Velikonoce evokují příchod jara, veselí dětí i opilých tatínků... a přežírání se vejci. Víme ale, co všechno může za naší radostí z kraslic být?
Ve většině lidské společnosti – i té postmoderní – bohužel vládne neúcta k (jinému než lidskému) životu. Zvířata jsou převážně považována za pouhé věci, zdroj potravy, kožichů, léčivých látek i kulturních artefaktů. Pod nánosem kulturních tradic a významů se například o Velikonocích ztrácí ohled na podmínky produkce vajec. Každé malé dítě přirozeně ví, že vejce je ze slepice, šťastnější děti slepici dokonce i viděly. Ale co slepice vlastně je, odkud přišla, kde a jak žije? A proč pečlivě zvažovat konzumaci vajec? Nejde tu o veganství, jenom o trochu etiky a zdravý selský rozum.
1. Domestikací pravděpodobně prošel hybrid dvou indických druhů kuru
Naše česká slepice má za sebou tisíciletí domestikace. Vědci se domnívají, že byl před více než 5000 lety (možná i 8000 lety) v Indii domestikován kur bankvinský (výskyt od severní Indie po jižní Čínu), který se v některé fázi ochočování pravděpodobně zkřížil s kurem Sonneratovým (střed a jih Indie). Tyto dva druhy typicky pobývají v lesích, na jejich okrajích, i na otevřených křovinatých a travnatých plochách. Živí se hmyzem, semeny a některými plody.
2. Dříve než pro vejce byl domestikovaný kur chován pro peří a pro zápasy
Indům skutečně primárně nešlo o vajíčka, spíše se chtěli chlubit cizím peřím a využívat ho také pro rituální obřady. Výhody hromadné produkce vajec objevili pravděpodobně až Římané, ačkoli se do té doby chov slepic ujal také například v Egyptě nebo v antickém Řecku. Komerčně začal být kur šlechtěn až v 19. století – první nosná plemena odvozená od bílých leghornek a středně těžká plemena od červených rodajlendek.
3. V přírodě běžný „klovací řád“ není v zajetí možný
Volně žijící kur žije ve skupinách o osmi až padesáti jedincích. Holduje přitom polygamii, nejstarší a nejzdatnější kohouti si pořizují harémy. Ve skupinách panuje přísná hierarchie, tzv. „klovací řád“. Při nerespektování „předkonfliktní komunikace“, realizované pomocí vzpřímených postojů, dochází k demonstracím síly během „klovacích soubojů“. V zajetí je však téměř nemožné přirozenou hierarchii vytvořit, protože jsou skupiny tvořené převážně jedinci stejného pohlaví a věkové kategorie. Agresivita slepic se při absenci konkurence výrazně snižuje, avšak při větším počtu kohoutů naopak dochází k impotenci mladších z nich.
4. Nejvíce vajec (zatím) produkují klecové chovy
Klecový chov je pro slepice nejnepřirozenější, mnozí lidé navíc sdílí názor, že je také dost krutý. A to i přesto, že se slepice v Evropské unii v roce 2012 dočkaly výrazného zlepšení, a to když všem státům bylo nařízeno používání tzv. „zdokonalených klecí“. Slepice v nich mají k dispozici o trochu větší plochu, než je list papíru A4, a nemají možnost se napřímit. Oproti starým, děsivě vyhlížejícím klecím tu však mají vybavení, díky kterému mohou hřadovat, popelit se, snášet do hnízd, přirozeně si obrušovat drápky a mají trochu prostoru k protažení křídel. Daleko mají ovšem k přirozenému chování a třeba o takovém vyhřívání se na sluníčku si mohou nechat zdát.
5. Méně krutá a stále ještě levná je varianta halového chovu
O něco lepší podmínky mají slepice chované v halách. Na metru čtverečním tady může žít až dvanáct slepic a k dispozici mají bidýlka a podestýlku ze slámy, hoblin, písku. V uzavřené hale se však tísní celý život.
6. Nejšťastnější slepice však nejspíše najdete ve výběhu
Mají tu totiž mnohem přirozenější podmínky, velmi se blížící těm, které měli jejich předkové v přírodě. Krom možnosti snášet do hnízda a užívání bidýlek a podestýlky, se ve venkovním výběhu mohou pohybovat denně a pro sebe má každá z nich nejméně 2,5 m². V hale se na sebe tisknou v maximální hustotě dvanácti slepic na 1 m², ale netráví v ní celé dny. Podobné prostorové podmínky svým slepicím nabízely i naše babičky, jejichž vajíčka dnes začínají být opět doceňována.
7. Příznivci stravy bez chemických látek do svého zdraví musí zainvestovat
Vejce slepic krmených cereáliemi v biokvalitě jsou mnohem bezpečnější stran chemické kontaminace, ačkoli naopak skýtají riziko kontaminace mikrobiální. Než si vychutnáte plnou chuť jejich žloutku, je potřeba je proto řádně umýt, jelikož jejich skořápky bývají ušpiněné. Ale to se v případě kraslic už tak nějak předpokládá.
8. Kvůli produkci vajec jsou týraní a hromadně zabíjení kohoutci a hendikepované slepičky
Kuřátka určená pro velkochovy se nelíhnou po boku svých matek, ale pod umělým osvětlením líhní. Hned po vylíhnutí jsou na běžících pásech vytříděni kohoutci a hendikepované slepičky, kteří jsou následně zaživa rozemleti nebo zplynováni. Často se přitom stane, že se kuřátka na vrcholu hromady pouze přiotráví a jejich plynování se tak musí opakovat. Zplynovaná mláďata jsou prodávána ve zverimexech ke krmení domácích zvířat.
9. Stále nejsou neobvyklé případy salmonelové infekce
Salmonelóza ještě stále není zcela vymýcená nemoc, ačkoli s ní hygienické normy dost zatočily. Rizikové oblasti jejího výskytu jsou lahůdkářství a cukrářství, salmonelu si však můžete zatáhnout do své domácnosti i na koupených vejcích. Dbejte proto na čistotu a neporušenost skořápek, vejce skladujte v chladu (pokojová teplota salmonele prospívá) a upravujte je o teplotě vyšší než 70° C.
10. Jako všechny složky potravy je i vejce třeba jíst s mírou
Vejce jsou skvělou a zdravou potravinou. Poskytují tělu plnohodnotné bílkoviny, stravitelnější než u masa. K tomu obsahují vitamíny A, D, E a skupiny B, mnoho minerálních látek. Škodlivé dopady obsaženého cholesterolu jsou navíc pověrou. Vejce ho sice obsahuje kolem 250 mg, což je pro člověka téměř celá denní dávka, tento cholesterol se ovšem do krve nedostává. V našem krevním oběhu totiž koluje cholesterol, který vzniká syntézou z nasycených tuků v játrech. Protože je ve vejcích přibližně třetina tuků nasycených, je třeba být s jejich konzumací střídmí.
Pár krutých faktů o realitě drůbežáren se dočtete TADY.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
