Rok po tureckém puči: Erdoğan je na nejlepší cestě stát se novodobým sultánem

Loni touto dobou probíhal v Turecku největší pokus o vojenský převrat v moderní historii země. Vybraní představitelé turecké armády se pokusili svrhnout prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, kterému se ale podařilo puč tvrdě potrestat a využít ve svůj prospěch. Po roce je jeho pozice silnější než kdy dříve. Stane se Erdoğan novodobým tureckým sultánem?

V loňském roce touto dobou se Turecko ocitlo v dramatické situaci. V noci z 15. na 16. července se skupina vysokých vojenských představitelů pokusila o převrat, jehož cílem bylo svržení prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Do ulic Ankary a Istanbulu najely tanky, kterým se podařilo obsadit mosty přes Bospor a mezinárodní Atatürkovo letiště, a dokonce obklíčili i budovu parlamentu. Puč ale skončil nezdarem a po několika hodinách byl Erdoğanovými silami rozprášen.

Bezprostředně po neúspěšném pokusu o puč došlo v Turecku k masivním čistkám. Jen v armádě bylo postaveno mimo službu několik desítek tisíc lidí. Došlo i na propouštění tisíců učitelů na středních a vysokých školách, kteří se stavěli proti Erdoğanově politice a ve vězení skončilo přes 36 tisíc lidí, kteří se na puči měli podílet, včetně bývalého velitele tureckých vzdušných sil Akına Öztürka, který stál v čele pučistů. Za ideového strůjce puče byl pak Erdoğanem označen v americkém exilu žijící duchovní Fethullah Güllen.

Záměr sesadit Erdoğana nevyšel a prezidentovi se naopak podařilo mistrně vše obrátit ve svůj prospěch a ještě více upevnit své postavení. Pučisty označil za vlastizrádce a z jejich fotografií bylo patrné, že po zadržení byli biti a lynčováni. Více než kdy předtím začal Erdoğan silou likvidovat své odpůrce. Formální cestou se mu podařilo docílit změn zákonů a ústavy, které Turecko transformovaly v zemi s prezidentským systémem vlády, kde většina moci leží právě v rukou autoritářského Erdoğana.

Na výročí potlačení puče přichystal Erdoğan oslavy, které jsou ukázkou toho, jak zvládnutou má propagandu. Z porážky pučistů dělá nový státní svátek významem srovnatelný s Atatürkovým bojem o nezávislost Turecka a z padlých vojáků vládních sil bojujících proti vzbouřencům dělá mučedníky. Ač je všem víceméně jasné, že pro realitu není v tomto pohledu na věc příliš místo, značná část Turků s oslavami souhlasí, přestože u mnoha je to pouze tichý souhlas doprovázený obavami, že pokud by projevili sebemenší kritiku nebo vzdor, tak by se jim to mohlo krutě vymstít. Opozice je v Turecku rekordně potlačená a objektivně odhadnout, jak vlastně vysoké upřímné podpoře obyvatel se Erdoğan těší, je takřka nemožné.

Erdoğan během roku uplynulého od puče začal vystrkovat růžky i na mezinárodně politické scéně. Hovořilo se o jeho vlivu na tureckou menšinu v evropských zemích a došlo i na několik diplomatických roztržek. Mimo jiné se Erdoğan dostal do křížku s Německem, které mu nechce umožnit promluvit k německým Turkům. Bohužel je to ale spíše Erdoğan, kdo drží Německo pod krkem a může vydírat tím, že v případě, že nebude vyhověno jeho požadavkům, pustí do Evropy miliony uprchlíků z Blízkého východu pobývajících v tureckých uprchlických táborech.

Asi nejvíce alarmující změnou, kterou Erdoğan slibuje, je znovuzavedení trestu smrti. Ten by pak pochopitelně dopadl i na některé vězněné pučisty. Ač je turecký prezident varován, že tímto krokem by své zemi navždy uzavřel dveře do Evropské unie, netváří se tím být jakkoliv znepokojen. Svými postoji dává Erdoğan poměrně jasně najevo, že se bez EU obejde a bohatě si vystačí se svým novým Tureckem, ve kterém si může neomezeně vládnout jako sultán a nechávat popravovat své odpůrce. K této představě má země bohužel až nebezpečně blízko.

O úpadku demokracie v Turecku se více dočtete zde.

Komentáře