ale úplně mýlíme a míjíme s autorovým záměrem. Což ovšem zas tolik nevadí.

Protože umění je a má být v jisté rovině neuchopitelné, nepochopitelné a otevřené mnoha různým interpretacím. A zrovna v tomhle případě je navíc vidět, že si s ním někdo aspoň pořádně vyhrál. Takže, jak kdysi pravil filmový Rudolf II.: „My mu nerozumíme, ale my mu věříme.“

Ostatně má se to s námi podobně i v případě ‚kinetické hlavy‘ – Metamorfóza Franze Kafky od Davida Černého – u výlezu ze stanice Národní na žlutém metru (v Praze). Teď se bohužel zrovna netočí, asi je moc horko.

A když jsme u toho těžce (ne)uchopitelného umění – zde je krásných 11 ukázek jateční tvorby: potetovaní vepři, ryby v mixéru, kabelka z koček...

Podobné články

Doporučujeme

Další články