6 způsobů, jak začít cestovat jinak a zajímavěji

Všude jste byli, všechno jste viděli... Teď zkuste změnit sami sebe – cestování vás zase začne bavit a uvidíte víc.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

Když člověk vyráží do světa poprvé, je pro něj všechno nové, nezvyklé a zajímavé. Cestujete ale už desítky let jako třeba já? Pak časem zákonitě vyhoříte a smysl cest vám začne postupně unikat. V Dillí, Bangkoku nebo Istanbulu jste byli už nejmíň desetkrát, viděli jste 156. chrám, 223. pláž, 82. rezervaci, 438. vyhlídku…

Můžete rezignovat a zůstat sedět doma, anebo zkusit pro cestování najít novou motivaci. Tady je seznam postupů, které mám osobně vyzkoušené:

1. Změna perspektivy

Cizí země jsou nakonec všechny stejné, muzea a galerie obsahují podobné věci a památky vám začnou splývat. Co ale zkusit změnit perspektivu a začít se dívat po něčem jiném než ostatní? Čím bizarnější cíl si vyberete, tím líp.

Můžete začít objíždět cizí země a prohlížet si třeba jen hřbitovy. V Paříži hledat hroby slavných literátů, v Londýně pátrat po našich letcích z bitvy o Anglii, v Rakousku luštit náhrobky českých přistěhovalců… V Istanbulu jsem jednou trávil několik dní prolézáním zdějších muslimských pohřebišť. Inspiroval mne k tomu Vítězslav Hálek, který v knize Obrázky z cest (1865) napsal:

„K pohledům Cařihradu nejjzajímavějším náležejí turecké hřbitovy. Zaujímají uprostřed města prostory často ohromné a prostory ty jsou také jedinými otevřenými místy ve městě. Tmavozelené cypřiše na první pohled činí dojem truchložalný, a neviděl jsem nikdy vhodnější ozdobu hrobů, než je tato. Množství jich jest takové, že se domníváš býti vskutku uprostřed lesa, jehož šero a barva temnozelená ovane tě jakoby duch z balad a šedých pověstí. Hroby samy označeny jsou kamennými sloupci, jež končí v hlavu ovinutou turbanem. Kryje–li hrob dívku, vytesány jsou na sloupu květiny, ženu-li, květy s ovocem…“

2. Změna načasování

Běžný turista nebo cestovatel porovnává životní úroveň a ceny, pátrá po levném zboží a po suvenýrech. Tím je uvězněn v době, ve které právě žije.

Co se ale na cizí země zkusit podívat očíma těch, kteří je viděli před stovkami nebo aspoň desítkami let? Už dlouho prolézám webové antikvariáty a kupuju staré cestopisy. Když se pak vydávám dejme tomu do osmimilionového Teheránu, můžu se v duchu ponořit do paralelní reality, jak ji v roce 1919 prožíval český cestovatel Karel Roith.

„Teheran čítá asi 250 000 obyvatel,“ píše. „Město, tak jako většina jiných měst Persie, ohrazeno je vysokou hliněnou stěnou, před kterou vykopán široký a hluboký příkop, který, aby se městu docela nic nemohlo státi, naplněn býti může vodou. Do města vede dvanácte bran, které se na noc zavírají. Některé z nich jsou pestře vykládány barevnými emailovými dlaždičkami, představujícími fantastické výjevy perských národních bájí. To dodává zvláštního orientálního rázu. Město působí na Evropana podivným dojmem. Kromě jednoho neb dvou náměstí a několika ulic připomíná vše ostatní spíše perskou vesnici než rezidenci kdysi tak slavné říše...“

Teherán už dávno vypadá úplně jinak, než ho před sto lety viděl Roith. A právě tím jsou staré cestopisy osvěžující.

3. Změna přístupu

Chrámy? Památky? Pláže? Když dlouho cestujete, začnete si uvědomovat, že o to vlastně vůbec nejde. Mnohem podstatnější je, co s vámi cestování udělá vnitřně. Jakých předsudků vás zbaví? O čem vás donutí přemýšlet? S kým a čím vás seznámí? Jaká jídla vás přinutí ochutnat a jaké nástrahy překonat? Jak díky němu začnete jinak vnímat sami sebe?

O téhle psychologické a filozofické reflexi cestování vycházejí knihy, které stojí zato si přečíst. Třeba Umění cestovat od Allaina de Bottona nebo Líný cestovatel od Dana Kierana.

4. Změna destinace

Rakousko? Thajsko? Kuba? Tam jezdí každý nebo skoro každý. Vynechte tyhle “módní” země a vydejte se někam, kde je zdánlivě nuda a není tam skoro nic k vidění. Maďarsko nemá hory, Dánsko nemá pláže, Polsko nemá vůbec nic… Tohle si o těch zemích často myslíme, a přitom jsou to jen předsudky.

Existují stovky míst, kam by vás nenapadlo jet. Jeďte právě tam, a velmi pravděpodobně se budete hodně divit. Třeba Slovinsko – úžasný outdooorový ráj, o kterém Češi prostě jen zatím nevědí.

5. Změna politiky

I země, kde jste byli už stokrát, se najednou stane mnohem zajímavější, když si začnete cíleně všímat její politiky a historie. Kdo kdy vládnul na Islandu? Jaké politické strany se střídaly v Indii? Co a proč se dnes děje na Srí Lance a proč se tam ještě před pár lety válčilo?

Stačí se ponořit do často až neuvěřitelně složitých bojů o moc, válek a volebních potyček a dostanete chuť se tam zase znovu vypravit. Teď už ale jinak, s nově otevřenýma očima a pohledem pod povrch.

6. Změna očí

Běžný cestovatel nebo turista se na svět kolem sebe dívá jen přesně těma očima, které má v hlavě. Zkuste to ale dělat jako kulturní antropologové, kteří se v cizí zemi snaží žít jako „ti druzí“. Zkuste jíst to, co jedí domorodci (včetně psů v Číně, kobylek v Africe a napůl shnilých ryb na Islandu), dodržujte jejich často podivné zvyky, oblékejte se jako oni… Je to velmi osvěžující.

Nebo si s sebou na cestu vezměte nějakou bizarní loutku či hračku a zkuste se na svět dívat jejíma očima. Je to dětinské, ale zároveň je to i návod, jak se zbavit šablon v hlavě. Právě děti přece vidí svět přesně takový, jaký je. Právě proto jsem před pár lety vyrazil po zemi do Indie s gumovým Pepkem námořníkem:

Cestujete?

Anketa se načítá...

A TADY si přečtěte, proč je obyčejná ponožka symbolem vaší originality a svobody.

Komentáře