Máme chtít společnou měnu?

V tuto chvíli nelze z ekonomického hlediska přijetí eura v ČR doporučit. Celospolečensky náklady takového kroku převyšují benefity, a dokonce se obávám, že s rostoucím náskokem. To ale neznamená, že euro je z hlediska Česka odepsané navždy. Z eurozóny se ale musí stát optimální měnová zóna, což je zcela základní předpoklad její správné a udržitelné funkčnosti, a její členové musí plnit závazky rozpočtové kázně, vtělené do nyní modifikované podoby Paktu růstu a stability.

Argumenty PRO jsou hlavně mikroekonomického rázu. Firmy a podniky by ušetřily na poplatcích za směnu měn a na zajištění kursového rizika. Tyto náklady činí nejvýše 0,5 procenta HDP, tedy kolem 35 miliard korun ročně, takže makroekonomicky nejsou příliš významné, byť z hlediska některých konkrétních podniků – tedy mikroekonomicky – je jejich význam vyšší. Ovšem nová možnost vést účetnictví v eurech tyto náklady dále sníží, učiní je ještě méně významnými. Výhodou eura také pochopitelně je, že lidé by při cestě do eurového zahraničí nemuseli platit směnárnám. Obecně by v ekonomice byly nižší úrokové sazby, což značí třeba dostupnější úvěry, ale to nemusí platit vždy. Dostupnější úvěry v podobě hypoték vedou k rychlejšímu růstu cen nemovitostí a bydlení. Ovšem tyto vyšší ceny v dlouhodobém horizontu podnítí větší objem výstavby, což může vytvořit částečně korektivní tlak na pokles cen realit.

mohlo by vás zajímat

USA a Británie udeřily na jemenské povstalce, spojence Íránu. Hrozí růst plynu a cen pohonných hmot i v Česku

Argumenty PROTI jsou hlavně makroekonomického rázu. Klíčovým je neexistence autonomní měnové politiky, která může úrokové míry „šít na míru“ přímo potřebám české ekonomiky, bez ohledu na vývoj v jiných zemích. Za současné situace to znamená, že s eurem bychom měli v uplynulých více než dvou letech vyšší inflaci, než byla s korunou. Místo nejvýše osmnáctiprocentní by byla třeba až 25 až 30procentní, a to při hůře úročených spořících účtech v bance (přibližně jen nejvýše tříprocentní úrok namísto šestiprocentního). Neméně podstatné je ovšem to, že eurozóna vykazuje řadu makroekonomicky významných „konstrukčních nedostatků“, které staví otazník za dlouhodobou udržitelnost celého projektu a které se již nyní projevují zhoršováním ratingu většiny jejích členských zemí (na rozdíl od zemí EU bez eura, jimž se rating naopak zpravidla zlepšuje) a v porovnání s ČR více než dvojnásobnou a trendově stále rostoucí úrovní veřejného zadlužení v poměru k HDP.