Víčka na domě Olgy Kostinové mají funkci nejen izolační, ale i estetickou. Skládá je totiž do tradičních folklórních vzorů, pro inspiraci sahá i do říše rostlinné a živočišné. Fasáda jejího domu svítí do daleka - i přes monitory počítačů.
Natloukla na ni totiž 30 000 víček od PET láhví. Kdyby je byla bývala odevzdala v české sběrně, vydělala by "těžkou vatu" - celých 420 korun. No, na ulici je nenajdete!
Kdybyste si chtěli přepočítat, kolik kusů víček je potřeba na zachránění světa, můžete tak směle učinit ZDE.
Jistě, jakás takás pozitiva sběr víček má. Děti, které víčka sbírají, se učí solidaritě (možná) a ekologickému smýšlení (určitě ne, jak si vysvětlíme níže) a děti, pro které národ víčka sbírá, se zviditelní a možná jim někdo pomůže i reálně - penězi. Za socialismu jsme sbírali papír. Brali jsme to ale spíš jako otravnou aktivitu a jediné, co našim srdcím zvedalo tep, bylo, která třída vybrala nejvíc. Tipla bych, že u dnešních školáků to bude velmi obdobné.
Otázkou zůstává, jestli je sběr víček skutečnou hmatatelnou pomocí, nebo spíše pokryteckou solidaritou, která nás paradoxně nic nestojí. Každopádně masovost tohoto fenoménu ukazuje, že se snahou pomáhat si to není v Česku tak úplně zlé, jen je taková podivná, jakoby obejitá. Ostatně jako spousta jiných věcí v Čechách a na Moravě.
Původně pozitivní záležitost se navíc stává i argumentem v diskuzích proti uprchlíkům - na nemocné děti sbíráme víčka, ale na migranty vláda vydá miliardy... Nejspíš někde chybí závity. A víčka jsou v tom celkem nevinně.
Víčka jsou trnem v oku i ekologům. „Pokud chtějí lidé opravdu pomoct, ať uspořádají sbírku. Bude to efektivnější a nebude tím trpět životní prostředí,“ řekl letos v září webu blesk.cz Petr Ledvina z Ekologického institutu Veronica. „Hlavní důvod, co nám na tom vadí, je, že to není ekologické. Všechny tyto soutěže nepřímo podporují nákup a spotřebu balených nápojů v PET lahvích, a navíc vytvářejí zdání, že je to normální a správné. Přitom opravdový ekolog i laik ví, že v drtivém procentu případů nám doma teče z kohoutku voda pitná, často i vhodná pro kojence. Pokud si chce někdo dopřát balenou vodu, proč ne, ale nutit dětí do takových soutěží ve škole? To není dobré,“ upozorňoval Ledvina. Fanatičtí sběrači by rozhodně udělali mnohem lépe, kdyby přestali pít balenou vodu a ušetřené peníze darovali potřebným přímo.
„Původně nemělo sbírání víček vůbec nic společného s charitou. Začalo jako vcelku typická marketingová akce nápojových firem, které nasbíraná víčka měnily za peníze nebo hodnotné ceny. Cílem bylo pochopitelně podpořit odbyt nápojů. Protože vyhrávaly jen některé uzávěry se soutěžní grafikou, museli zákazníci nakoupit spoustu lahví a zkoušet své štěstí," dočtete se na ekologickém webu enviweb.cz. Coca-cola kdysi rozdávala třídám, které nasbíraly co nejvíc víček, snowboardy, Gambrinus zájezdy na světový fotbal nebo auta.
Kolem roku 2000 se pak rozšířila fáma, že za milion vybraných víček dostanou postižené děti elektrické invalidní vozíky. Úředníci ministerstva sociálních věcí tehdy potvrdili, že je to nesmysl. To byla ale možná voda na mlýn recyklačních firem. Jedna z výkupen plastů dokonce opravdu vyměnila čtvrt milionu víček za vozíky. Její zástupci ale zároveň uvedli na pravou míru, že částka, kterou získají z recyklovaných víček, rozhodně neodpovídá ceně vozíků. Jméno firmy v pochvalných článcích ale tehdy kolovalo všemi médii.
Nejspíš tady se tedy zrodila fáma, která se v současné době vine sociálními sítěmi jako červená nit. Ale jak dodává další ekologický web nazeleno.cz: „Víčka od PET lahví jsou sice kvalitní surovinou a je vhodné je recyklovat, jako výdělek však jejich sběr nefunguje a ani nemůže. Sbírání víček je blbost.”
To je radši pošlete do Ruska.