Úvodní stránka předního českého zpravodajského webu iDnes, pátek dopoledne. Když jsme si ji pozorně prohlédli, našli jsme 7 (slovy sedm!) článků o islámské hrozbě: Co se to děje? Řítí se snad na Prahu od Plzně přes Beroun kolony tanků Islámského státu? Odpalují se v Brně na Zeláku sebevražední džihádisté? Chystají islamisté Ostravě krušný osud kurdského města Kobani? Připravuje se v Česku zavedení práva šaría včetně zákazu piva? Ne – je to prostě jen další chladně vykalkulovaná mediální kampaň. Novináři si všimli, co právě letí, a cíleně nás zásobují děsivými "novinkami" z druhého konce světa, které se našich životů nijak nedotýkají. Vezou se na protimuslimské náladě, ačkoli 99,9 % českých čtenářů vidělo muslima leda tak na obálce mayovky: Meče, oštěpy a v očích zarputilost a krvelačnost. Jenže tohle není realita. Karel May si to celé vymyslel doma v Německu a sám se do muslimských zemí podíval až později. Naše představa o islámu vychází ze stovky let starých negativních mýtů. Od středověkých výbojů osmanských sultánů do Evropy v nás přetrvává obraz muslima jako zákeřného kníratého „řezníka“ ve fezu, svírajícího v ruce zahnutý kinžál potřísněný krví nevěřících. Lidé chtějí číst to, co potvrzuje jejich představu o světě. Jinak by se totiž dostali do tzv. "kognitivní disonance" – velmi nepříjemného psychologického stavu, kdy jsou fakta ve zjevném rozporu s představami. Bolí to a dá se to vyřešit třemi způsoby. Buď popřete fakta nebo změníte své představy nebo to celé vytěsníte a tváříte se, že se to nestalo. Většina lidí volí třetí způsob. Na stránky, které v nich kognitivní disonanci vyvolávají, by proto čtenáři přestali klikat. A to si iDnes samozřejmě nepřeje. Čtenáře proto zásobuje dalšími a dalšími děsivými historkami o muslimech, které je v jejich středověké mytologii utvrzují. Novináři si nic nevymýšlejí. Ty historky jsou všechny pravdivé – stejně jako jsou pravdivé historky o zločinech spáchaných "hodnými" křesťany. Novináři se tak podobají zedníkům, kteří sítují písek na přípravu jemného štuku. Co propadne, jde do míchačky, ostatní se nechá ležet na hromadě jako odpad. Konečným důsledkem je v prvním případě krásně rovná zeď, ve druhém případě hloupnutí čtenářů. Když totiž zůstanete zavření a utvrzení ve svých představách, máte v hlavě klídek, teploučko a smrádek.