Chcete zachránit planetu Zemi? Kupujte si co nejvíc věcí!

Chvála konzumu: ekologickou krizi neodvrátí dobrovolná skromnost, ale naopak co největší spotřeba.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

V lednu 2001 jsme s fotografem Michalem Novotným navštívili hinduistický svátek Kumbh Méla v indickém Alláhábádu. Na soutok Gangy a Jamuny se sjelo 30 milionů lidí. Bylo to největší shromáždění lidstva všech dob. Fascinovaně jsme zírali na nekonečné masy těl, a v tom Michala napadlo: „Co kdyby nám každý dal korunu... Nebo aspoň desetník.“

Od počátku letopočtu trvalo 1700 let, než se počet obyvatel Země zdvojnásobil. Pak už to šlo rychle. K dalším zdvojnásobení došlo za 150 let, k dalšímu za 95 let a k dalšímu za 28 let, 11. července 1987, kdy nás bylo 5 miliard. V říjnu 2011 pak 7 miliard.

Množíme se jako kobylky. No a?

Každou vteřinu na Zemi přibudou tři lidé, každý den 365 tisíc, každý rok 93 milionů. Některým myslitelům lidstvo připomíná králíky. Pesimistickou tradici založil britský demograf Thomas Malthus esejem Pojednání o principu populace (1798). Dospěl k závěru, že zatímco počet lidí roste geometrickou řadou, množství potravin jen řadou aritmetickou. Nutně to prý skončí katastrofou.

Na Malthuse navázal americký ekolog Paul Ehrlich. Jeho kniha Populační bomba (1968) začíná slovy: „Boj o nasycení lidstva je u konce. V 70. letech čekají svět hladomory. Stamiliony lidí zemřou hladem.“ Dnes už víme, že se mýlil.

V odhadech populačního vývoje se nedokážou shodnout ani experti OSN. Pro rok 2050 přišli s čísly v rozmezí 9-36 miliard lidí, což připomíná věštění z koule. Prostě jen víme, že nevíme, kolik nás bude. Základní slabinou všech populačních studií je nejistota při odhadech budoucího lidského chování.

Proč jsou v Česku malé rodiny?

V tradičních společnostech bývalo zvykem mít dětí co nejvíc. Novorozenecká úmrtnost byla vysoká, takže velká rodina znamenala jistotu, že nějaké dítě přežije. Přelidnění nehrozilo. Při sestavování svého rodokmenu jsem zjistil, že pradědeček Pavol (narozen 1870 na Slovensku) pocházel z osmi dětí. Dospělosti se dožil jen on a jeden bratr. V dnešní rozvinuté západní společnosti je tomu přesně naopak: novorozenecká úmrtnost klesla na minimum, a s ní i porodnost. Díky dostupnosti lékařské péče a potravin rodiny ztratily důvod mít víc dětí. Ani tady přelidnění nehrozí.

Populační exploze dnes probíhá jen ve společnostech, jež se nacházejí někde „na půli cesty“. Například Indie: dětská úmrtnost je tam už relativně nízká, ale populační zvyky se nezměnily. V květnu 2000 překročil počet obyvatel miliardu a roste tak, že Indie brzy předhoní Čínu. Vědomí, že stačí malá rodina, se totiž vytváří až tři generace.

Vzniká zajímavý paradox: zatímco chudý jih se přelidňuje, bohatý sever pomalu vymírá. V Evropě se rodí 1,34 dítěte na jednu ženu, zatímco k zachování stejného počtu obyvatel by byly třeba aspoň dvě děti. Koncem 90. let se proto počet Evropanů začal snižovat.

Žerte, kupujte, spotřebovávejte a vyhazujte

Čím to je? Za neochotu lidí s vysokým životním standardem množit se prý může obliba konzumu. Chceme si užívat. Nejsme ochotni platit velké rodiny. A náš hedonismus paradoxně pomáhá nejen dalšímu přežití lidstva, ale i přírodě. Velikost populace, výkonnost ekonomiky a stav životního prostředí jsou totiž spojené nádoby. Dánský statistik Bjorn Lomborg v knize Skeptický ekolog píše: „O životní prostředí se zajímají jen lidé, jejichž důležitější potřeby jako jídlo, oděv či obydlí jsou uspokojeny. Zkušenost ukazuje, že přírodu nejlépe ochrání dostatečný hospodářský pokrok.“

Zapomeňme tedy na dobrovolnou skromnost, po níž volají ekologičtí aktivisté. Řešením problému přelidnění je naopak uvědomělá rozmařilost. Až všichni obyvatelé Třetího světa dosáhnou životního standardu Evropanů, přestanou mít potřebu množit se jako králíci. Misionáři, humanitární pracovníci a osvětové organizace by se proto na chudém Jihu měli zaměřit na konzumní propagandu.

Přeháním, ale jen trochu. A sám mám jen dvě děti.

A TADY máte 15 totemů konzumní společnosti postavených na Číňanech.

Komentáře