Je jedním z mála komunistických vůdců, kteří byli odsouzeni za zločiny, které skutečně spáchali. Barák byl velice bystrým člověkem. Věřil, že bude dalším prezidentem, ale přepočítal se. Stal se symbolem komunistické korupce.
Narodil se 11. května 1915 v Blansku do nepříliš bohaté rodiny. Jeho dělnický původ mu později nejspíš hodně pomohl. Otec pracoval chvíli jako dělník, ale hlavně jako kovář, jeho maminka pracovala jako dělnice v cihelně. Prošel si celým tehdejším vzdělávacím systémem, vyjma vysoké školy. Měl obecnou školu i měšťanku, nakonec se vyučil v místní tiskárně typografem. V této tiskárně občas také pracoval, byla však polovina třicátých let a ekonomiku drtila krize. Byl velice pracovitý, takže když jej poněkolikáté propustili, přihlásil se na veřejně prospěšné práce. Nejspíš již v té době tíhl ke komunistické straně, ale členem patrně nebyl. V roce 1935 měl být odsouzen na 5 měsíců vězení za distribuci zakázaných tiskovin v Brně – Juliánově. Bylo to v době, kdy se KSČ dostala na hranu legality, když vydala a rozšířila leták Ne Masaryk, ale Lenin! Byl funkcionářem DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota).
Za druhé světové války se oženil, měl dva syny a dceru. V roce 1942 měl vstoupit do ilegální buňky KSČ v Adamově. Nelze však dokázat, zda to není mýtus, který o sobě později sám šířil. V roce 1945 je již funkcionářem komunistické strany a členem revolučního národního výboru v Blansku. Jeho politický vzestup byl raketový. V 50. roce, když byl zatčen Šling, vystoupil s jeho kritikou – svezl se na politickém proudu tehdejší doby. Na konci 50. roku byl zvolen předsedou krajského národního výboru v Brně, kde se osvědčil při tvrdém potlačování stávek v roce 1951 – poté, co se dělníci dozvěděli, že vánoční příspěvek k dělnickým mzdám bude výrazně omezen. Stát potřeboval peníze na zbraně v nové studené válce se Západem. V roce 1953 jeho schopností využili při potlačování demonstrací proti měnové reformě.
Ministrem vnitra
V roce 1953 se stává náměstkem předsedy vlády. Je to přesně deset dní po smrti Gottwalda. Dostává se mezi staré bolševiky, kteří byli členové strany již ve 20. letech. Je na něj pohlíženo jako na spolehlivého. V témže roce se stává ministrem vnitra. Kumuloval tedy moc, důvod byl jediný – po čistkách, které semlely mnohé, bylo ve státním aparátu spousta neobsazených míst – a Barák nebyl zatížený spojením se Slánským, ani žádným jiným popraveným soudruhem. Státní bezpečnost byla v té době „stát ve státě“ a bylo třeba ji znovu dostat pod úplnou kontrolu strany, což byl jeden z hlavních Barákových úkolů. Měl osobitou metodu vedení. Věděl, že si musí vybudovat na ministerstvu pevné zázemí. Pohyboval se po ministerstvu jako král přestrojený za chudáka. Lidé jej neznali a otevřeně se s ním bavili, dozvěděl se, jak byli jeho předchůdci obelháváni a zesměšňováni a neměli žádnou autoritu. Nestyděl se říci, že o zpravodajské činnosti nic neví. („Vždyť já nebyl ani agentem gestapa, tak co můžu znát“). Narážel tak na minulost svého předchůdce Kopřivy. Svou kariéru zahájil únosem bývalého předsedy sociálních demokratů Laušmana z Rakouska. Soustředil se na činnost rozvědky a její aktivizaci – únos Laušmana nebyl jediný, který rozvědka provedla. Mimo jiné pátral po ztraceném slovenském zlatém pokladu. StB zorganizovala také atentát na štrasburského prefekta, zabita byla však omylem jeho manželka. Za Barákova vedení dostal v Československu azyl vrah Trockého Mercadér. Byl to také on, kdo se chopil nevděčného úkolu přednést projev při odhalení Stalinova pomníku na Letné – nevděčný proto, že již v té době byla známá kritika Stalinova kultu.
Za jeho vedení na vnitru byly ustanoveny Barákovy komise. Ty měly revidovat politické procesy 50. let. Strana však v té době neměla chuť někoho rehabilitovat nebo se omlouvat – toto nastalo až v rehabilitačních komisích v 60. letech. Nyní bylo suše konstatováno, že odsouzení se zločinů dopustili, ale byly procesní chyby a tresty zbytečně přísné. Žádné pochybení nenašel Barák například ani v případě procesu se svým soudruhem Gustavem Husákem, který byl přikován ke zdi v zimě, po pás ve studené vodě (Husák mu to nikdy neodpustil).
Pád
Měl zvláštní postavení – byl členem politbyra i vlády. Později byl obviněn, že kšeftoval s informacemi, záměrně rozdmýchával řevnivost mezi politbyrem a vládou. Měl velké politické ambice a trezor plný informací na kdekoho. Brousil si zuby na post prezidenta. Po konci Novotného prezidentského mandátu věřil, že dalším prezidentem bude on. Díky svým kontaktům na sovětské bezpečnostní složky měl pevnou pozici a byl si jist, že bude další hlavou státu. Vytiskl dokonce letáky, které jej oslavují jako nového prezidenta. Čekal ve své vile na telefonát a vládní delegaci, jaké bylo jeho překvapení, když Sovětský svaz dal přednost Gustavu Husákovi.
Když jako ministr vnitra končil, kvůli kumulaci funkcí předal svému nástupci 200 000 bez stvrzenky. Následně bylo zjištěno, že nechal skartovat všechny stvrzenky, které vydal za celou svou éru. Vyšetřování ukázalo obrovskou zpronevěru. Barák vytvořil domněnku, že nakupuje technické novinky pro rozvědku. Ve skutečnosti nakupoval luxusní věci: látky, punčochy, rádia apod. Vlastnil dokonce několik obrazů od Picassa (prezentoval se veřejnosti jako přítel umělců, podobně jako Václav Kopecký). Po jeho pádu byla v jeho rodném městě uspořádána výstava předmětů, které měl ukrást. Byla zde také brož zavražděné manželky vědce Hudce na kunštátském zámku, o čemž si můžete přečíst zde. Byl odsouzen na 15 let vězení, jako jeden z mála komunistů skutečně spáchal krádež a zpronevěru. Umírá v roce 1995 v Praze.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Barák
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barákova_komise
https://moravskoslezsky.denik.cz/z-regionu/historie-rudolf-barak18062017.html
Podobné články
Jan Fiedler
Martin Miko
Doporučujeme
